RECENZE: Thor: Temný svět připomíná dvouhodinový díl seriálu

Kladivo, červený pláštík a blond lokny. Thor se vrátil do kin. Zdroj: Falcon

Thor: Temný světKdyž před nějakým tím pátkem přistál v kinech první Thor, mnoho diváků se nejprve zaleklo, že je pod ním podepsaný převážně shakespearovský režisér. Kupodivu to ale fungovalo. Jak to dopadlo, když ho vystřídal režisér seriálový?

Právě tím je totiž Alan Taylor, na svém kontě má šest dílů Hry o trůny a nějaký ten zářez v Rodině Sopránů či Římě. Svou dosavadní práci prováděl více než dobře, a tak povýšil na celovečerní komiksový blockbuster. Problém však je, že si do něj přinesl jeden nešvar – z druhého dílu Thora vytvořil vatu (i když kdo ví, co je příčina a co je následek?).

Je to podobné jako jednotlivé díly seriálů nebo částečně i jiné snímky z avengerovského universa (ovšem oproti nim výraznější). Druhý díl Thora je tak trochu odnikud nikam. Navazuje na svého předchůdce a hlavní hrdina s blonďatými loknami se vrací na svou rodnou planetu. Když se mu podaří ukončit boje a nastolit mír, objeví se neidentifikovatelné zlo z vesmíru. Má tvář zde necharismatického Christophera Ecclestona (byl jedním z Doctorů Who) jakožto temného elfa, který vlastní všemocnou zbraň a chce zničit celý vesmír. Jak prosté. Už toto nastolení záporáka, kterého byste našli v desítkách dalších filmů, jen s jiným jménem, zavání.

Díl, který nemusel být natočen

Navíc kvůli nepříjemné předvídatelnosti vám snímek uteče, zvednete se ze sedačky, opustíte kino a pak vám dojde, že kdyby se tento díl vůbec neodehrál, klidně by se bez něj potenciální trojka obešla. Ve skutečnosti se příběhy jednotlivých postav příliš neposunuly (i když se nás o tom závěr snaží přesvědčit, takto by se Thor klidně mohl zachovat právě i na začátku třetího dílu – a nic by se tím nezměnilo).

Kladivo, červený pláštík a blond lokny. Thor se vrátil do kin. Zdroj: Falcon
Kladivo, červený pláštík a blond lokny. Thor se vrátil do kin. Zdroj: Falcon

Proto snímek působí právě jako díl seriálu – nějaký prostřední, nepříliš významný. Na to snad i režisér spoléhá, že divákům stačí se podívat na své oblíbené postavy, sdílet s nimi dvě hodiny v kině a pak se už jen těšit na další a další pokračování. Otázkou je, jestli se tato snaha o budování filmového Marvelu jednou nevymstí – a nedopadne to, jako když se v polovině 70. let honem museli resuscitovat komiksoví X-Meni, aby to ještě někdo četl.

Je totiž otázka, jak moc budou z Thora 2 nadšeni zarytí fanoušci. Na jednu stranu se někteří mohou spokojit s klasickým představením problému – řežbou – jeho vyřešením, na druhou se ale snímek výrazně přiklání k žánru romantické komedie.

Když se do komiksu vkrádá romance

První Thor byl svěžím překvapením, plný hlášek, a dokonce si našel cestu i mimo komiksové fanoušky. Pokud bychom se snažili definovat cílovou skupinu jeho pokračování, spíš bychom zabrousili mezi nekomiksové diváky, možná až divačky. Jestli se tu totiž něco skutečně řeší a posouvá na další úroveň, je to alespoň vztah mezi dlouhovlasým polobohem a vědkyní Jane (například jí představí své rodiče, což je celkem pokrok).

Stejně tak humor se občas vykolejí z šablony prvního dílu nebo prvních Avengers, kde jsme narazili spíše na drsné hlášky nebo Iron Manovy šarmantní komentáře. Zde jsou i vtípky podobného typu, ovšem občas se v nich zbytečně tlačí na pilu. Například když Thor s Lokim letí ve stíhačce, vyhýbají se okolním skalám a navzájem na sebe hláškují. Což by tolik nevadilo, kdyby celá scéna nesestávala z „Loki zahláškuje, záběr na vyhýbající se stíhačku, Loki zahláškuje, stíhačka uhne druhým směrem“.

Právě z Lokiho se snímek snaží těžit, co to jde – což není na škodu, protože Tom Hiddleston by s přehledem utáhl i vlastní spin-off. Ostatní herci se také snaží, ale občas to mají se svými postavami těžké. Jednají nepochopitelně (například když padouši mají nezabezpečený Asgard jako na talíři, ale z ničeho nic se rozhodnou odletět) nebo případně za sebou nemají žádné pořádné pozadí, a tak se vytrácí napětí, když by jim mělo jít o život.

Oproti všemu zmíněnému ale Thor: Temný svět pořád není tragédie, kde byste si rvali vlasy hrůzou nebo nudou. Vyvolává ale podobný pocit, jako když se v kinech objevila Auta 2. Nikdo nemohl říct, že by šlo vysloveně o špatný animák. Ale od Pixaru se přece jenom očekává jiná kategorie – a stejně tak od tvůrců, kteří se snaží vybudovat rozsáhlou frančízu na úrovni Star Wars.

Verdikt Pavlíny Nouzové:

Pavlína NouzováThor: Temný svět nepotřebuje být inteligentním dramatem s propracovanými dialogy. Stačilo by, kdyby byl napěchovaný hláškami, destrukce měla smysl a divák fandil hrdinům proti odporným padouchům. To všechno ale funguje tak napůl a u pokračování Thora je to jednoduše zklamání. Hned dvěma (!) bonusovými scénami po titulcích se ale film rychle posouvá dál, a tak se dá skutečně očekávat, že třetí díl by mohl sérii napravit reputaci. Není potřeba, aby byl přehnaně chytrý – taková není ani předloha. Stačí ale, když půjde o film a ne jen o dvouhodinový seriálový díl.

Hodnocení: 50 %

Hodnocení redakce:

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Pavlína Nouzová
Narozena v roce 1989 v Praze, absolventka Žurnalistiky na FSV UK a studující Mediální studia na téže škole. Od roku 2009 píše na TOPZINE.cz, do konce roku 2012 fungovala i jako editorka rubriky Film a TV a zástupkyně šéfredaktora. Stále ale pokračuje ve svém recenzentském snažení.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.