Ukázka z románu Pavla Renčína Runový meč

pavel-rencin-runovy-mec-perexPavel Renčín vstoupil na českou literární scénu jako rušivá vlna v hlavním proudu. Debutoval povídkou Stvořitel v roce 1999, po té několikrát zvítězil v literárních soutěžích. Od té doby se jeho jméno pravidelně objevuje v předních antologiích fantastického žánru. Jeho tvorba zahrnuje především městskou fantasy a magický realismus. Po románech Nepohádka a Jméno korábu, se na Renčín vydal směrem k vícesvazkovým příběhům, když napsal první díl trilogie Městské války, Zlatý kříž. Právě teď se k nám dostává nový román Runový meč, jehož ukázku si právě můžete přečíst.

pavel-rencin-runovy-mec

Dunění ve tmě. Síní se rozléhá ozvěna, hora se otřásá. U stropu sviští neviditelná obří křídla. Vašek třeští oči, ale nevidí nic. Oslepl… nebo je mrtvý? To ale není možné, protože mrtvého už nic nebolí. Blouzní v horečkách. Temnota se hýbe. Dunění se blíží. Africké bubny. Běžící sloní stádo. Zemětřesení… Vašek se pohne a řetězy zachřestí. Je stále přikovaný ke skále. Visí na ní jako Prométheus, jako Kristus na kříži. Tělo má rozbodané, zmučené, bledé, lepkavé studeným potem a krví. Třese se zimou. Rány někdo sestehoval černou nití. Na spáleninách se nafoukly bílé puchýře. Vypadá, jako by spal v kontejneru s rozdrceným sklem. Jako by si místo košile oblékl ostnatý drát. Jako by si stříhal nehty nůžkami na plech a při svědění se drbal rašplí… Snaží se vymanit z blouznění. Skála za jeho zády se chvěje. Bezprostřední pocit ohrožení roste, kříž v dlani ale zůstává chladný. Snaží se vzpamatovat, zahnat otupělost.

Ve tmě to hluboce zabublá. Ozve se řev rostoucí z nitra hory. Zmrazí ho, otřese jím, odhalí ho, jako by z něj sloupl kůži a nechal jen nechráněné maso a nervy. Prostorem se blíží… bytost. To pod jejími kroky se chvěje podlaha. Žhnoucí oči. Vzduchem se šíří suché horko. Král se vrací.

Vaška zalije animální strach. Nehází sebou v řetězech. Nesnaží se utéct. Strnul se zadrženým dechem. Obrysy stvoření rudě žhnou. Obrovské tělo je čím dál blíž a… najednou vzplanou pochodně. Výjev je pryč.

Před Vaškem stojí chlapec, který mu sahá stěží po prsa. Mohlo by mu být dvanáct či třináct. Kaštanové vlasy má prokvetlé stříbrem. Jsou rozcuchané, neustále se chvějí jako ve větru. Čelo zdobí tenká koruna, proužek platiny mistrně zohýbaný do tvaru brněnského horizontu – zachycuje dvojvěží katedrály sv. Petra a Pavla. Chlapec je oblečený do tuniky s červenobílými heraldickými pruhy. Má drobné ruce a je obutý ve vysokých rudých škorních.

Na masivním řetěze vykládaném drahokamy mu na krku visí znak Brna.

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.