RECENZE: Transcendence. Tvůrci Počátku připravili pro diváky zklamání

Někdy chlubení vydařenými staršími filmy tvůrčího týmu zabírá, jindy to může novému snímku naopak uškodit. To je případ Transcendence, u něhož spojování s Počátkem navozovalo dojem, že bychom se mohli těšit na chytré propracované sci-fi…

A ne. Očekávání nebyla naplněna a ohánění se větičkou „od tvůrců filmu Počátek“ působí téměř až směšně. Sice nejde o žádnou lež, pod Transcendence je v roli výkonného producenta skutečně podepsán Christopher Nolan a režii si poprvé vyzkoušel kameraman Wally Pfister (natočil trilogii o Temném rytířovi nebo zmíněný Počátek). Snímek však nespadá do nolanovské kategorie, tolik oblíbené od dob nového Batmana.

Hlavní rozdíl tkví v tom, že Nolan má ve svých snímcích vše pečlivě propracované. Každý prvek má své místo, neexistuje, že by něco nedávalo smysl. Transcendence jde naopak proti takovému stylu a v některých svých prvcích působí až béčkově – především co se týče logiky.

Uploadovat Johnnyho Deppa je hračka

Debutující scenárista Jack Paglen si totiž vybral složité téma, na kterém si už vylámalo zuby nespočet tvůrců: technologie. Hlavním hrdinou je špičkový vědec a odborník na umělou inteligenci Will (Johnny Depp). Kvůli útoku kyberteroristů je však postřelen radioaktivní kulkou a blíží se jeho nevyhnutelná smrt. Spolu s manželkou Evelyn (Rebecca Hall), taktéž vědkyní a hvězdou v oboru, se ale rozhodnou o průlomový krok. Nahrají Willovo vědomí do výkonného počítače a učiní tak na jednu stranu přelom ve vědě, na stranu druhou si tím Will virtuálně zachrání život.

Od Johnnyho Deppa tentokrát nečekejte nic ve stylu Pirátů. Zdroj: Bontonfilm
Od Johnnyho Deppa tentokrát nečekejte nic ve stylu Pirátů. Zdroj: Bontonfilm

Už se samotným prvkem nahrání něčího vědomí do počítače přichází první kiks filmu, kdy je takový krok přirovnán k uploadování písničky. Následuje vynález nanotechnologie, která bůhvíproč levituje na požádání, případně děsivá myšlenka, že aby se zachránil svět, musí se vypnout internet.

Transcendence by tak mohl být výborný film na opilý večer pro partu ajťáků. Pro ostatní diváky, kteří v hláškách jako „musíme vypnout celý internet“ nevidí pobavení, ale spíš povzdech, nepůjde o nějak zvlášť úsměvnou návštěvu kina. Transcendence se totiž navzdory pochybením o nových technologiích bere smrtelně vážně a na rozdíl od takové Ony, která se také věnuje vztahu člověka a počítače, si nedokáže uvědomit, jak nepravděpodobně některé repliky zní.

Pojďme vypnout internet!

Technologie jsou jedna stránka věci, logika ale bohužel nefunguje ani v obyčejném mezilidském chování hlavních hrdinů. Na celé dva roky kyberteroristé unesou pravou ruku Willa a významného vědce Maxe. Nikdo se po něm ale neshání. Vládní agenti navrhnou, že nejlepší bude vypnout internet a s tím logicky (?!) vypnout elektřinu po celém světě. Sluníčkově se tak usmívají nad elegantním řešením, kde zřejmě neumírají lidé v nemocnicích a nevybuchují jaderné elektrárny.

S nelogickými zvraty či vyzněními by se dalo pokračovat donekonečna, snímek ale zase není taková tragédie, aby si to zasloužil. Pořád v něm hraje áčková sestava herců, kteří se svými postavami dělaji maximum. Johnny Depp si po dlouhé době uzmul klidnější roli a střídmým herectvím ukazuje, že nepotřebuje pirátský šátek a černé linky, aby zaujal. Paul Bettany coby kamarád Max aspiruje na sympaťáka roku. Cillian Murphy pak tomu všemu dává jediný náznak cyničnosti, když hraje agenta, kterému je ta celá záchrana světa až podivně buřt.

Přetématováno

Technicky je na tom film také dobře. Scény jsou občas až snově nasvícené a doprovází je neotřelá hudba budoucnosti oscarového Mychaela Danny. Jenže pořád tu straší ono „od tvůrců Počátku“. Kde jsou tedy ta velká témata? Osudové zvraty?

Jako by se Pfister u Nolana inspiroval, naházel jich do Transcendence hned několik. Dá se žít bez moderních technologií, nebo si už svět bez nich nedokážeme představit? Může být člověk vědec a zároveň věřící? Nehrajeme si tak trochu na Boha, když dokážeme uzdravit donedávna nevyléčitelného člověka? Je lepší žít pod kontrolou jednotlivce, ale zato v harmonii, nebo být svobodní v destabilizovaném světě?

Paul Bettany zde bojuje na té světlé straně síly.
Paul Bettany zde bojuje na té světlé straně Síly.

Ani u jednoho tématu se snímek nezastaví natolik, aby šel do hloubky. U všeho jen klouže po povrchu, až si bude divák po skončení filmu možná lámat hlavu, co že byla ta pointa. Otázka je, co filmu škodí nejvíce. Ono zbytečné očekávání a následující zklamání, nebo fakt, že za ním stojí debutující režisér a debutující scenárista? Od každého trochu.

Verdikt:

Pavlína NouzováPokud si chce sci-fi pohrávat s budoucností a technologiemi, existují dva hlavní proudy, z nichž by si jeden mělo vybrat. Buď bude precizní bez jakýchkoliv logických kolapsů, nebo naznačí, že se nebere až tak vážně (viz Ona a počáteční scéna a lá „Jaký máte vztah s matkou?“ „No, eh…“ „To stačí, připravuji pro vás ženu snů“).

Transcendence se bohužel bere smrtelně vážně, ale obsahuje tolik chyb, ať už faktických nebo ideologických, že nejde být při jeho sledování zcela spokojený, pokud jste nevypnuli mozek. Herecké osazenstvo to však poměrně šikovně zachraňuje a téměř až na chvíli zapomenete, že od prvních scén je děj filmu nalinkovaný, a tak neexistuje, že by vás závěr nějak překvapil.

Hodnocení: 60 %

Hodnocení redakce:

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Pavlína Nouzová
Narozena v roce 1989 v Praze, absolventka Žurnalistiky na FSV UK a studující Mediální studia na téže škole. Od roku 2009 píše na TOPZINE.cz, do konce roku 2012 fungovala i jako editorka rubriky Film a TV a zástupkyně šéfredaktora. Stále ale pokračuje ve svém recenzentském snažení.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.