Stíny v létě v zimě, a přesto v nich neustále prší

daniel-abraham-stiny-v-lete-perexPrší, prší, jen se leje, do fantasy pojedeme. Do Stínů v létě, kde se rozjíždí hra o tisíce životů, hra plná zvratů, zmařených osudů a básnících, kteří nebásní tak, jak je nám známo. Kniha nemá střechu, takže po dočtení budete mokří až na kůži. Kvalita z ní kape jako déšť, kap, kap, kap.

Ilustrační foto. Foto: Daniel Husek, Topzine.cz

Potřetí se českému čtenáři otevírá kniha z edice Moderní díla fantasy. Opět o něco jiná, opět svým způsobem originální, opět čtivá a zajímavá. Postavíme-li knihy vedle sebe v knihovničce, vytvoří nám jejich hřbety barevnou mozaiku plnou různých odstínů, které se navzájem od sebe liší podobně jako jejich obsahy. Spojuje je zatím jen jeden jediný prvek, motiv města, jinak jsou všechny tři texty diametrálně odlišné.

Teprve teď chápu, jak moc jsou provázány barvy každé obálky s vnitřním laděním textu. Po temnorudé temné fantasy odehrávající se během Zjizvené noci přichází jemná světle tmavá obálka plná příjemně měkkých, splývavých barev, která má svoji jistojistou hloubku. Do kresby se dá dívat velice dlouho a přitom bude čtenář uchvácen její propracovaností. Což je zhruba pocit, který bude mít po dočtení celého textu. Doufám, že jednou v budoucnu budu mít v knihovně regál knih a podle nálady zvolím barvu obálky a kniha splní mé očekávaní a nabídne mi přesně to, na co budu mít chuť. Velice lákavá představa.

Všechny tři texty skutečně mají spojitý prvek, město, ovšem zde je jeho vliv nejmenší. Pokud v předchozím svazku bylo podstatnou částí kulis a vlastně motivem samo o sobě, tak zde je to spíše místo, kde hrdinové žijí. Prostě kulisa, čistá, nijak výrazná, přesto dobře propracovaná. Autor svým textem prozrazuje silnou inspiraci v dávné Číně či Japonsku, protože propracoval systém detailů do takové míry, že je nenapadnutelný. Měna, město plné čajoven, nošení předmětů místo v kapsách v rukávech. Snad v žádné jiné fantasy není oslovování věnováno tolik prostoru a práce. Propracovaný systém přípon za jménem vytváří sice zpočátku v hlavách čtenářů zmatek, protože autor naštěstí nic nevysvětluje. Svůj svět bere jako jistotu, který si žije po svém a nemusí se čtenáři nijak vysvětlovat. Prostě jej každý musí odhalit sám.

To částečně může působit problémy, pokud se čtenář románu nepřizpůsobí, bude se v něm trápit. Text se dá v mnohém přirovnat k vodní hladině. Je skutečně jako ona, když na ni čtenář shlíží z břehu a zvažuje, zda do ní skočit či ne. Na povrch je kniha sama o sobě průměrnou, šedou záležitostí bez špetky akce a třeskotu mečů. Sice vykazuje jisté známky originality avšak pouze jako kulisa. Teprve tím, že čtenář ponoří hlavu do vody a potopí se, zjistí, že nehledí na dno, ale do svědomitě propracované hloubky, ze které se mu zatočí hlava. Autor svůj příběh vystavěl tak, aby zpočátku skutečně působil jednoduše, naivně a prostince (to zjemnění je na místě). Nejprve to je zábavné, pak to přerůstá v hrůzu, co si to autor dovolil, v polovině se to však zlomí a na konci již čtenáři nezbude nic jiného, než se tiše omluvit, polknout sliny, uklonit se a zkoprněle odejít.

