UKÁZKA: Oči mrtvých v knize Stacey Kaneové nedokáže zavřít ani smrt

Chess Putnamové zase půjde o život. Zdroj: Výřez knižní obálky.

V relativně krátké době již podruhé přichází drsná potetovaná čarodějka Chess, aby lovila vraždící duchy. Ve druhém dílu série Downside ji čekají paranormální trable i milostné lapálie. Přesně takový koktejl totiž fanoušci temné urban fantasy chtějí. 

Chess Putnamové zase půjde o život. Zdroj: Výřez knižní obálky.
Chess Putnamové zase půjde o život. Zdroj: Výřez knižní obálky.

Anotace:

Chess Putnamová prožívá normální pracovní den – na seanci ji málem smrtelně otrávilo médium, a pak má zastavit vraždícího ducha. Jako zaměstnankyně Církve Skutečné pravdy odhaluje ty, kteří se snaží vydělat na světovém problému s poltergeisty falešnými hlášeními o výskytu duchů. Při tom odhání všechny nemrtvé, kteří opravdu touží zabíjet. V současné době má hodně práce – dostala případ týkající se jedné „celebrity“ a zároveň se ve volném čase pokouší pomoci zoufalým prostitutkám.

Někdo v Downside je zabíjí opravdu ošklivým způsobem. Chess si je jistá, že fámy o tom, že je to práce ducha, jsou poněkud mimo. Aby dokázala, že má pravdu, musí jít po stopách maniaka. Navíc stojí mezi dvěma muži svého života, kteří se spolu se svými nelítostnými šéfy blíží ke katastrofickému zúčtování. Někdo se zabývá vraždami, sexem a nadpřirozenem a Chess opět stojí mezi tím vším.

 Kapitola první

 „Trestem za povolání mrtvých zpět na zemi je smrt; jestliže vyvolaný duch nezabije toho, kdo ho vyvolal, budiž zajištěn vůlí Církve.“
Kniha Pravdy, Zákony, odstavec 3

Duchové byli pod zemí silnější; žádná čarodějka nešla do podzemí ochotně, rozhodně ne bez nařízení Církve nebo přání zemřít. Chess se týkalo do jisté míry obojí, ale ani tak nevypadaly dveře za hubeným mužem lákavě. Dveře a schody. Dolů do suterénu, dolů pod zem.

Chess nemrazilo tolik ze vzezření toho vyzáblého muže se zamračeným obličejem ani z bizarní energie ve špinavé chatrči. Něco jí říkalo, že tohle neskončí dobře.

Ale to končilo máloco.

Mohla ty darebáky sebrat prostě za to, že měli suterén. Církev vydala výnos, že je to nelegální, a Církev bylo nutno uposlechnout. Jenže Chess potřebovala víc než to… měsíc vyšetřování si žádal uspokojivější řešení… a tak raději nasadila to, co doufala, že je úsměv se správnou dávkou nervozity, a podala hubenému muži obrázek, který přinesla s sebou. Dávala si pozor, aby se nedotkla jeho špinavých prstů.

Byl to obrázek Garyho Andersona, kolegy Odhalovače, ale to hubený muž nevěděl. Chess v to alespoň doufala.

„Můj bratr,“ řekla mu. Bylo by lepší, kdyby se jí podařilo ze sebe vymáčknout slzu, ale Nervíky, které si vzala, to neumožnily. Bylo dost obtížné cítit aspoň nějaké emoce, když byla sjetá, natož takové emoce, které by ji rozplakaly. Sakra, ale to byl taky jeden z důvodů, proč ty věci brala, ne?

Hubený muž s námahou zaostřil uslzené oči na fotku a přikývl.

