Zavři oči Silvany Giacobini. Zavřít a už neotevřít

Vidět mrtvé lidi stojí za prd. O tom jsme se přesvědčili v nesčetných variacích na Šestý smysl, ačkoli je to snad jasné i bez filmové hororové produkce. Povídat si s někým, kdo dávno nežije, slyšet hlasy, které nikdo jiný neslyší a vidět věci pro všechny ostatní neviditelné, znamená dotovanou vstupenku do psychiatrické léčebny.

Ilustrační foto Foto: Daniel Husek

Chiara Bonelliová pracuje jako televizní reportérka v bulvárním pořadu. Práce ji nijak zvlášť nenaplňuje, ale platí jí účty a nenutí ji přemýšlet nad Darem, který se u ní projevil už v dětství. Chiara dokáže komunikovat se záhrobím, nebo se spíše dokáže naladit na vlny, jež vydává druhá strana. Prostřednictvím vizí, které jí minulost odkrývá, může změnit přítomnost i budoucnost. Chiara však takový dar nechce a bojuje s ním, jak jen to je možné. Do chvíle, kdy se jí začne zjevovat přízrak renesanční dámy, který ji prosí, aby někoho zachránila.

Chiara netuší koho, jak, kdy nebo před čím, ale ví jistě, že nemůže jen nečinně sedět a čekat, až se stane něco zlého. Vydává se na cestu do minulosti neznámé renesanční šlechtičny, protože doufá, že tak objeví pojítko, které jí v přítomnosti pomůže zjistit, koho to má vlastně zachránit.

UBO – Unidentified Book Object

Zavři oči je dokonale neurčitelná kniha. Nedá se říct, že by to byla romanťárna, není to ani detektivka, ani horor, ani thriller, ani psychologické drama. A dokonce to není ani tohle všechno dohromady. Těžko říct. Místy zlehka napínavý romanticko-detektivní román z prostředí italské televizní stanice s paralelním prolínáním historické složky. Možná. Celkově vzato by kniha nebyla vyloženě špatná. Jen jí chybí jiskra. Nebo ji spíš autorka udusila tím, že sama sobě podkopla nohu pokaždé, když z toho mohlo něco být.

Detektivní zápletka se rozhodně kdesi v ději skrývá. Chiara po čemsi pátrá, jenže čtenáři se to bohužel všechno odkrývá nikoli oním slavným pseudopátráním, ale paralelními prostřihy a skoky do minulosti. Kdyby tam tyhle pasáže a kapitoly z dějin nebyly, kniha by zaprvé byla kratší a zadruhé by byla mnohem dynamičtější. Jenže na druhou stranu Chiara by toho vypátrala asi tolik, jako hluchý, slepý ohař bez čichových buněk.

Hrdinčiny nadpřirozené schopnosti rovněž vyvolávají nekončící údiv. Ano, hrdinka má jakési vize. Některé dokonce až příliš živé. Ale vzhledem k tomu, že s nimi bojuje, jsou tyto vize jenom divné shluky vět napsané zkratkovitým stylem pro dosažení dramatičnosti (neúspěšně), a v příběhu mají význam až na jeho úplném konci. Hrdinka samotná má navíc na svůj věk zvláštní pubertální zkraty, kdy uprostřed myšlenkového toku o případu, ji náhle napadne, jestli by se s ní právník Paolo vyspal, nebo ne. Pokud tedy čtenář nemá podobné myšlenkové pochody, musí pro něj být nemožné se s Chiarou jakkoli totožnit.

Jako na orloji… a ještě víc

Postav se v knize pohybuje jako stánkařů na nedělním jarmarku, a protože mají všechny jména začínající na G, P, C a někde uprostřed „io“, „ianni“, zhruba od desáté strany je už v tom pořádný zmatek. Moc tomu nepomáhá ani sama autorka, která párkrát splete postavu, o které mluví a čtenář pak marně mlátí hlavou do zdi. Pokud se navíc postava neobjeví sto padesát stran na scéně a nikomu nechybí, pak je očividně něco špatně a její jevištní štěk by se klidně mohl přihodit postavě jiné.

Navíc oběma paralelám chybí zásadní věc – pojítko. Za celou dobu se nikdo neobtěžuje vysvětlit, co má ta renesanční blondýnka společného se současností. Podobný osud? To by byla dost slabá spojka, protože žen s podobným osudem se dá najít spousta, a zas tak stejný ho ty dvě dotyčné zase nemají. Nebo je snad z rodiny? Z textu totiž nic nevyplyne a Chiara svým pátráním nic moc zásadního neodhalí.

Kromě prvních a posledních padesáti stran by se všechno mohlo vystřihnout, použít na origami a nikdo by po těch bezmála třech stech chybějících stranách ani neštěkl. Tři sta stran vaty, v níž Chiara hledá minulost, Chiara hledá současnost, Chiara hledá lásku, Chiara hledá mobil a klíče a tak dále, to není jen tak. Silvana Giacobini si zkrátka vzala příliš velké sousto. A přitom by stačilo knihu trochu víc rozpracovat, trochu víc důvěřovat korektuře, a trochu míň milovat zvuk prstů na klávesnici.

Název originálu: Ghiudi gli occhi
Český název: Zavři oči
Autorka: Silvana Giacobini
Překlad: Jakub Volný
Obálka: Jiří Pros
Počet stran: 466
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 130 x 205 mm
Vydal: Metafora, Praha 2010
Doporučená cena: 349 Kč

Hodnocení: * (20 %)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.