Ukázka z knihy Drakoniánská čest ze světa DragonLance

V listopadu vychází u nakladateství Fantom Print další kniha z fantasy světa Dragon Lance, tentokrát druhý díl série Kangův regiment. Přečtěte si z Drakoniánské cti ukázku.

Ilustrace na obálce knihy Drakoniánská čest Autor: Keith Parkinson

Kang nepatrně pozvedl hlavu a začenichal. Smutně zavrtěl hlavou. Nemusel se namáhat a natahovat uši. Gobliní zápach, podobný hnijícímu, červy prolezlému masu, ho zasvrběl na čenichu jako moucha. Zápach nebyl daleko a přibližoval se.

Kang viděl, jak Slis opatrně zvedl hlavu a podíval se na svého velitele. Kang si sáhl na nos. Slis přikývl a ukázal na jih k řadě stromů asi padesát yardů od nich.

Kang vyčkával. Léčka funguje až tehdy, když je kořist v pasti, ne dřív. Přinutil se k trpělivosti ve chvíli, kdy jediné, co opravdu chtěl, bylo s řevem vstát a vrhnout se do útoku.

Potichu si začal sám pro sebe počítat. „Jedna, dvě, tři…“ V ruce svíral rukojeť bojové sekery. Dřevo bylo rozehřáté sluncem. Počítal dál. Líně uvažoval, jestli je pravda, že tupí trpaslíci neumějí počítat víc než do dvou. „…sto devadesát devět, dvě stě.“

Kang se zvedl z trávy. Podíval se přes mýtinu. Zpoza stromů vyšla stovka goblinů a nebyla víc než pětadvacet yardů daleko. Ostatní drakoniáni z jeho jednotky, ukrytí v trávě, na něj hleděli jiskřícíma očima plnýma očekávání, v rukou svírali zbraně, cenili tesáky a škubali ocasy.

Šilhajícím goblinům, notoricky známým svou krátkozrakostí, trvalo dlouho, než si všimli sedm stop vysokého bozaka, který se před nimi právě vynořil. Stále pochodovali vpřed. Pak jeden z goblinů obrátil tvář barvy moči ke Kangovi. Kang viděl, jak vyděšeně vyvalil šilhavé oči a otevřel pusu.

„Vojáci… útok!“ zařval Kang.

Drakoniáni vyskočili jako rychle rostoucí plevel. Pokud šlo o gobliny, smrtící plevel. Napravo od Kanga byla první peruť, čítající téměř sedmdesát drakoniánů. Druhá peruť, tvořená šedesáti muži, byla vlevo. Obě perutě společně s Kangovou jednotkou zaútočily na překvapeného nepřítele.

Goblini v boji používají hrubě opracovaná kopí a kosám podobné meče. Drakoniáni se naučili, že šeredná, zrezavělá a zubatá gobliní čepel dokáže zabít stejně jistě jako nablýskaná solamnijská zbraň. Goblini také používají krátké luky, kterými střílí, dokud si od nepřátel dokáží udržet vzdálenost. Nejsou to ti nejpřesnější lukostřelci na světě, ale salva šípů, která zaplní vzduch jako vosy ze zpustošeného hnízda, něco určitě trefí. Během neustálých bojů s gobliny přišel Kang o víc než padesát mužů. Nezačal gobliny respektovat. Začal je ze srdce nenávidět.

Kang vyrazil v čele svých stráží a vrhl se do útoku proti stále ohromeným goblinům. Jeden z tvorů se žlutou kůží, křivýma nohama a slintající tlamou po něm bodl kopím. Úder Kangovy sekery zbraň přesekl vedví a goblinovu hruď zasáhl přesně umístěný kopanec, který ho obloukem odhodil. Druhého goblina zasáhla Kangova sekera do žeber. Vystříkla krev a nepřítel se sesypal jako mokrý pytel.

Pak se všude kolem vyrojili Kangovi drakoniáni, oháněli se meči a sekerami, bojovali spáry a pěstmi, ocasy i nohama. Řinčení oceli o ocel, protínané výkřiky umírajících, to vše byly zvuky, které Kang dobře znal. Navzdory ohlušujícímu rámusu a skutečnosti, že by Kanga nebylo slyšet, ani kdyby chtěl, mu tyto zvuky nepřipadaly tak hlasité jako neustálé bzučení hmyzu jen pár okamžiků předtím.