„Jo, vidím, že je ti podobnej,“ zahuhlal a dírou v zeleném vytahaném svetru se poškrábal na kostnatém hrudníku. Popostrčil hrnek dopředu a málem s ním do Chess vrazil. „Napiješ se, ne?“

„Díky, ale…“

„Ne, ne, slečinko. Napiješ se, nebo nepůjdeš dolů, jasný? Všichni se musí napít.“ Roztáhl popraskané rty do čehosi podobného úsměvu… jako by se mu po obličeji plazil tlustý červ, který odhalil polámané zašedlé zuby. „Všichni se musí napít, jinak ta energie nefunguje.“

Zatraceně. Kdo ví, co v tom hnusném hrnku je. I kdyby „čaj“ byl neškodný… o čemž pochybovala… hrnek vypadal, že jej naposledy umyli před Týdnem sužování. Málem viděla bakterie plazit se po okraji.

Za tuhle práci by měla dostat prémie navíc, připomněla si, a vytrhla mu hrnek ze suché hubené ruky.

Zadíval se jí do očí. Snesla to, naklonila hrnek a nalila si jeho obsah do krku.

Na vteřinu se s ní všechno zatočilo a zapotácela se jako po jízdě v zábavním parku. Odvar chutnal po hořkých bylinách a lepidle, mořské vodě a splašcích. Byla to nejohavnější věc, co kdy vzala do pusy, a to je co říct.

Udržela to v žaludku jen silou vůle a byla odměněna dalším potrhlým úsměvem. V tom úsměvu se něco skrývalo, ale neměla čas nad tím hloubat.

smrtici-duchove_obalka
Zdroj: knižní obálka.

Chytil ji za rukáv a popostrčil k ústí ztemnělého schodiště. S dupáním se vydala po dřevěných prknech dolů do vlhké jeskyně.

Ostatní už tam byli, seděli v kruhu pod planoucími pochodněmi kolem poškrábaného dřevěného stolu. Na jednom konci stolu ležel nařasený modrý hedvábný šál se skvrnami od vína nebo krve… nebo možná něčí žaludek prohrál souboj s tím čajem.

Neměla čas o tom přemýšlet, ani kdyby chtěla. Místo toho došla ke stolu k židli s rovným dřevěným opěradlem, kterou jí někdo přistrčil.

„Někdo“ byla pět stop vysoká parodie na lidskou postavu neurčitého pohlaví, oblečená v přepásaném pytli na odpadky a s nabíleným obličejem. Korálkovité oči bez zorniček měla orámované černě a suchý šepotavý hlas připomínal zvuk nože řezajícího lepenku.

„Sedni si, slečinko,“ zašeptalo to. „Sedni si, a paní čarodějka přijde.“

„Paní čarodějka“ byla madam Lupita, dříve známá jako Irene Loweová. Jakmile bude Chess mít potřebné důkazy v podobě osobního svědectví a toho, co dokáže zaznamenat minirekordér, který měla schovaný v podprsence, bude mít madam schůzku s gilotinou. Církev nijak neodpouštěla ilegální vyvolávání duchů nebo seance, ani ty zfalšované, jaké podle šeptandy prováděla madam Lupita.

Šeptanda, zatraceně. Bylo jasné, co se tu stane, a bylo to ještě jasnější, když se otevřely černé dveře naproti Chess a do místnosti vešla obrovská žena.

Měla bílý obličej a černě orámované oči jako nápadnou parodii na líčení starších Církve. Ovšem tam končila veškerá podobnost. Madam Lupita měla na sobě lesklý stříbřitý kaftan, na kterém měla nakreslené různé runy a magické symboly. Visely z něj malé kousky železa, příliš malé, než aby mohly poskytnout skutečnou ochranu. Chess předpokládala, že tam jsou pro efekt, stejně jako náhrdelník ze železa a jantaru, co měla kolem tlustého krku, nebo stříbřitý turban na hlavě.

Ať už to měla kvůli čemukoli, Lupitin vzhled byl takový, jaký lidé kolem stolu očekávali. Chess spíše vycítila, než uslyšela spokojený povzdech a víru, že když přišli sem, tak udělali dobře. Pro ty, kdo si nemohli dovolit zaplatit církevnímu Spojovači, aby se mohli střetnout se svými milovanými mrtvými, se takové amatérské seance zdály být odpovědí na modlitby, které bylo zakázáno pronášet.

