Space opera, pistole a islám – Leoš Kyša: Poutník z Mohameda

leos-kysa-poutnik-z-mohameda-perexJak asi bude vypadat vesmír, když muslimský džihád projede celou planetou jako rozžhavená šavle křesťanským máslem, ale nezastaví se pouze na Zemi, ale na hvězdných lodích vyrazí dobývat další světy a nakonec je i ovládne, předkládá ve své nové knize Leoš Kyša.

Román přímo navazuje na stejnojmennou povídku otištěnou v Pevnosti 3/2008 a úvodní stránky dokonce očesaný text celé povídky obsahují. Oproti časopisecké verzi se příliš neliší, to podstatné z ní zůstalo zachováno, ale následně bude čtenář postaven před fakt, že z tak úspěšného a nebezpečného teroristy se hlavní hrdina najednou stává pouhým pašerákem takového zboží, za jehož přechovávání se většinou věší. Ale po dočtení knihy a po všech eskapádách hlavního hrdiny nakonec přijde uvědomnění, že první kapitola byla jen jakousi předehrou k tomu, co se bude dít dál. A že toho není málo.

Autor zavádí čtenáře do svého ryze specifického světa, kdy takřka osmdesát procent vesmíru ovládají muslimové tvrdou rukou třímající korán a pistoli najednou. Proti nim se staví jen Americká unie se svým křesťanstvím a rusky mluvící planety  se svou pravoslavnou odnoží. Židovská víra prakticky neexistuje a tento národ se opět ocitá na seznamu ras určených k likvidaci. Ale jak už to tak bývá, stále přežívají houževnatě se držíce všeho, co mají k dispozici, a dokonce  díky tomu skrytě prosperují. A do celé téhle situace se ještě motají pašeráci, kteří převážejí koránem krutě potírané, ale všeobecně velice žádané zboží v podobě alkoholu, drog a porna.

Daniel Kalandra je právě takový zločinec, ačkoliv je jeho profesní nabídka mnohem širší, ale z  postupně odhalované minulosti se nakonec vyprofiluje na svým způsobem kladného hrdinu. Svatý rozhodně není a teroristický útok je stále teroristický útok, ale jeho činy mu vynesou spousty kladných bodů u čtenářů, protože pohnutky, které jej k tomu vedly, jsou takové, aby se nad nimi ustrnulo čtenářovo srdce. V tom tkví patrně klad i zápor celé knihy.

Leoš Kyša vytvořil nádherné i realisticky fungující universum, které díky náboženskému podtextu nabízí zcela originální pohled na budoucnost vesmíru. Zároveň si vyhrál s motivy terorismu, takže je svým způsobem velice zábavné sledovat pro změnu křesťanské teroristické útoky na muslimy. Autora je třeba také pochválit za nastudování islámské terminologie, které se v textu objevuje skutečně spousta. Občas sice působí jako příručka „Muslimem snadno a rychle“, ale takovýchto pasáží je v knize naštěstí minimum, tudíž termíny moc nepřekážejí a text plyne bez problémů dál. Na čtenáře tedy nečekají jednodílné kombinézy a laserové pušky, ale velké procento výskytu mužů s dlouhým plnovousem, modliteb pětkrát za den tváří k Mekce, nebo tradičního arabského oblečení. Jsou to detaily, ale rozhodně ke knize patří. Jenom by neškodilo, kdyby dobrá polovina protivníků nebyla plešatá.

Krom hmatatelných detailů se dají nalézt i konflikty duchovního rázu. Napětí mezi všemi třemi náboženstvími je víc než hmatatelné, a přispívá tak k dobrému pocitu z knihy.