Jen pět yardů vpravo viděl Kang Slise, jak bojuje se dvěma protivníky najednou, ale ani s jedním z nich nemá potíže. Jediným úderem čepele jim oběma naráz usekl hlavu. Slis zachytil pohled velitele, zazubil se a pokračoval v útoku. Kanga potěšilo, když viděl, že Slis odolal pokušení vzít na sebe podobu těch, které právě zabil, což byla jedna z magických schopností, se kterými se sivakové rodí. Za určitých okolností mohlo být výhodné proměnit se z drakoniána na goblina, ale ne v řeži muže proti muži. Snadno dojde k omylu a můžete zjistit, že bojujete o život, zatímco se snažíte přesvědčit jednoho ze svých druhů, že: „Hele, já jsem taky drakonián, ty pitomče!“

Kang uhnul stranou, aby se vyhnul bodajícímu kopí. Rozmáchl se po nepříteli sekerou, ale minul. Dvěma rychlými kroky překonal vzdálenost mezi nimi a opět udeřil. Goblin se ránu pokusil vykrýt kopím, ale to se rozštíplo vedví. Nepřítel uskočil stranou a tasil meč.

Kang se goblinovi právě chystal useknout hlavu z hubených ramen, když mu uklouzla noha na gobliním mozku, vytékajícím z prasklé lebky. Ztratil rovnováhu.

Goblin, s rudýma očima zářícíma touhou zabíjet, po něm skočil. Granak dlouhými kroky nakráčel před padlého Kanga. Praporečník třímal korouhev pluku vysoko v levé ruce. Pravou se oháněl dlouhým mečem. Jednou ranou tvora probodl, na chvíli ho nechal nabodnutého na meči a pak ho nohou ze zbraně strhl.

Kang se postavil na nohy a otočil se vstříc další hrozbě, ale zjistil, že žádná není. Goblini se dali na ústup. Kangovi muži mávali zbraněmi a divoce řvali.

Kang se na ně zamračil. „Míň oslav a víc boje, chlapi!“ zakřičel. „Za nima! Nechci naživu jediného goblina!“

Baazové a sivakové, kteří tvořili řadové ženijní perutě, začali nepřítele pronásledovat. Hulákali, řvali a vesele vykřikovali, co za hrůzy s gobliny provedou, až je chytí. Kang se belhal za nimi. Nikdy nebyl rychlý běžec a při pádu si vymkl kotník.

„Běžte!“ zakřičel na svou stráž. „Doženu vás!“

Jeho vojáci se prohnali kolem a brzy zůstal za nimi. Vlekl se dál a právě se dostal k první řadě lesních stromů, když před sebou zaslechl něco, co znělo jako probíhající zuřivá bitva. Slyšel křik svých mužů a řinčení mečů. Zvuky jej překvapily a znepokojily. Goblini vzali do zaječích a on očekával, že poběží tak dlouho, až zmizí z povrchu Krynnu. Ti, které nezabili, si dvakrát rozmyslí, než na první ženijní pluk zase zaútočí. To čekal. Nečekal boj.

Margaret Weis & Don Perrin: Drakoniánská čest

Zpoza stromu vyšla obrovská postava a zůstala stát před Kangem. Měla stejně nažloutlou kůži jako goblini, ale byla vyšší, širší a silnější. Její oči byly mazané a bystré, ne šilhavé a krátkozraké. Na sobě měla těžkou zbroj a obratně třímala meč.

První, co ohromeného Kanga napadlo, bylo: „Hobgoblin! Ta zatracená věc je hobgoblin!“ Druhou myšlenkou bylo, že kolem žádní hobgoblini nejsou! První myšlenka však tuto druhou bohužel rychle zahnala. Hobgoblin zaútočil a sekl mečem. Kang máchl sekerou. Hobgoblin úder obratně vykryl a oplatil Kangovi zkušeným výpadem, kterým mu málem uťal pravou paži.

Otřesený Kang o krok ustoupil, aby se vzpamatoval. Hobgoblin pokračoval v útoku a znovu udeřil. Kang odrazil ránu sekerou, švihl ocasem, zasáhl nepřítele do kolena a podtrhl mu nohy. Hobgoblin ztratil rovnováhu a odpotácel se dozadu ke kmeni stromu. Kang zabořil hobgoblinovi sekeru do hrudního plátu a zarazil mu ji do bránice. Neztrácel čas tím, že by zkoumal, jestli je nepřítel mrtvý, nebo ne. Prozatím hoba zastavil, a to jediné bylo důležité. Kang potřeboval zjistit, co se děje.

