Změň si s deskovkou Waterloo historii Napoleonských válek!

Waterloo – poslední a osudová bitva, kterou slavný francouzský vojevůdce prohrál. Raději to ututlat? Kdepak, to by byla velká chyba! Protože ač „projetá“, stále velice inspirující. Nebýt jí, nejenže by historikové a jejich dokumenty značně zchudli, ale především by nevznikla originální a záživná hra, která je pro procvičení taktiky a strategie to pravé ořechové.

Obal deskové hry Waterloo, Foto: Petra Vlková, Topzine.cz

Vlastně ani tak nejde o to, kdo se zde rozhodne představovat Napoleona, vojevůdci si mohou klidně ponechat svou vlastní identitu. Vždy ale mohou být pouze dva a jejich hlavní cíl představuje soupeřův prapor. Kdo první získá prapor druhé strany, vyhrává. Musí se k němu však nejdřív probojovat. O tom, jak lehce nebo naopak těžce to půjde, nerozhoduje jen náhoda. Velký vliv má i vychytralost, správný odhad, kombinační schopnosti a hlavně již zmiňovaná taktika a strategie hráče.

Každý z hráčů disponuje svým vojskem s přesně vymezeným počtem sil a prostředků. Jedno vojsko nosí uniformy modré, druhé červené. Samotní vojáci se pak honosí různými hodnostmi, které mají ve hře velký význam a jsou pro její průběh velmi důležité. V rámci daných pravidel zde obecně platí, že vyšší hodnost „likviduje“ všechny soupeře hodnosti nižší. Relativně nejhůře jsou na tom střelci, kteří mají de facto nejmenší cenu, a tak jsou použitelní spíš jen jako návnady, anebo pro průzkum bitevního pole. Pod nimi už jsou pouze minéři a miny. Nedá se však říci, že by byli úplně k ničemu, spíše naopak. Celkem logicky dokážou miny nejlépe bránit prapor a minéři je zase jako jediní umí ničit, tudíž nejlépe prorážejí cestu k vítězství.

Rozbalená hra Waterloo, Foto: Petra Vlková, Topzine.cz

Podobná vzájemnost ještě panuje u dvou nejkrajnějších hodností, maršála a špiona. Maršál, jakožto nejvyšší hodnost, má velkou moc a na koho narazí, toho zkosí – kromě min a špiona. Toho chudáka zase může zkosit kdekdo okolo, vlastně úplně všichni kromě maršála. Co se týká ostatních, více či méně středových hodností, najdeme zde kaprály, kadety, generály, kapitány  nebo průzkumníky. Poslední jmenovaní mají jednu nespornou výhodu. Jako jediní umí během jednoho tahu překonávat velké vzdálenosti, tedy postupovat o libovolný počet polí dopředu, dozadu i do stran (jedině křížem to nejde). Na druhou stranu je to ale i nevýhoda, protože se hned pozná, o koho jde.

Vzájemně podmíněné figurky, Foto: Petra Vlková, Topzine.cz

V tom je také hlavní princip hry Waterloo. Spoluhráči nikdy předem neví, s kým mají tu čest. Figurky jsou otočeny k soupeřovi „zády“, takže ten může nanejvýš tipovat, kdo proti němu razí a tedy koho proti němu nasadit. Teprve když se figurky spoluhráčů dostanou do bezprostřední blízkosti, může hráč, který je na tahu, soupeřovu figurku otočit a podívat se. A pak již opět podle hodností. Je-li protihráčova figurka vyšší, smůla – svou figurku musí hráč ze hry vyřadit a soupeřovu zase hezky otočit do původní polohy. Pokud je nižší hodnosti, naopak může triumfálně vyhazovat sám a ani se přitom nemusí představovat. Spoluhráč bude nadále tápat, kdo si to drze brázdí cestu. Ještě se hravě může stát, že na sebe narazí figurky totožných hodností. V tom případě se vždy pobijí mezi sebou a vypadávají ze hry obě.

