Stíny v létě Daniela Abrahama. Nejlepší fantasy roku?

daniel-abraham-stiny-v-lete-perexAno, dalo by se to vlastně čekat. Přes celý kalendářní rok vycházejí průměrné, podprůměrné i nadprůměrné knihy v poměrně příjemném tempu. Na hromádky podle kvality se dají třídit poměrně lehce, jen tu a tam s obtížemi. Předvánoční trh však vždycky s vašimi názory tak zamíchá, že se nestačíte ani divit. Mnoho nakladatelství si nechává ty pravé perly právě pro adventní dobu a se Stíny v létě to nebylo jinak.

FOTO: Ilustrační foto
Ilustrační foto, Foto: Martin Koubek, Topzine.cz

O těch dobrých, skutečně dobrých knihách se říká, že byste si před nalistováním jejich první strany neměli číst žádné anotace, recenze, ani jiné hodnotící texty. Měli byste se vykašlat na rady přátel a prostě zkusit, co to udělá, protože jinak se ochudíte o zážitek z celé četby. Zcela jednoznačně si budu sypat popel na hlavu, ale se Stíny v létě to je přesně tak.

Jejich atmosféra vás pohltí už ve chvíli, kdy pohlédnete na jednu z doposud nejvyvedenějších obálek Stephana Matiniéra. Teplé barvy, výjimečný detail kresby, kontrast mezi světlým a tmavým – lesklou a matnou fólií obálky… To všechno vás vynese nad oblaka, kde můžete dlouhé hodiny snít a pak se zase na obláčku snést na zem. Přesně s takovým pocitem otvíráte Stíny v létě, s myslí připravenou na výlet do fantazie, který se hned tak nebude opakovat.

Po prologu, kterým se nenechte vystrašit, neboť zcela vybočuje z úzu knihy, se dostáváme do přímořského svobodného města Saraykeht, jedné z posledních bašt rozvinutého ochodu, jež těží ze setrvačnosti kultury zaniklého Císařství. Vládne zde khai (= král), který si svou moc vydobyl v sourozeneckých bojích o trůn, a jeho podřízené rody utkhaiem, jenž bych z nedostatku jiných termínů označil za šlechtu. O další stupínek níže stojí všechny obchodní společnosti, které ve městě operují, spolu se svými majiteli a zástupci, z nichž některé v průběhu vyprávění poznáme blíže, stejně jako khaie a jeho dvůr.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že takovéhle město bude šlapat samo od sebe, v Abrahamově pojetí by se okamžitě rozpadlo. A to proto, že potřebuje básníka – nejen tak ledajakého, co píše ovlivněn nápoji, emocemi a atmosférou na zídce rýmované veršíčky (bez urážky vůči takovým), ale někoho, kdo dokáže svými slovy spoutat polobožské personifikace mocných myšlenek – andat. V Saraykehtu sídlí básník Hešai, jenž kdysi dávno spoutal andata Bez-semen, jenž mu teď propůjčuje moc nad ničením plodů nejen rostlin, ale i lidí. Vztahy mezi těmito dvěma protagonisty jsou o to vyhrocenější, že se navzájem nenávidí.

daniel-abraham-stiny-v-lete.jpg

Vyprávění Daniela Abrahama se vleče a stejně jako obálka Stephana Matiniéra dává prostor čtenáři snít a vznášet se kdesi vysoko na obláčku. Kromě pomalého spádu děje k tomu přispívají také nepřímé popisy saraykehtského prostředí, jež je sice umístěno do svérázné (svérázné v tom smyslu, že je z hlediska přírodních zákonů nemožná) podoby severozápadní Evropy, ale mnohem více se nechává inspirovat východní Asií. Tamní systém měr délky, času, hmotnosti a dokonce i měny působí na první pohled vyloženě exoticky, ale postupem času si na něj zvyknete, neboť je neskutečně půvabný. Orientální nádech navozuje i móda nošení věcí v rukávech, namísto v kapsách, nebo fakt, že nabroušené zbraně mohou být v každém okamžiku vytaženy, ačkoliv se tak v celé knize skutečně stane snad jen dvakrát.

Daniel Abraham ve svém debutovém románu hraje hlavně na pocit a na atmosféru – to je kouzlo celé knihy, které musíte chtě nechtě přijmout, abyste v ní viděli její pravý potenciál. Je totiž dost velká pravděpodobnost, že se po přečtení anotace budete těšit na zajímavý děj, ten ale vůbec není tím, na co se autor soustředí. Naopak – příběh tu stojí na velice vratkých nohách, které se na začátku knihy rozhodují, jestli budou skutečně stát a nerozjedou se každá jiným směrem, a na konci zase neví, jestli se mají zlomit vejpůl nebo se rozplynout a nechat příběh tvrdě dosednout na čtenářovu zmatenou hlavu. Nad kompozicí děje by se totiž ve Stínech v létě dalo plakat dost dlouho a stejně by člověk nedokázal najít všechny chyby, kterých se autor dopustil. Příběh posouvá knihu dál, umožňuje všem postavám a součástem světa projevit se, ale nikdy nestojí pevně v kramflících, a proto často působí dost násilně rván do kolejí, které mu Daniel Abraham předurčil. O to větší je třeba dávat při čtení pozor a všímat si všech jazykových a atmosférických prostředků, kterými nás spisovatel nutí vychutnávat si jeho svět a postavy, z nichž i ta sebenevýznamnější má komplexní, nikdy zcela kladný či záporný, charakter podpořený jejím uvěřitelným chováním ve všech situacích.

Po otočení závěrečné stránky tak můžete mít pocit, že jste byli ochuzeni o plnohodnotný děj. Ovšem o pár dní později, kdy si na knihu vzpomenete, vás více než příjemně překvapí pocitový dojezd, který ucítíte. Stejně jako mají zpravidla velice odlišný chuťový dojezd některé pokrmy a nápoje, mají ho i Stíny v létě. Je sladký jako med, šumí jako déšť, přítomný snad na všech stránkách knihy včetně obálky, voní po rybách a moři v přístavu. Lehký, nadýchaný, navlhlý – asi jako opravdový stín v létě v přístavním městě, do kterého se zrovna neopírá přímé slunce. A jako takový má právo se stát jednou z těch nejlepších knih letošního roku.

Název originálu: Shadows in Summer
Český název: Stíny v létě
Autor: Daniel Abraham
Překlad: Karel Makovský
Obálka: Stephan Matiniére
Počet stran: 360
Vydal: Laser-books, Plzeň 2009
Doporučená cena:  289 Kč

Hodnocení: **** (80%)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.