Tropico 3: Po stopách legendy

0002Fidel Castro leží na smrtelné posteli a Che Guevara se stal výnosnou obchodní značkou pro kapitalistické výrobce triček. Chcete nahlédnout zpět do časů, kdy El Presidente ještě mocně hřímal své několikahodinové projevy? Dobře v tom může pomoci Tropico 3.

0002
Další krásné ráno na ostrově

Tvůrci se ve třetím pokračování série vrátili zpět do karibské oblasti padesátých let. Na malém ostrově Tropico proběhl převrat a vy se ujímáte vlády. Zpočátku se na ostrově nachází jen pár farem, přístav a chatrče obyvatel, všechno ostře kontrastující se slunečníky na střeše luxusního prezidentského paláce. Je dobré si už od začátku promyslet směr, jakým se budete při vládnutí ubírat.

Bude výhodnější postavit doly, továrny, rafinerie a vydělávat velké peníze drancováním přírodních zdrojů? Anebo zachovat původní prales a udělat z ostrova turistický ráj? Které z politických frakcí jít na ruku? Snížit co nejvíce rozdíly v platech a získat si tak přízeň komunistů? Zakázat antikoncepci za halasného jásotu nábožensky založených lidí? Ale co na to řeknou intelektuálové? A co zahraniční politika, bude lepší přijmout „huňaté objetí ruského medvěda“, nebo pomoc ze Spojených států?

"Are you a rebel?"
"Are you a rebel?"

Oproti prvnímu dílu série vás do určité míry navede zadání mise v kampani. Ta v prvním díle dost chyběla a díky ní přibyl velký motivační prvek k hraní. Postupně se můžete prokousat patnácti různými ostrovy s odlišnými podmínkami pro dokončení. Udržet se u vlády dostatečně dlouhou dobu, přilákat na ostrov dostatečné množství turistů, nebo převést dostatek státních peněz na své švýcarské konto a zajistit si tak klidný diktátorský důchod. Přesto se často od dobře rozehrané hry nechce odcházet. To není žádný problém, hrát jednu mapu můžete klidně věčně.

Dalším pobídnutím ke zkoušení různých stylů hraní jsou tzv. achievements, které můžete jako El Presidente vykonat. Zastřelení 5 politických odpůrců patří k těm snazším. Zato achievement Elitist, kdy máte na svém ostrově postavit 1 333 budov, je budovatelským oříškem pro dlouhé prázdninové večery. Další novinkou je avatar El Presidenta, který se pohybuje po Tropicu. Může navštěvovat různé budovy a zvyšovat tak jejich efektivnost, zrychlovat stavební práce, nebo pronášet projevy z balkonu svého paláce.

Můžete si zvolit z fiktivních i reálných jiho- a středoamerických historických vůdců, nebo vytvořit svého vlastního. Každý má pozitivní a negativní vlastnosti, které určují postoje jednotlivých politických frakcí, výrobní bonusy nebo postihy atd. Kupříkladu děvkař Voodoo Pizzaman v čele státu sotva potěší religionistickou frakci, kleptomanka Evita Peronová zase něco ubere na hospodářské výkonnosti. Při výběru postavy prezidenta je proto důležité vzít v úvahu zadání mise.

Socialismus s kubánskou tváří
Socialismus s kubánskou tváří

Vaším prvořadým úkolem bude zajistit dostatečné výnosy pro další budování státu. Vývoz produktů jako papája nebo tabák je sice fajn, jenže vegetační cyklus potřebuje svůj čas a vývozní ceny nejsou nijak závratné. Proč tedy tabák nezužitkovat lépe a nepostavit továrnu na doutníky? K postavení továrny ale potřebujete středoškolsky vzdělané pracovníky. Můžete postavit střední školu, nebo je za určitý obnos přivézt ze zahraničí. To ale s přibývajícím počtem opakování stojí větší a větší peníze a navíc proti tomu budou hlasitě protestovat nacionalisté.

