V mých postavách je vždy hodně ze mne samotné, přiznává Petra Neomillnerová

Petra Neomillnerová není na české fantasy scéně žádným nováčkem – stejně jako její hrdinka Tina Salo, jejíž nejnovější příběh si budeme moci přečíst v nejbližších dnech. K této příležitosti vám přinášíme rozhovor na téma série o Tině Salo – upíři.

Česká spisovatelka Petra Neomillnerová Zdroj: archiv Petry Neomillnerové

Bude to svým způsobem klasická duchařina ze Starého Města pražského. Vraždící jeptiška, zamilovaný mnich a samozřejmě Tina s Kayem, kteří do klasické zápletky vnesou pro ně obvyklý ruch a chaos.

Jaký máte z knihy sama pocit?

Baví mě. (smích) Napsala jsem ji před půlrokem, teď jsem ji znova četla před vydáním a stejně, jako mě bavilo ji psát, bavilo mě ji i číst. Snad je to dobré znamení.

„V Tině a Kayovi je nejvíce ze mne, jako ostatně u většiny hlavních hrdinů v mých knihách.“

Jak jste vůbec přišla na koncepce postav – Tiny a Kaye? Je v nich něco z některých skutečných vám blízkých osob? Inspirujete se někde?

V Tině a Kayovi je nejvíce ze mne, jako ostatně u většiny hlavních hrdinů v mých knihách, ale u vedlejších postav se okolím inspiruju a třeba mladý upír Máza má zcela reálný předobraz.

Údajně jsou i vaše knihy o Tině úspěšnější než ty zbývající. Čím si to vysvětlujete? Proč jsou upíři tak atraktivní téma?

Podle čísel prodejů nejsou úspěšnější, je na ně však nejvíc reakcí od mainstreamových čtenářů i médií. Nejspíš je to dáno jednak současnou upíří popularitou, která knihy o upírech činí zkousnutelnými pro širší publikum a pak také tím, že klasická fantasy je svým způsobem pořád ghetto. Čte ji specifická skupina lidí, mainstreamový čtenář ji míjí.

„Po třech měsících, strávených s jednou partou už jich mám většinou plné zuby.“

Co plánujete dál?

V nejbližší době vyjde v Pevnosti nová povídka s Moire a Desmondem, také je hotový pátý díl Tiny Salo s názvem Vlci Sudet, které netradičně vypráví Kay. Ten by měl vyjít po prázdninách. V současnosti píši další příběh zaklínačky Loty a potom snad konečně přijde chvíle na dokončení trilogie Písně čarodějky.

Kterou ze svých sérií máte nejradši?

Lotu. (úsměv) U jejích prostých dobrodružství si vždycky nejvíc odpočinu, navíc mě ona a Torge opravdu baví. Přese všechnu špínu, kterou se brodí, jsou to takoví easy-going rošťáci.

Petra Neomillnerova - Zaklínačka Lota

Je pro vás těžké přesunout se od upírů k zaklínačům nebo čarodějům při psaní jednotlivých knih?

Ne, vůbec, naopak se na to vždycky těším. Po třech měsících, strávených s jednou partou už jich mám většinou plné zuby.

Jak se vám píše o sexu a násilí? Myslíte si, že ubíráte nebo přidáváte?

Většina mých čtenářů ví, že se sexu a násilí v mých knihách dočká, a já musím upřímně říct, že tohle jsou má oblíbená zlidšťující témata. Násilí i sex člověka i nečlověka obnaží nejen fyzicky, je to chvíle odkládání masek a vysoké intimity. Dokonce i rvačka přináší v rámci emocí i úzký kontakt, neusměrněný požadavky civilizace. Navíc tenhle směr byl před mým příchodem v české fantastice jaksi volný.  Snažím se psát tak, aby scény nesklouzly k pornografii, aby nebyly samoúčelné a aby čtenáře neznechutily a podle ohlasů se mi to snad i daří.

Série o Tině je o upírech a lidech. Jaký je Váš názor na současný boom knih s upírskou tématikou? Četla jste některé? Líbily se?

Myslím, že boom nebude pokračovat donekonečna a současná nadprodukce jsou takové poslední záchvěvy upírské záplavy. Četla a recenzovala jsem knihy z několika upírských sérií, nejvíce mě bavila Anita Blake (série autorky Laurell K. Hamiltonové – pozn. red). Romantika není má parketa, takže mě detektivní zápletka těší.

„Přednáším ráda a znamená to pro mě cenný kontakt s lidmi.“

Často si můžeme přečíst nějaký váš článek nebo recenzi, je tu podle vás nějaká kniha, která se nějak vyjímá? Ať už v pozitivním slova smyslu, nebo negativním.

Zajímavých počinů je celá řada a nemám pocit, že by v poslední době nějaký fenomén výrazně převýšil jiné. Hluboce na mě zapůsobila McCarthyho Cesta, z domácích bych v poslední době vyzdvihla hlavně sérii Ďura Červenáka Kapitán Báthory, která kromě spisovatelského umu, vyžadovala také široké studium historických pramenů. Je to kniha, na které se tvrdě pracovalo.

Pořádáte kurzy tvůrčího psaní. Chodí k vám lidé opravdu nadaní? Uvažovala jste někdy o učení na plno?

No, chodí ke mně lidé se zájmem a schopností psát. Vzhledem k tomu, že kursy jsou placené, nenechávala bych si nikoho, kdo nevykazuje žádné zlepšení, to bych z něj jen tahala peníze. Zatím jsme dotáhli do podoby vhodné k vydání tři povídky, což považuji za úspěch.

A pokud jde o učení naplno, jsem ryzí praktik, takže se zřejmě budu držet svého kopyta, i když přednáším ráda a znamená to pro mě cenný kontakt s lidmi.

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Dagmar Čechová
Narodila se roku 1990 v Praze. Po úspěšném absolvování všeobecného gymnázia nastoupila na Akademii tvůrčího psaní Josefa Škvoreckého v Praze, kde studuje obor Tvůrčí psaní a publicistika.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




V mých postavách je vždy hodně ze mne samotné, přiznává Petra Neomillnerová