Jenže byly nelegální, a proto se ocitla Chess tady. Pomoc Černé brigádě v případu madam Lupity znamenala peníze navíc.

Zlé na tom bylo, že to všechno byl podvod. Kdyby Lupita a jí podobní byli natolik mocní, aby dokázali vyvolávat duchy, Církev by je objevila při testech, kterými prochází každé dítě ve čtrnácti letech, vycvičila by je a najala. Mnozí měli trošku moci, tolik, aby dovedli vyslat do vzduchu chvění a ošálit klienty, kteří většinou neměli tušení, jak vypadá skutečná moc a skutečná magie.

Chess to věděla. Znala ten pocit… a milovala ten pocit… téměř stejně jako chladivý, příjemný klid tabletek, mlžnatý polibek Snového kouře nebo palčivé jiskření, když si tu a tam dala lajnu. To všechno znala a milovala, protože cokoli, co ji odvedlo od reality, bylo požehnáním ve světě, kde požehnání bylo proti zákonu.

Její drogy byly samozřejmě také nelegální. Ale to ji stejně nezastavilo, jako to nezastavilo jejího dealera Ranaře a jejího kdovíco Lexe od jejich prodeje. Prostě to znamenalo, že jste museli být opatrnější.

Zdroj: knižní obálka.
Zdroj: knižní obálka.

Když je řeč o opatrnosti… madam Lupita se usadila u stolu a tleskla. Za Chess něco cinklo. Neotočila se, ale slyšela to… měkká křídla pleskající ve vzduchu. Médium. Madam Lupita věděla, jak to zahrát.

„Všichni se drží za ruce,“ nařídila hlubokým zvučným hlasem. „Žádné zmatky, ano… všichni se drží za ruce, nebo nepřijdou.“

Nalevo od Chess seděl strašlivě hubený mladík. Prsty se mu potily a obličej měl mokrý od slz, když zíral na obrázek na stole před sebou. Chess neviděla, kdo na něm je.

Napravo od ní seděla ženská polovina páru středního věku oblečená v levných šatech z falešného hedvábí. Ruka v Chessině dlani se jí třásla.

Lupita se natáhla přes stůl a sebrala obrázek ležící před ženou. „Jak se to děvče jmenuje?“

„A-Annabeth. Annabeth Whitmanová.“

Lupita sklonila hlavu. Ostatní udělali totéž, včetně Chess, která využila příležitosti zpod řas se rozhlédnout po místnosti.

Médium se posadilo na bidýlko za Lupitiným levým ramenem. Byla to vrána, černé peří se jí ve světle ohně lesklo. Napravo od Chess u zdi na ni prázdně zíraly řady lebek. Většina původně patřila malým zvířatům, kočkám, krysám a občas psovi. Nalevo byla na zdi nástěnná malba… duchové smutně natahující k nebi dlouhé paže s příšernými pavoukovitými prsty.

Chess se na čele perlil pot a stékal jí kolem ucha. Bylo tu před pár minutami tak horko? Nikdo jiný se zřejmě nepotil, tak proč ona?

Samozřejmě nikdo jiný na sobě neměl rolák s dlouhými rukávy, přestože venku bylo dost chladno. Chess neměla na vybranou… každý kousíček paží a hrudi měla zdobený tetováním, které ji označovalo jako zaměstnance Církve. Ty magické symboly také koncentrovaly její moc, varovaly ji a chránily. Teď ji svěděly, ale jestli to bylo z horka, nervozity nebo z rozechvělé atmosféry, to Chess nevěděla. Nebylo to nic vážného. Měla pravdu. Madam Lupita neměla rozhodně takovou moc, která je potřeba k vyvolání ducha.

Také bylo dobře, že se ani neobtěžovala označit své „hosty“ ochrannými značkami nebo kruhem ze soli na podlaze, nebo čímkoli z toho, co se zaměstnanci Církve učili v prvním roce výcviku.