Poutník z Mohameda v sobě obsahuje hned několik žánrů najednou. Zpočátku se tváří jako ryzí akční sci-fi plná přestřelek ručními zbraněmi, ale dojde i na bitvy mezi vesmírnými koráby a dokonce na kus ryze vojenské operace. Dá se jich najít skutečně hodně a čtenář tak volně migruje mezi. Ovšem nakonec se zjistí, že střílečka se vyskytuje prakticky celou dobu a teprve v závěru knihy dojde na klasickou space opera bitvu, jež je třešničkou na dortu. Takováto změna měla nastat alespoň ještě jednou, protože tím autor zcela opustil již vyježděné koleje a text tak výborně osvěžil.

Jenže toho je málo. Zbytek textu se opět točí okolo ne příliš originálních pohnutek hlavního hrdiny, který je opětovným příkladem kladného záporáka, jenž na sebe strhává sympatie díky okolí. Jeho konání tak příliš nevybočuje z úzu – něco se nepovede, dvacet stránek utíká, nalezne úkryt, někdo ho zradí, tak zase utíká. To už tu bylo kolikrát, čímž se z toho stává již provařená kaše, nyní ovšem zasazená do velice originálního prostředí, takže čtenář občas ani nepostřehne, že to tu již bylo. Velikým kladem je řeč vypravěče, která je protkaná všemožnými narážkami a komentáři, které skvělým způsobem pobaví, protože velice trefně narážejí na dané souvislosti. Hlavní hrdina tak nepůsobí jako klasický klišé pistolník, který kosí jednoho nepřítele za druhým a do toho cedí skrze zuby hlášku za hláškou. To ne, poznámky se neobjevují v přímé řeči, ale v autorském vyprávění a osvěžují celý text.

V této knize čtenář narazí také na vyhraněné situace, kdy se vše sází na jednu kartu. Následné vyřešení celé krize pak mnohdy působí jako deus ex machina, což sice není na škodu, ale autor tím trochu shazuje svoje umění vybrousit ze situace jinak. Co ovšem nelze upřít jako velký klad, je konec knihy. Poslední kapitola a zejména poslední stránka krásně uzavře celý příběh návratem k prvním stránkám a ironický (jak jinak) komentář hlavního hrdiny vykouzlí úsměv na mnoha tvářích.

Velké mínus ale knize dodává obálka, protože sice se na ní vyskytují soldáti s futuristickými zbraněmi v rukou, ale problém je, že úplně stejní pochází i z jedné nejmenované wargamingové hry a jsou si nachlup podobní. Autorovi obálky tento fakt sráží body, že nedokázal vymyslet nic originálnějšího.

Poutník z Mohameda je prostě jen dobrou knihou, u které se čtenář pobaví, občas i poučí, a díky níž se podívá do velmi originální budoucnosti, nad kterou visí půlměsíc, zní zpěv muezzinův a křesťanský kříž je zahnaný do ústraní, aby odtamtud pořádal jen občasné teroristické útoky.

leos-kysa-poutnik-z-mohamedaNázev: Poutník z Mohameda
Autor: Leoš Kyša
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 259
Vydala: Epocha, Praha 2009
Doporučená cena: 129 Kč
Hodnocení: 60%

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

2 Comments on Space opera, pistole a islám – Leoš Kyša: Poutník z Mohameda

  1. Laserovka? Tu knížku jsem sice přečetl asi před třemi měsíci, ale žádné laserovky nebo motání vesmírem tam fakt není. Tu si asi někdo spletl diskusi …
    No, s recenzí docela souhlasím. Já bych ale klidně dal i 70 procent. Přečetl jsem to jedním dechem a bavil jsem se dobře.
    Pravda, Flotila Země se mi líbila taky, Mise, která musela selhat naopak vůbec.

  2. Nuda. U mňa ni tých 60%. Bezfarebné postavy sa motajú vesmírom a občas po sebe vypália z laserovky, alebo čo to tam majú. Je to len moj osobný pocit, smolný výber (kupujem tak jednu z troch), alebo sa tituly edície Pevnosti číslo od čísla prepadajú do stále hlbšieho a hlbšieho bahna? Keď by som mohol doporučiť, siahnite po „Flotile země“ a „Misi, která musela selhat“.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.