Úpadek lidského jedince podle Cormaca McCarthyho. Tradičně syrově kruté Dítě Boží

obálka Cormac McCarthy: Dítě Boží (výřez)Cormac McCarthy pronikl na český knižní trh dosti nenápadně a nejspíš by nevzbudil příliš mnoho pozornosti, kdyby nebylo oscarového snímku Tahle země není pro starý a oceňované sci-fi Cesta. Českému čtenáři se nyní dostává do rukou zatím vůbec nejstarší česky vydaný autorův román, útlé Dítě Boží z roku 1974. Můžete si být jisti, že nám McCarthy svůj příběh podává opět pěkně zasyrova.

Ballard přitiskl ucho na sloupek zadního okna. Auto se začalo lehce pohupovat. Narovnal se a odvážil se jedním okem nakouknout dovnitř. Dvě bílé roztažené nohy objímající stín, temný inkubus, který šoustá omámený otrockým chtíčem.
Negr, zašeptal Ballard.
Ach, Bobby! Ach, bože! sténá dívka.
Ballard, kalhoty rozepnuté, se udělal na blatník.
Doprdele, vyjekla dívka.
Noční voyeur se dívá a kolena se mu podlamují. Drozdec se dal do zpěvu.
Negr, řekl Ballard.
Ale tvář, která se objevila v okýnku a která vypadala za sklem tak obrovská, nebyla černá.
(str.23-24)

Seznamte se, tohle je Lester Ballard, dítě Boží jako kdokoliv z nás. Výborný střelec, pro něhož je jeho puška víc než sestra, a zároveň lidská troska, o kterou byste okem nezavadili. Hrdina. Hrdina této knihy, především však hrdina celého lidstva. Lidstvo totiž nepotřebuje pouze své udatné reky, ale také lumpy a zločince, a nést s úšklebkem na tváři takový úděl je přece také hrdinství. Že se Lester chová jako pošuk, ví v nedalekém městečku i malé dítě. A dítěti Božímu nezbývá, než tím pošukem doopravdy být.

Ballard kraluje malé prohnilé boudě s krbem, matrací a plyšovými trofejemi z pouti, vrcholem jeho jídelníčku jsou potraviny koupené na dluh nebo rovnou ukradené a jeho sexuální život se smrskl na zdánlivě nevinný voyeurismus. Jenže od dychtivého šmírování stačí učinit krok k vraždě a je-li mrtvolou žena, proč její přednosti nevyužít i po její smrti? Hold, to je prostě Lester Ballard, přes všechny své chyby dítě Boží. Jako vy nebo já.

Cormac McCarthy se našel v tvorbě postav, na něž čtenář nezapomíná, a Lester Ballard patří v tomto směru nejspíš k jeho nejlepším kouskům. Voyeur, nekrofil a vrah, civilním povoláním nezaměstnaný. Pokud se tedy nepočítá zlodějina, v tom případě by Lester alespoň to zaměstnání měl. Zbývající postavy románu jsou v porovnání s ním už jen figurkami na šachovnici, s nimiž McCarthy pohybuje podle potřeby, aby odkryl další volná pole postavičce nejošklivější.

obálka Cormac McCarthy: Dítě Boží

Románem se prodíráme ve třech navazujících, přesto mírně odlišných etapách. Na počátku příběhu je nám představen osamělý muž, osoba snad trochu pokřivená, která má však k vraždění hodně daleko a občasné šmírování je vrcholem jejích vycházek po lesích. Jenže obrat přichází s příležitostí a z Lestera je rázem nekrofil. Nekrofil a brzy také vrah. Jenže lze mu to mít za zlé? Vždyť z lidského společenství vlastně ani nabídku na jinou roli nedostal. Ve třetí části knihy zákonitě musí přijít pád na tvrdou zem reality, z níž se hrdina snažil uniknout, rozhřešení, jež by jej vytáhlo z bahna jeho špinavé existence.

McCarthy ve svém třetím románu překvapivě vsadil na značně úsporný styl psaní, a kdy může, vyhýbá se jakémukoli popisu. Jednotlivé maximálně několikastránkové, častěji však pouze jedno- či dvoustránkové kapitoly plynou velmi rychle, ačkoliv samotný román žádným svižným dějem neoplývá. Příběh kvůli krátkým kapitolám může místy působit trochu útržkovitě, jenže o slepení těchto fragmentů se postará čtenářova představivost a zážitek z četby se tím ještě umocní.

V knize můžeme vypozorovat několik jevů, které ze současné prózy už téměř vymizely. Předně zejména zpočátku střídá McCarthy vlastní vyprávění se svědectvími užvaněných místních obyvatel, čímž Ballardův obraz získává na plastičnosti. Autor se však uchyluje též k několika řečnickým otázkám, a román tak nabírá koncepci podobnou přednášce, sondě do lidského života, jíž se společně s autorem účastníme.

Dítě Boží je krátký svižný román, který snad lze zařadit mezi psychologické thrillery, snad se blíží McCarthyho představě o hororu. Nejvíce ze jmenovaného je však studiem lidské krutosti a apatie ke svému vlastnímu rodu. Přestože syrovost a bezprostřednost brutálního jednání patří mezi McCarthyho prodejní značky, hrdinovu nekrofilii vykresluje s decentností a až nečekanou něhou, která přímo kontrastuje s těžkým životem společenského vyděděnce a squattera. Dítě Boží nemůžu označit za dechberoucí a vyloženě převratný román, pozoruhodný je však ve všech směrech.

Bylo už po půlnoci, když byla konečně dost vláčná na to, aby ji šlo svléknout. Ležela nahá na matraci, nažloutlá ňadra zalitá světlem připomínala voskové květy. Ballard jí začal oblékat nové šaty.
Seděl a pročesával jí vlasy levným kartáčkem, který koupil. Sundal vršek od rtěnky, vyškubal ji a začal jí malovat rty.
Aranžoval ji do různých pozic a chodil ven a koukal na ni oknem. Pak jen seděl a objímal ji, pod novými šaty se rukama dotýkal jejího těla. Pomalu, pomaličku ji svlékal a přitom na ni mluvil. Potom si stáhl kalhoty a lehl si vedle ní. Roztáhl jí uvolněná stehna. Chceš to, zašeptal jí.
Později ji odnesl zpět do druhé místnosti.
(str. 98)

Název originálu: Child of God
Český název: Dítě Boží
Autor: Cormac McCarthy
Obálka: Jozef Gertli Danglár
Počet stran: 182
Vydalo: Argo, Praha 2009
Doporučená cena: 258 Kč

Hodnocení: ****

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.