Zahraniční fantastická literatura roku 2011. I Steven King přispěl svou troškou do mlýna

Na konci roku se často hodnotí, sumarizuje a průběžně se objevují i různé žebříčky či výběry. Jeden takový výběr skýtá i tento článek. Všichni níže uvedení spisovatelé a kreativci mají jedno společné, nenarodili se v českých zemích. Pojďme se tedy podívat, co dobrého nám přinesl rok 2011 z per překladatelů fantastiky.

Knihu Malý bratr Coryho Doctorowa lze doporučit i nescifistům Zdroj: Triton

Na první pohled by se mohlo zdát, že vybírat to nejlepší od zahraničních autorů žánrů sci-fi, fantasy a hororu je nadlidský výkon, ale mnoho práce už vykonali distributoři, kteří na malý český trh jen tak něco nepustí. Kvantita tedy zas až takový problém nebude. Horší obtíž však vyvstává z předešlé výhody. Kvalita je vysoká u mnoha počinů a úkol objektivně vybrat ty opravdu nejlepší, nemůže být nikdy úspěšně splněn. Díky bohu za osobní názor.

Jen Černočerná tma

Těžko říci, jak objektivně vypadá jméno Stevena Kinga hned na počátku článku. Mnoho čtenářů by jistě dalo ruku do kouzelné skříně za to, že si zaslouží být v každém výběru až do skonání světů, i kdyby za celou dobu napsal jen seznam, co nakoupit. Mnoho jiných by naopak smutně pokyvovalo hlavou, že mistr se už trochu vypsal. Ať je to, jak chce, jeden z nejslavnějších spisovatelů současnosti neponechává prostor pochybách a do letošního výběru se zapisuje svou knihou Černočerná tma (recenzi připravujeme), která v sobě ukrývá čtveřici povídek. Pokud by se uspořádala soutěž o slovo, které nejlépe vystihuje jejich atmosféru, slovo drsné by bylo pořád málo drsné.

Přečtěte si: Nejlepší česká fantastika za rok 2011

Už hezkou řádku let víme, že Velký bratr nás vidí. Ale v letošním roce se ukázalo, že mladší obyvatelstvo vidí spíše Malý Bratr, alespoň podle Coryho Doctorowa. Tento kanadsko-britský blogger, novinář a spisovatel se zjevně rozhodl, že mladší generaci vyrůstající v lůně svobody a demokracie trochu protřepe hlavy a na pulty knihkupců vyslal svůj teenagerský román motající se okolo podstaty moderní společnosti a jejích skutečných či potencionálních potíží.

Nadešel čas na pořádnou zombie vybíjenou

V minulém století pobýval na území tehdejšího Československa známý odborník na mloky, který se pokusil vydat dokument o chystaném povstání mloků proti lidstvu a následné válce. Tehdejší vlády všechno ututlaly a označily spis Válka s mloky za fantazii. Není tomu ani sto let a příběh se opakuje. Americký odborník na zombie Max Brooks vydal v knižní podobě dokument, zachycující výpovědi nejrůznějších lidí o jejich mnohdy strašlivých zážitcích s nemrtvými. A jak s těmito fakty naložili zástupci lidu? Označili spis Světová válka Z: Historie světové války se zombie za netradiční hororovou knihu.

Kniha Baltimore je vhodná pro milovníky klasických hororů a gotických románů

Zůstaňme ještě u netradičních hororů. Hellboy si prý dal letos dovolenou od zachraňování světa před všemožnými potvorami, a tak se jeho dva tvůrci, spisovatel Christopher Golden a ilustrátor Mike Mignoly, vrhli na něco trochu jiného. Vyslali hrdinného vojáka do První světové války a nechali ho popasovat se nejen s hrůzou válečné vřavy, ale i s upíry. Recept tedy zní: uvařte příběh a nechte ho pomalu dojít, přihoďte kolem sta ilustrací od známého ilustrátora, celé to zamíchejte a podávejte jako román Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr. Úspěch zaručen.

Hromadná doprava někdy připomíná peklo. Když ale lidstvo postihne apokalypsa, stane se všechno okolo peklem, jen moskevské metro se změní v chabé útočiště lidské rasy, a samozřejmě i mnoha mutantů. Toliko předpověď  na Metro 2034. Druhé díly to většinou nemají vůbec lehké, často se musí vypořádat s úspěšnou první částí a ještě častěji s vysokými očekáváními ze strany čtenářů. Druhému Metru z třicátých let 21. století se podařilo svůj předchozí díl dokonce překonat. Dmitry Glukhovsky nemusel věnovat tolik prostoru popisům, a více se soustředil na akci a filozofování o důvodu bytí v postapokalyptické době.

Deprese nakonec

Letos si to prý na plátnech kin rozdali kovbojové a vetřelci. To je toho. Na stránkách knihy Michaela Flynna nazvané Eifelheim poměřují své síly středověcí vesničané s mimozemšťany. Oproti filmu se ale kniha, tak jako téměř vždy, dostává do daleko větších hloubek. Středověká vesnice Eifelheim se musí vyrovnat se ztroskotáním zvláštních poutníků a brzy přicházejí na řadu sociální, teologické či rasové problémy a neshody.

Mimozemšťané ve středověku? Román Eifelheim o tomto setkání vypráví

Začali jsme žijícím klasikem, hodí se tedy i skončit žijícím klasikem. Nenabízí se nic příhodnějšího než Ukolébavka Chucka Palahniuka. Autor Klubu rváčů, jehož literární styl mnozí charakterizují jako cynický, pochmurný a bezútěšný s typickým sarkastickým a uvolněným literárním tokem. Takže je-li po chuti trocha toho hnusu a deziluzí, neexistuje lepší volba.

Abychom nekončili rok se zahraničními spisovateli přispívajícími do literární fantastiky depresivně, popřejme jim do příštího roku hodně dobrých knih na českém trhu a nemilosrdně kvalitní konkurenci v podobě jejich českých kolegů.

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Jiří Tichý
Student Teorie interaktivních médií na Filozofické fakultě Masarykovi univerzity a současně i Sociologie napůlené s Mediálními studii - Žurnalistikou na FSS tamtéž by se chtěl nejen v budoucnosti věnovat záslužné činnosti žurnalisty, aby uspokojil svou potřebu dozvídat se zajímavé (často nepotřebné) věci a pak "dělat chytrýho". Miluje spánek, oslavy, festivaly, koncerty, dobré filmy, dobré knihy a dobrou muziku. Prostě alles gute - všechno dobré.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.