Aby se hráč snadno a rychle v hodnostech a jejich pořadí (i celkovém počtu) zorientoval, jsou všechny vyobrazeny a popsány na okrajích hrací desky – od nejvyšší hodnosti k nejnižší zleva doprava. Hra jako taková se skládá v podstatě ze dvou částí, ze zmíněné hrací desky a figurek. Ty tvoří malý plastový zelený podstavec a ploché papírové destičky s dvěma rozdílnými stranami. Na jedné jsou čistě modré či rudé, na druhé s jednoduchým obrázkem vojáka nebo věci, která je pro hodnost charakteristická, (například špiona zobrazuje pouze obrázek meče, minéra lopata).

Na počátku hry, Foto: Petra Vlková, Topzine.cz

Možná by si grafik býval mohl dát s obrázky větší práci, avšak spíše symbolické vyobrazení pro hru postačuje a na atraktivitě jí neubírá. Beztak je deskovka svým způsobem tajnůstkářská a tudíž i plná dohadů a překvapení. Šikovný hráč zde může svého soupeře pěkně mást a škodolibě jej zkoušet z postřehu a paměti. Již jednou otočená figurka se dá znovu a nenápadně mezi ostatními zamaskovat či zaměnit za jinou, která bude vyhlížet stejným dojmem. A ještě když jsme u toho, stejným dojmem budou vždycky vyhlížet bomby, ať už chceme nebo ne… protože těmi se v již rozehrané hře nedá hýbat. I proto se zde vyplatí mít oči na pozoru a všímat si, jelikož figurka, která se podezřele dlouho nehýbe, je zkrátka nápadná.

Avšak taktizování se zde meze nekladou; pokud se třeba rozhodnete nehnout se celou hru s generálem z místa a raději si hrát na bombu, proč ne. Já jsem zezačátku dělala chybu, když jsem při začátečním rozmisťování vojáků obložila prapor výhradně minami, a pak jsem se nestačila divit, když mě protihráč suverénně porážel s jediným minérem, aniž bych proti tomu mohla cokoliv udělat.

Rozehraná hra Waterloo, Foto: Petra Vlková, Topzine.cz

Bohužel, bitva u Waterloo i v této herní podobě již spadá do historie. Na pultech obchodů není k vidění, a ani na internetu o není větší zmínka. Ve své době stála přibližně 87 Kčs, z čehož se dá vydedukovat, že se začala vyrábět ještě před rokem 1993. Přesnější informace v tomto ohledu už zjevně nejsou k sehnání. Avšak pokud by potencionální hráče tato hra zaujala natolik, že by si jí též rádi zahráli, není důvod k zoufání a je zde i více možností, než kramaření po půdách. Často patří mezi majetek různých domů dětí a mládeže, ale v podstatě si ji lze pořídit i do osobního vlastnictví – avšak již pod jiným názvem a trochu odlišným vzhledem.

Dnes, pokud se budete ptát po hře Waterloo, je možné že se setkáte s jinou deskovou hrou pravděpodobně německého původu, jenž má stejný název. Ovšem jistá předělávka dobové hry, o které tento článek pojednává, nese název Maršál a špion a její cena se pohybuje kolem 330 Kč. Z nepochopitelného důvodu je u ní akorát vyšší minimální věková hranice o dva roky, a figurky („kameny“) už nejsou tak povedené. Ty kameny, jak píšou na internetových prodejnách, jsou docela trefným popisem, protože dle mého názoru skutečně spíše připomínají náhrobní kameny amerického stylu. Hlavní a pozitivní na tom však je, že výrobci nenechali tuto hru úplně upadnout v zapomnění, tudíž je nadále přístupná i dalším generacím.

Název hry: Waterloo (nová verze: Maršál a špion)
Typ hry: Desková, taktická, strategická
Výrobce: AC Dino Efekt, s. r. o.
Cena: 87 Kčs (nová verze: cca. 330 Kč)
Počet hráčů: 2
Hrací doba: cca. 45 min.
Doporučený věk 6 + (nová verze: 8 +)

Hodnocení: **** (90%)

Klady:
Jednoduchá pravidla
Charakter překvapení a utajení
Rozvíjí logiku, analytické myšlení a paměť

Zápory:
Jednoduchý a ne příliš propracovaný grafický vzhled (zvláště u verze Maršál a špion)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.