Chess zvažovala, co asi uvidí. Nejspíš hologramy; jejich technologie byla tak rozvinutá, že se stěží dal rozeznat rozdíl mezi skutečným a falešným duchem, zejména pokud jste neměli v tomto směru žádné schopnosti. Pokud si Lupita tímhle způsobem vydělávala pravidelně, tak si nejspíš mohla dovolit ty nejlepší.

Nebo to mohly být nějaké staromódní triky, jaké používali šarlatáni před Týdnem sužování. Slabé osvětlení, nechutný a záhadný čaj, který byl nejspíš mírně halucinogenní, sugesce. Zrcadla, třpytivé látky a zoufalá touha zákazníka uvěřit se postaraly o zbytek.

Alespoň to bylo bezpečné. Skutečný duch… skutečný duch by vyvolal noční můry. Skutečný duch, který se vymkl kontrole Církve, si nepopovídá s maminkou nebo milovaným přítelem. Skutečný duch udělá jednu jedinou věc, na kterou myslí… zabíjí. Ukradne energii každému, ke komu se přiblíží, využije jeho životní sílu na to, aby získal větší moc. Je to parazit, který žije z krve svých obětí.

Nikdo z lidí v místnosti neměl zatraceně tušení, co znamená čelit skutečnému duchovi. Naštěstí to ani nezjistí. Jakmile Lupita spustí svůj tyjátr, budou ji moci zavřít, a ostatní ducha uvidí nanejvýš na té ohavné nástěnné malbě.

Oranžové světlo vystřídal stříbřitý záblesk. Chess vzhlédla spolu s ostatními a nervózně tlukoucí srdce ještě nabralo na rychlosti.

Madam Lupita držela nůž nad svým obnaženým předloktím. Krvavá magie. No, to nebylo dobré. Krvavá magie bez kruhu a beze slov ochrany. Lupita možná nemá moc, ale tohle je…

Nůž klesl dolů. Lupitina krev jí zalila tetování… bylo podobné Chessinu, jenže nebylo legální, což je další zločin, který si může přidat na seznam, jako by potřebovala ještě nějaký… a vsákla se do hedvábné šály.

Kadira tam, Annabeth Whitmanová,“ zarecitovala madam Lupita. „Kadira tam.

Na stůl před Chess dopadla kapka potu. Dech jí chrčel v krku. Zatraceně, cítila se špatně. Slabá. Odhalená, jako by všechny její psychické štíty padly a její moc toužila uniknout.

Uniknout… jak Lupita pracovala se svou slabou mocí, napájela se ze všech okolo. Chess to cítila, jako by byla baterie, která se vybíjí. V tu chvíli jako by teplota v místnosti klesla o dvacet stupňů a Chess věděla, že něco je moc, moc špatně.

Ne, Lupita neměla tu moc vyvolat ducha. Ale Chess ano, a Lupita jí tu moc brala. Ta žena nějak sáhla do ní, skrz ni, vysávala Chessinu sílu a soustředila ji… zamířila ji na své kouzlo, zatraceně…

Chess bojovala, nabírala co nejvíc energie do svých štítů, ale cítila se jako dítě, které se přetahuje lanem s obrem. Nedokázala myslet, energie jí unikala a nemohla… nemohla to zadržet… žaludek se jí svíjel a oční víčka klesala.

Vrána zapleskala křídly a asi minutu tančila na bidýlku. Pak vzlétla. Obletěla místnost, rychleji a rychleji. Chess mrazilo a kůže ji píchala, tetování křičela varování, jež ústa nedokázala zformulovat…

Lupitino recitování přešlo v křik. Přes kalnou mlhu Chess uviděla, jak se žena zvedá ze židle a vyděšeně třeští černě orámované oči. Zírá… zírá na bledý opar, který v rohu nabíral podobu.

Podobu Annabeth Whitmanové.