Jeho stráže se vynořily kolem, poté co ustoupily z boje, aby se mohly vrátit a chránit ho. Před sebou mezi stromy viděl šarvátky a slyšel zvuk mnohem mohutnější bitvy.

Slis se prodral mezi stromy. Sivakovo tělo pokrývala gobliní krev. Na paži měl sečnou ránu a na stehně další.

„Pane!“ zařval Slis. „Je to léčka!“

„Já vím, že je to léčka, zatraceně!“ zahřměl Kang. „Tak jsme to plánovali…“

„Tuhle jsme neplánovali,“ řekl Slis zachmuřeně.

Kang si konečně uvědomil, co Slis říká. Drakoniáni chtěli vlákat gobliny do léčky. Místo toho to bylo naopak. Goblini vlákali do léčky drakoniány.

„V tom lese musí být pět set hobů!“ lapal Slis po dechu a kmital ještěřím jazykem. „A aspoň tisíc gobů.“

Kang bez obalu zaklel. Jeho plán udeřit na nepřítele a pak gobliním vojákům uniknout mu ležel u nohou v krvavých troskách. A byl to dobrý plán, zatraceně. Bylo těžké tak dobrý plán opustit, ale Kangovi bylo jasné, že plán selhal, a jestli něco rychle neudělá, nebude to to jediné, co skončí na cucky.

Obrátil se na své stráže a pokynul nejbližšímu drakoniánovi, bozakovi jménem Harvak.

„Běž najít Glose,“ rozkázal mu stručně a ukázal do chaosu před nimi. „Někde bojuje. Řekni mu, ať vezme první peruť a nejvyšší rychlostí se stáhne zpátky k podpůrné peruti. Budou nás při ústupu krýt střelbou.

Lešaku!“ zavolal na dalšího drakoniána. „Najdi Jesika, který velí druhé peruti, a řekni mu totéž.

Slisi, zaběhni zpátky a vyřiď Fulksovi, ať přesune podpůrnou peruť pod hřeben, aby kryla náš ústup. Musí nám získat trochu času, než se dokážeme přeskupit a vypadnout odsud!“

Slis neřekl ani slovo a rozběhl se. Kang sledoval, jak se sivak míhá mezi stromy, rychlý, tichý, smrtící. Jestli někdo dokáže zprávu doručit, je to Slis.

Kang se obrátil ke zbytku důstojníků. „Obstaráme pluku místo, kam může ustoupit. Granaku, chci tu korouhev vysoko, aby ji muži viděli. Víš, co máš dělat.“

O deset minut později se Glosovi a Jesikovi drakoniáni začali stahovat z lesa. Kolem Granakovy korouhve, kterou praporečník držel vysoko přesně podle Kangova rozkazu, vytvořili bojovou linii s řádně rozestavenými vojáky a začali ustupovat loukou zarostlou vysokou trávou, obráceni čelem k nepříteli. Fulks a podpůrná peruť zaujali postavení na vrcholku hřebene, střežili ženy a vůz se zásobami. Kang už vymýšlel nový plán.

Goblini je do trávy nepronásledovali, ale zastavili se na hranici stromů. Pár goblinů na drakoniány vystřelilo, ale jinak nezaútočili – špatné znamení. Normálně by se v takovéhle situaci neukáznění a draví goblini vrhli přímo na nepřítele s jedinou myšlenkou – zabíjet. Někdo je držel na uzdě. Ten stejný někdo, kdo naplánoval tuhle chytrou past. Útok řídil kdosi chytřejší než goblini. Ten, kdo udržoval v gobliním vojsku kázeň a pořádek. Ten, kdo přivedl hobgobliny, aby posílili jeho jednotky. Na druhé straně mýtiny velel někdo nový. Někdo, kdo stojí mezi Kangem a cestou k jeho snu.

Kang měl jen jednu možnost, možnost, kterou až dosud vůbec nebral v potaz, možnost, která mu v ústech zanechávala hořkou pachuť žluči.

Ustoupit.

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.