RECENZE: Vyslanci mrtvých Adama-Troye Castra. Sci-fi detektivka, kterou si nenechte ujít

Adam-Troy Castro: Vyslanci mrtvýchDetektivka je vděčným čtenářským žánrem, kombinace se sci-fi jí navíc otevírá širokou škálu nových možností. Pokud se k tomu sejde atraktivní prostředí netradičního habitatu, pozoruhodné postavy a spisovatel, který ví, co dělá, o příjemnou zábavu je postaráno.

Ilustrace na obálce knihy Vyslanci mrtvých, autor: Chris McGrath

Když člověku zruší plánovanou dovolenou a pošlou jej na vesmírný habitat, na němž v místní vědecké komunitě došlo k  vraždě, úsměvem dotyčný zrovna hýřit nebude. Pokud je tím člověkem navíc zahořklá a uzavřená poradkyně Andrea Cortová, obyvatelé habitatu Jedna Jedna Jedna se mohou těšit na vpravdě důkladné vyšetřování. Andrea však trpí akrofobií, což v místě, kde lidé žijí zavěšení nad zdánlivě bezednou propastí, nepatří k nejžádanějším psychickým poruchám.

Vrah, co hledá vraha

Hlavní hrdinka Andrea Cortová nenávidí sama sebe, zakládá si na samotářském životě a svou práci právní poradkyně pro Diplomatický sbor Konfederace Homo Sapiens dělá z donucení. Jenže druhou možností je vzdát se diplomatické imunity a stát se tak kořistí pro některé jiné rasy, které otevřeně požadují její potrestání za hrůzy, jež provedla v dětství. Jako by nestačilo, že ji její démoni sžírají zevnitř.

Na výhružky a zbytečnost vlastního penzijního pojištění je tedy Andrea zvyklá, teď se však musí vypořádat s cizím problémem. Na habitatu, který zcela ovládají nezávislé umělé inteligence známé jako Zdroj, byla zavražděna jedna z výzkumnic. Vše nasvědčuje tomu, že právě Zdroj je hlavním podezřelým, za žádných okolností však nemůže být shledán vinným. Vyhlášením války umělým inteligencím by si lidstvo totiž zažádalo o vlastní vyhlazení.

To je vražda, napsala

Adam-Troy Castro využívá k sestavení fungujícího příběhu rovnoměrně prvky obou žánrů, s nimiž pracuje. Zatímco motiv umělých inteligencí a jejich nebezpečnosti pro člověka, který se line celou knihou, si půjčuje ze sci-fi, z detektivky přejímá především narativní postupy. Cortová se záhy po přistání na habitatu seznamuje s jeho obyvateli a jejich vzájemnými vztahy, vede rutinní výslechy a zjišťuje, že mít alespoň jedno tajemství je pro místní vědce standardem. Kolik z toho balastu opravdu souvisí s případem, na to Andrea přichází až postupně.

Obeznámeným čtenářům tím mnohdy připomene soukromá očka americké drsné školy, která se podobně jako Cortová osamoceně brodí kalnými vodami lidských provinění a tajemství, aby z nich časem vyčetla čirou skutečnost. Srovnání kupříkladu s Chandlerovým Philem Marlowem se přímo nabízí. Podobně jako u Chandlera sledujeme vyšetřování vlastníma očima hlavní hrdinky, sama Cortová si navíc v lecčems nezavdá s Marlowovým odtažitým cynismem. Zároveň je však právní poradkyně pochybující bytostí, člověkem, který přemítá nad svým dluhem společnosti a osudem, který tak úplně nemohla ovlivnit. Postavou, jež by mohla být čtenáři blízká.

Castro bohužel v jejím případě trochu tlačí na pilu. Hrdinku představuje už jako opovrženíhodnou a hrůznou bytost, logicky přesně takovou, jakou v zrcadle vidí sama Andrea. Jenže tenhle obrázek se čtenáři v první chvíli snaží vtisknout příliš násilně, aniž by jej podpořil silnějšími argumenty. A když konečně vyjde s ukrývanou pravdou ven, na hrdinčino neustálé sebeobviňování je člověk dávno alergický.

Jeviště na konci světa

Obecně pracuje autor s postavami a světem velmi citlivě a vše podřizuje potřebám příběhu. Obšírněji představuje pouze některé výraznější jedince, aniž by tím omezil okruh případných pachatelů. Prostředí habitatu se zase drží Čechovovy metody o stručnosti. Z každé pušky se časem vystřelí, každý dílek dříve či později zapadne do svého místa. Jakkoli uměle vytvořený habitat láká k fantaskním orgiím, americký spisovatel z něj vytváří dějově atraktivní, nikoli však přemrštěně výstřední jeviště zločinu.

Soutěž recenzentů (dlouhé logo)

Příběh samotný je velmi kompaktní, což by taky dobrá detektivka rozhodně být měla. Castro neponechává v případu žádné logické nesrovnalosti. Závěrečné obsáhlé vysvětlování může sice působit trochu uměle, právě na finální rozuzlení se však člověk po celou dobu vyšetřování nejvíc těší.

Dovolená v nedohlednu?

Současně kniha otevírá i diskusi nad rámec jediného románu a vštěpuje ústřední myšlenku celé sérii Případů Andrey Cortové. Autorova antiutopická vize budoucnosti s umělými inteligencemi za zády, do níž nás nechává v debutovém románu nahlédnout, zjevně přeruší hrdince plány na nejednu další dovolenou.

Vyslanci mrtvých splní požadavky milovníka sci-fi i náročného čtenáře detektivek. Napínavý příběh situovaný do atraktivního prostředí zalidnil autor rozličnými charaktery a vdechl jim rozdílné pohnutky. Podobně jako jeho hrdinové přitom Castro prokázal značné akrobatické umění, když se dokázal úspěšně provléct všemi úskalími detektivního žánru a do poslední chvíle tajit správné odpovědi na zásadní otázky. Kniha, která by ve sbírce neměla chybět ani zarytým sci-fi misantropům, může právem aspirovat na žánrovou událost loňského roku.

Název originálu: Emissaries from the Dead
Český název: Vyslanci mrtvých
Autor: Adam-Troy Castro
Překlad: Aleš Drobek
Obálka: Chris McGrath
Počet stran: 304
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 150 x 210 mm
Vydalo: Argo, Praha 2010
Doporučená cena: 339 Kč

Hodnocení: ***** (90 %)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Jakub Ehrenberger
Vystudoval bakalářský cyklus anglistiky-amerikanistiky a německého jazyka a literatury na FF UK. Ve studiu německé literatury pokračuje v zahraničí. V rámci své publicistické činnosti se soustředí zejména na současnou anglo-americkou a německy psanou beletrii, z žánrové produkce se věnuje také historické próze, scifi, fantasy a komiksové tvorbě.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.