Chess zaskřípala zuby tak, až si myslela, že je rozdrtí. Vytrhla ruku z dlaně Annabethiny matky. Mikrorekordér měl poplašné tlačítko pro případ, že by její kolegové z Církve ještě nebyli na cestě. Musela se odsud dostat, potřebovala pomoc. Ať už je jí cokoli, tohle je příliš špatné, je toho na ni moc, nemohla doufat, že porazí ducha, a pokud to někdo neudělá brzy, Annabeth zabije každého člověka v této místnosti.

Našla tlačítko a stiskla ho. A tiskla ho stále, zatímco bledý sloupec narůstal a objevila se hlava. Bílé pramínky vytvořily paže. Přízrak byl s každým úderem Chessina srdce plného paniky hmotnější a propracovanější. Už přestala počítat duchy, které viděla, ale strach ji nikdy neopustil ani se nezmenšil. Duch… takový jako tenhle, uvolněný z podzemního vězení, zbavený církevních bezpečnostních opatření a protokolů… byl jako nabitá zbraň, jako meč v rukou šílence.

A Chess i všichni v téhle planoucí jámě pekelné budou první, kdo ucítí vztek té zbraně.

Ostatní zřejmě nechápali, že je něco špatně. Paní Whitmanová stála a prosebně natahovala ruce. „Annabeth… holčičko… chybíš nám, chtěli jsme…“

Annabeth už měla dotvořené rysy, průsvitné, ale dokonalé. Bylo to krásné děvče. Dlouhé světlé vlasy jí sahaly po ramena a matný obrys těla pod šaty byl drobný s pěknými křivkami.

Vytřeštila oči. Chess zadržela dech na jeden doufající úder srdce. Vždycky nebyli zlí, vždycky ne. Jen devadesát devět procent z nich… je tu šance, že by Annabeth… není tu šance. Nevinné oči se přimhouřily, dokonalé rty se roztáhly v úšklebku. Chess měla stěží čas otevřít ústa, než Annabeth popadla ze stolu zakrvácený nůž.

Chess měla v tašce bylinky a hřbitovní hlínu. Nemohla provést plný rituál, a byla přesvědčená, že by na něj neměla dost moci, ani kdyby si přinesla úplné vybavení, ale mohla Annabeth zarazit a zabránit jí, aby někomu ublížila.

Prsty jí ještě fungovaly. Zatáhla za jezdec zipu a rozepnula jej. S pohledem upřeným na Annabeth sáhla do tašky a šátrala pod krabičkou s tabletkami, kompasem, papírovými kapesníčky, penězi, vlhkými ubrousky a vším tím svinčíkem, aby nahmatala na dně tašky potřebné věci.

Madam Lupita zaječela a pokusila se utéct, ale zastavila ji její váha a smysl pro drama. O něco zakopla… podle Chess nejspíš o záhyby těch směšných šatů… a se zaduněním upadla.

Pot stékal Chess do očí. V žaludku jí kysele bublalo a stoupalo jí to až do krku. Zatraceně, pozvrací se, měla pocit, jako by jí někdo vrazil do břicha nůž a otáčel s ním. To nebylo normální. Z magie, zejména ne ze své, by se takhle cítit neměla, byla… co bylo v tom čaji? Co bylo sakra v tom čaji?

Mrňavý asistent se v rohu zachechtal. „Je ti mizerně, církevní čarodějko? Je to zlé?“

Ale ne. Věděli, kdo je… věděli, co dělá. Věděli to už ve chvíli, kdy vešla do dveří.

Annabeth se vrhla k matce. Chess po ní hodila hrst ločidla a hřbitovní hlíny a snažila se k tomu přidat trochu moci, když nutila slova vyjít ze ztuhlého hrdla: „Annabeth Whitmanová, nařizuji ti, abysbyla v klidu. Mocí země, která tě poutá, ti to nařizuji.“

Annabeth zakolísala, ale šla dál. Nemá dost moci. Zatraceně!

Hlasité bouchnutí a dupání kroků na schodišti. Posily, díky technologii, která je sem přivedla, že dorazily.