Co potěší jednu frakci, vysoce rozladí jinou. Když na to nebudete brát ohled, občané vám to spočítají ve volbách. Ty sice můžete ovlivnit, nebo je dokonce nemusíte vůbec vypisovat, ale pokud budete ignorovat přání ostrovanů trvale, navlečou si ti nejodbojnější maskáče, seženou samopal, utečou do pralesa a stanou se rebely. Znovu se objeví, když se odhodlají k útoku. Dokážou zničit vaše důležité budovy, nebo dokonce zaútočit i na prezidentský palác. Pokud počet rebelů převyšuje počet vojáků a nepomůže ani prezidentova osobní účast na přestřelce (ostřílený revolucionář Fidel Castro dokáže zvrátit nejednu přestřelku), rebelové sídlo zničí, hra končí.

Shit happens
Shit happens

Uspokojit všechny lze jen velmi těžko. Zpočátku se proto vyplatí podlézat té nejpočetnější straně. S postupujícím časem a rozvojem ostrova ovšem politika bohužel trochu ustupuje do pozadí. Za 50 let vládnutí se mi dokonce podařilo spokojenost téměř všech frakcí vyhnat nad 80 % a vytvořit tak malou ostrovní utopii. Tropico se nesnaží být dokonalým politickým nebo ekonomickým simulátorem, ze všech stran na vás sálá karibská atmosféra spojená s vtipným podáním diktátorského režimu.

Všude vás provází roztančená kubánská hudba a grafické podání je rovněž výborné. Přírodu grafici detailně zpracovali, včetně mořských želv lezoucích po pláži. Při dobrém počasí a oddálené kameře vypadá ostrov opravdu malebně. Tedy pokud zrovna nepovolíte testování atomových zbraní – místo Slunce se objeví atomový hřib a místní hlasatel přesvědčuje občany, že jaderné záření je dokonce zdraví prospěšné. Všechny přírodní scenérie a do detailu oprýskané budovy ale logicky způsobují vysokou hardwarovou náročnost.

Občas je občanům třeba vysvětlit, že se jim žije dobře
Občas je občanům třeba vysvětlit, že se jim žije dobře

Tropico je především oddychovou záležitostí, obtížnost není nijak extrémní. Vývojáři předem ohlásili, že plánují re-make původního dílu. Design je okopírován, byl pouze převeden do třetího rozměru. Novinky jsou polovičaté a rozhodně by se dalo jít dále. Možnosti vydávaných ediktů jsou skoro totožné a tentokrát jsme se nedočkali ani jejich vizuálního zobrazení. Události jako návštěva papeže nebo hostování vysloužilé popové hvězdy v místním klubu by si určitě zasloužily více než pouhou textovou zprávu.

Statistiky jsou sice podrobné, ale opět pouze okopírované z prvního dílu. Chybí například statistiky o dostupnosti potravin, takže nedostatek farem vzhledem k počtu obyvatel zjistíte až ve chvíli, kdy se vám zobrazí krátká zpráva, kolik lidí zemřelo minulý rok na hladomor. Stejné je to s dostupností zdravotní péče, či vytížeností povozníků nebo aut v garážích. Často je obtížné zjistit, v čem je problém a proč ekonomika nefunguje tak, jak by měla. Obecně není herní systém hry pro pozdější fáze tak dobře optimalizován. I když by bylo co zlepšovat, hraje se Tropico lépe než jeho předchůdci. Sáhnout po něm tedy s klidným srdcem mohou i příznivci prvního dílu. Doutníček jménem Tropico chutná stále stejně dobře.

Hodnocení: ***** (90%)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Jan Pavec

Narozen 28.5.1990 v Plzni
Studuje na FSV UK obor Mezinárodní teritoriální studia
Od listopadu 2009 přispívá do rubrik Hudba a Hry a fantastika

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.