Kniha je vystavěna na efektu mávnutí motýlího křídla. Postupně rozkrývané vrstvy zpočátku jednoduchých zápletek vedou pomalu ale jistě čtenáře stále hlouběji do příběhu, až zjistí, že to, co vypadalo jako banalita, má nyní fatální následky. Osudy hrdinů se zaplétají jako solidní klubko vlny na centrifuze. Počáteční plány spolehlivě lehají popelem a vznikají nové. Nechybí ani zajímavě řešený milostný trojúhelník, který však skončí mnohem zábavněji, než předkládají jiní autoři. No, zábavněji v tom smyslu, že to nemá zase tak úplně konveční konec. A postava andata Bez-semen je tak brilantně kontrastní postavou, že by vyhrála cenu O největšího záporáka dvakrát, jednou podvodem. Ač se to nezdá, je ústřední figurou, která si hraje jak s jinými postavami, tak se čtenáři. Ten jediný působí v příběhu jistě. Prostě to je hajzl.

Již bylo řečeno, že meče zde prakticky neopustí svá pouzdra, a to proto, že jich není třeba. Abraham sází na jiné lahůdky – pletichy, kličky v kličkách jiných kliček, taktizování, ale ne takové, jakého jsme byli svědky v Pánech Parchantech. Ne, toto pletichaření je vznešené, prováděné za vyššími cíli, díky kterým se stávají omluvitelnými. Dá se to nazvat i jinak – politika.

Stíny v létě samy o sobě připomínají déšť. Prolíná se celou knihou jako leitmotiv a v momentě, kdy čtenář otevře knihu a vyjde zpoza střechy, dopadnou na něj první kapky zprvu jen jemného mrholení, jež však záhy přejde v postupně sílící liják. Ve dvou třetinách knihy se z toho stane solidní slejvák přívalového kalibru, který s vodou v korytech smete i čtenáře a bude jej unášet po uličkách města plného lesku a špíny. Budete se topit v hlubinách příběhů, ale bude to dělat rádi a s fascinovaným úžasem. (Autor této recenze tímto odstavcem chtěl vyjádřit, jak moc to na něj zapůsobilo, že i on, duše ironická, může použít metaforu. Tímto se všem metaforám hluboce omlouváme.)

Narovinu, konec se vám po prvním přečtení nebude líbit. Není hezký, působí jakoby neumělý, narychlo utnutý, laciný a prostý, ale… Stačí se pak nad tím lehce zamyslet, a najednou se z ušlápnutého konce stane konec, který sice není dobrý, ale jediný možný. Což je v této situaci něco skutečně brilantního. Kolik příběhů vám nabídne několik možných konců, kdy až do poslední stránky nevíte, který z nich si hrdinové zvolí? Takové finále připomíná pověstnou třešničku na dortu s efektem dynamitu a dokazuje kvalitně odvedenou kompoziční práci, kdy si autor vyhrál s příběhem, propracoval jeho hloubku do nejmenších detailů a to všechno tak dobře, aby to celé vyšlo najevo až v momentě, kdy to autor zamýšlel. Odhadnout konec této knihy nedokáže nikdo. Překvapení máte prakticky stoprocentně jisté a, co si budeme nalhávat, velice příjemné. Celá kniha je vlastně postupnou průpravou na její konec. Autor čtenáři poskytl dostatek indicií a prostoru, na konci textu nechá čtenáře chvíli bublat ve vlastní šťávě, pak luskne prsty a řekne: „Pochop.“ A on pochopí. Luxus.  Tohle by ale mohl být zádrhel, vše záleží až moc na pochopení, ale ať.

Stíny v létě nejsou jednoduché a pro každého, ale nabízí pochoutku, doslova delikatesu od mistra kuchyně. Nejen hloubka příběhu a vztahy mezi postavami, ale i dobře zvládnuté a vyvážené detaily a kulisy jsou důkazy vypravěčského umu vysoké kvality. Kdo tuto knihu otevře, zaslechne šeptání kapek deště.

Název originálu: A Shadow in Summer
Český název: Stíny v létě
Autor: Daniel Abraham
Překlad: Karel Makovský
Obálka: Stephan Martiniére
Počet stran: 357
Vydalo: Laser-books, Plzeň 2009
Doporučená cena: 289,- Kč

Hodnocení: ***** (90%)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.