Chess se otočila od Annabeth. Ostatní se o ni postarají. Místo toho se Chess vrhla na postavu v pytli na odpadky a snažila se zaostřit oči. Rukojeť nože v ruce jí připadala chladná a spolehlivá, lepší než cokoli jiného.

Zblízka si Chess uvědomila, že se pod vším make-upem skrývá žena. Popadla do ruky pramen jejích vlasů a přidržela jí nůž u krku. „Co bylo v tom čaji?“

Žena se zahihňala. Chess udeřil do nosu kyselý stříbřitý pach potu smíšeného s drogami. Přesně tohle potřebovala. Zatracená feťačka Svěráku drží její život ve špinavých rukou.

„Co bylo v tom zatraceném čaji? Nechceš umřít hned teď, ty…“ „Ty mě nezabiješ, církevní čarodějko. Ty na to nemáš.“

Chess ještě víc pozvedla nůž, až se zabořil ženě do krku, a soustředila se. Už zabila. Nechtěla to a nelíbilo se jí to, ale už zabila. A taky znala lidi, kteří to zvládali bez mrknutí oka, a znala lidi, kteří dělali i horší věci… no, kdyby zašla ještě dál, znala lidi, kteří udělali horší věci jí. Lidi, kteří způsobili, že se v ní nenávist vzedmula, vřela a hnila. Pomyslela na ně a nechala ty vzpomínky zalít ji a vykrystalizovat v hlavě, až se z nich stalo něco tvrdého a pevného.

Za ní nastal chaos. Zaměstnanci Církve křičeli. Zapuzovací byliny suše voněly ve vzduchu. Chess si toho nevšímala a zírala na ženu na hrotu nože. Zírala a v hloubi duše věřila, že když trhne nožem nahoru, tak to ta žena pochopí.

Fungovalo to. „Tasro.“ Žena sklopila oči. „Bylo to tasro.“

Jed. Tasro byl jed. Chess se zatočila hlava.

„Chessie? Jsi v pořádku?“

Dana Wrightová, další Odhalovačka. Starostlivě se na Chess dívala s rukama dosud plnýma bylin.

„Tasro. Dala mi do pití tasro, poznali mě dřív, než jsem sešla ze schodů. Je souprava v dodávce?“

„Půjdu s tebou.“ Dana k ní natáhla ruku, ale Chess ucouvla. Nechtěla, aby na ni někdo sahal. Asi by to nevydržela.

„Ne, jenom… vezmi si ji, ano? Já… já musím…“

Nemusela to ani dokončit. Měla pocit, jako by spolkla žiletku, a neměla času nazbyt. Nehledě na lechtání nejistoty a obav. Protijed by neměl nijak reagovat s jejími tabletkami, ale… bude lepší, když bude sama. Pro jistotu.

„Neměla by sis sama brát…“

„Jsem v pořádku.“

Dana vypadala, že chce ještě něco říct, ale Chess tam už nestála, aby si ji vyslechla. Vyběhla do schodů a ze dveří a nechala ledový vítr, aby jí osušil pot na čele.

Případ Mortonových před třemi měsíci navždy změnil její pozici v Církvi. Změnil nejen samotnou práci… při Odhalování občas spolupracovala s jinými odděleními, a tak se taky dostala na dnešní smrtící večírek… ale i ji v očích ostatních. Polovina se na ni dívala jako na velkou zrádkyni a ta druhá si myslela, že je nějaký zatracený génius, když zapudila zloděje snů Ereshdirana, ale až poté, co zabil Randyho Duncana, dalšího Odhalovače. To, že Randy tu entitu vyvolal, znamenalo rozdíl jen pro některé.

Chess to bylo jedno. Jediné, co ji zajímalo, bylo to, že anonymita, které si cenila, je pryč. Nyní na sobě cítila pohledy lidí, kamkoli vešla. Což ji štvalo. Kdo ví, co by viděli, kdyby dávali pozor? Zaměstnanci Církve by fetovat neměli.

