RECENZE: Vítr v piniích voní po prachu cest a strastech lidí

vitr-v-piniich Čekali jsme dlouho, ale dočkali jsme se. Podobný poutníku, který konečně došel ke svému cíli, Vítr v piniích zavál k českým čtenářům, aby jim připomněl, že cesta je mnohdy důležitější než cíl.

FOTO: Sci-fi knihovna
Vítr v piniích vzbuzoval velká očekávání ještě před vydáním, Ilustrační foto: Daniel Husek, FANZINE.cz

Místo sídel blahobytu poničené šedivé ruiny, místo přívětivých úsměvů dveře zavřené na petlici nebo ceny, které by se poctivý obchodník bál jen vyslovit. Poutníka, který by se bezprostředně po válce s čerstvě porobeným vévodstvím Čomjü pokoušel projít zničenými zeměmi k posvátnému klášteru, by mnohem spíše čekala cesta očistcem, než pouť povznášející ducha. Přesto se mnich Ituan rozhodne svatou cestu, první po mnoha letech, podniknout právě nyní, v čase relativního míru, který by porušila jediná hrst spadaného listí.

Na cestu skrz lhostejné císařství a záštiplné vévodství přibírá Ituan podle zvyku každého, kdo má o putování zájem a je ve stavu, v němž se může na cestu vydat. Ze sídelního města říše Waynanu tedy společně s řeholníkem vyráží neuvěřitelné panoptikum postav, lidí rozdílného společenského postavení, odlišného věku i pohlaví a především různorodých ideálů. Zatímco někteří opouštějí pohodlí domova, aby viděli svět, jiní se chtějí poklonit před bájným oltářem a najít vykoupení z předchozích hříchů a ještě jiní, jako třeba odsouzený vlastizrádce generál Darengol, nemají na výběr. Jeden zmítán na provaze svými průvodci, další hnán představou pohodlí svých dcer, jiný trýzněný bodavým svědomím. Na více než čtvrt roku se všichni bez rozdílu stávají družinou se společným cílem, jenž jim má však pomoci ke splnění rozdílných přání. A vítr jim během cesty nebude foukat pouze do zad.

Kolektiv coby hlavní hrdina je jedním z určujících rysů celého příběhu. Ačkoliv by se mohlo zdát, že některý z charakterů převezme roli tahouna dějové linie, opak je pravdou a kniha s tímto faktem vykvétá i odkvétá zároveň. Na jednu stranu čtenář dostává prostor poznat téměř desítku různých lidských charakterů, a to se na některé ještě ani pořádně nedostane, na straně druhé si bude jen těžko hledat postavu, která mu bude vyloženě sympatická, postavu, s níž by se sžil. Většinu výraznějších členů výpravy si totiž ani nelze jednoznačně zařadit mezi dobré a zlé, jejich pohnutky je často ospravedlňují, dobré skutky zahlazují špatné a obráceně. V tomhle jsou svým čtenářům postavy možná nejbližší, každý tuhle misku rýže ale nemusí.

Výsadní postavení v poutnickém společenství má samozřejmě mnich Ituan, iniciátor výpravy, jenž by logicky měl zastat i nejvýraznější roli v příběhu. Bohužel je mnich v průběhu románu degradován pouze na komentátora děje a jeho značná pasivita patří k nepříjemným čtenářským překvapením. Na Ituanovo uvolněné místo však neproběhl konkurz a tlačí se na něj hned několik alternujících. Možná vůbec nejzajímavější postavu celé knihy přitom musí do děje táhnout v řetězech. Kromě tajemného Darengola čtenáře upoutají i osudy bátyrů, elitních válečníků, jejichž přeživší Ituanova skupina přijme mezi sebe.

obálka Františka Vrbenská, Jakub D. Kočí: Vítr v piniích

Františka Vrbenská a Jakub D. Kočí ve své knize nevsadili na žádné prudké vichřice, jejich vyprávění plyne v rychlosti příjemného vánku, který nikam nepospíchá. Text je protkán řadou moudrostí a životních pravd nejen přímo v podobě skvělých přísloví, ale i samotného konání postav. Veškerou krásu takového podání nejspíš nelze obsáhnout jediným přečtením. I samotný závěr, ačkoliv dovršuje předchozí snahy hrdinů, si na žádná dechberoucí odhalení nepotrpí, což je dosvědčuje myšlenku o významnosti cesty a cíle.

Vítr v piniích je román, k němuž se v rámci české fantasy jen těžko hledají alternativy. Doplněn o decentní ilustrace, které prohlubují dojem východních filosofických svitků, zůstane nejspíš někde na půli cesty k českému čtenáři. Jedni jej budou vyzdvihovat pro jeho nesporné vnitřní kvality, druzí zatracovat za nedostatečnou hloubku příběhu i absenci dějových zvratů. Přitom román se nesnaží být silnou kávou, na jejíž hořkost by čtenář dlouho vzpomínal, ale spíše odvarem z čajových lístků, který provoní celou místnost, aniž by tím žaludek jakkoliv utrpěl. Jako nespravedlivé lidské utrpení i bezuzdná malichernost, jako čerstvý lesní vánek i slzami nasáklý vichr, přesně tak voní vítr v piniích.

Název: Vítr v piniích
Autor: Františka Vrbenská a Jakub D. Kočí
Obálka: Jana Šouflová
Ilustrace: Jasmína M. Kočí
Počet stran: 426
Vydalo: Straky na vrbě, Praha 2009
Doporučená cena: 225 Kč

Hodnocení: 80%

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Jakub Ehrenberger

Vystudoval bakalářský cyklus anglistiky-amerikanistiky a německého jazyka a literatury na FF UK. Ve studiu německé literatury pokračuje v zahraničí. V rámci své publicistické činnosti se soustředí zejména na současnou anglo-americkou a německy psanou beletrii, z žánrové produkce se věnuje také historické próze, scifi, fantasy a komiksové tvorbě.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.