Otevřela univerzálním klíčem zadní dveře dodávky a trhla s nimi větší silou, než bylo nutné. Někde vzadu byla souprava první pomoci s různými protijedy a se základním zdravotnickým materiálem, jako jsou obvazy a antibiotická mast.

Vlezla dovnitř a nechal dveře otevřené, aby dovnitř mohl foukat chladný vítr. Nebylo jí horko jen ze vzduchu v doupěti, bylo jí horko i z toho jedu. Před vstupem do domku si vzala dalšího Nervíka. Nevěděla, jak dlouho bude rituál a následné papírování trvat, a nechtěla být přistižena, kdyby to trvalo moc dlouho. Kdyby si klidně sedla a soustředila se, cítila by, jak je v rauši, ale neměla na to čas. Pokud tedy nechtěla, aby to bylo to poslední, co by kdy cítila, což nechtěla.

Lékárnička byla schovaná pod posledními sedadly. Chess ji vytáhla a otevřela. Zatraceně. V koutku duše doufala, že protijedy už nejsou v injekčních stříkačkách. Naděje selhala…

Jehla byla studená. Fakt skvělé.

Do dodávky dolehly hlasy. Neměla tušení, jak jsou ostatní daleko, ale raději to bude mít za sebou, než se vrátí. Nikdo o tom nebude moc přemýšlet, hlavně ne, když jim Dana řekne, co se stalo. Ale ani tak jí nebyla příjemná představa, že ji najdou vzadu v dodávce s jehlou zabodnutou v žíle. Možná bylo až příliš blízko nepopiratelné pravdě, že by se ta jehla mohla stát důležitou součástí jejího života, což zatím silou vůle a s hrůzou odmítala.

Gumový katétr byl tuhý a nešel utáhnout. Chess chápala důvod. Nechtěla ho utáhnout. Žaludek se jí svíral strachy a měla pocit, jako by ji uvnitř tížil kus nahnilého masa z Downside. Stáhla ho, zaťala pěst, aby jí vystoupila žíla, a pleskla se do ohybu paže. Přísahala si, že tohle nikdy neudělá. To, že to dělala pro záchranu života… a s požehnáním Církve, jak ji učili… se asi nepočítalo. Ne, když viděla blížit se ten okamžik, kterého se bála pokaždé, když otevřela krabičku s tabletkami.

Zavrtěla hlavou. To bylo směšné. Všechno bylo pod kontrolou, Chess byla pod kontrolou, nyní víc než kdy dřív. Nikomu nedlužila peníze, měla spoustu tabletek, držela se. Vše v normě.

Jedno rychlé bodnutí, a bude to. Zvládne to, bude to snadné. Sotva to ucítí, ne?

Ne. Mrazivá jehla se jí zabodla do žíly, a když stlačila píst, do paže jí vystřelil chlad jako střípek ledu. V koutcích očí ji zaštípaly slzy. Musela odvrátit obličej, když povolila katétr, nechtěla se dívat, jak se stříkačka kývá v rytmu pulzu, zatímco šátrala v lékárničce po vatovém tampónu.

Trvalo jen několik vteřin, než ji protijed zahřál. Za dalších pár našla vatu a přitiskla ji na místo po vytažení jehly. Bylo to. Dokázala to, a nebylo to tak zlé.

A to bylo na tom to nejděsivější.

Český název: Oči mrtvých (Downside 2). Originální název: Unholy Magic. Autor: Stacia Kane. Obálka: Juliana Kolesova. Nakladatel: FANTOM Print, 2014. Počet stran: 288. Cena: 269 (e-shop 188) korun.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Olga Buriánková
Narodila jsem se roku 1976 v Benešově. Od šesti let přebývám v Praze, kde jsem absolvovala gymnázium, chvilku studovala na 1. LF UK, na právech v Brně a teď se snažím zdolat magisterskou sociální a mediální komunikaci. Moje nejoblíbenější činnost je četba, snažím se psát, trochu malovat a trávit volné chvíle v milé společnosti.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.