RECENZE: Robocop vyměnil krev za přímočarou satiru a skvělé herce

Remaky slavných filmů v divácích přirozeně vzbuzují obavy. Původní verzi máme stále v živé paměti, někteří na ní dokonce vyrůstali a mají ji nesmazatelně spojenou s večery strávenými u videokazet z půjčovny. Podobný případ je i Robocop.

Když měl původní film vše, co divák potřeboval, bylo nutné točit jeho remake? Nejde o žádnou novinku, předělávky tu byly vždy (co třeba Muž, který věděl příliš mnoho?), ovšem v posledních letech většinou nesou označení „temnější“. Total Recall musel být temnější a hi-tech, King Kong měl děsivé domorodce, Souboj Titánů rovnou černého Pegase. Robocop se vydal podobnou cestou, nezapomněl si ale ponechat nadhled a smysl pro humor.

Už samotný výběr toho, že je nový robotický policajt černý oproti stříbrné předloze, je zde „moderně“ vysvětlen – vypadá to prostě cool. Že jsou remaky ve skutečnosti šikovným marketingovým tahem (divák už přece jen něco o snímku ví, což ho může nalákat) se nebojí film přiznat, naopak, kolem marketingu se točí i ústřední dějová linka velice podobná verzi z roku 1987.

robocop-z-filmu
Zdroj: Forum film

Nadnárodní firma OmniCorp potřebuje prosadit zrušení zákona, který zakazuje nasazení robotů do amerických ulic na místo policistů. Když se politici řídí průzkumy veřejného mínění, není jednodušší způsob na jejich ovlivnění, než když přesvědčíte i samotné občany. Korporace tak využije polomrtvého těla policisty Alexe Murphyho, z něhož udělá polo-člověka, polo-robota. Robocopa.

Jak bylo řečeno, příběh se velice podobá původní verzi. Jeho zpracování a soustředění režiséra na jiné motivy je ale výrazně odlišné. Robocop Paula Verhoevena byl skrz na skrz akčním filmem o hlavním hrdinovi, který bojuje na straně dobra proti všem možným šmejdům.

Nový Alex Murphy si ale více uvědomuje sám sebe, své lidské já uvnitř robotické kostry. Kupodivu je tak akčních scén o něco méně na úkor dialogů o tom, co skutečně znamená člověk. Je to jeho tělo? Nebo můžete mít jen hlavu, jednu dlaň a pár plic, ale stále budete lidskou bytostí, když si budete uvědomovat své svědomí? Nový Robocop mnohem více uvažuje nad svou pozicí „robotického“ manžela a otce a v jeho hlavě se pere racionální nalinkování s lidskými emocemi.

Zdroj: Forum film

Díky tomu si divák vybuduje vztah k hlavnímu hrdinovi a nebude mu úplně ukradené, jestli ho tamhle za rohem sejmou, nebo se snad probije až k tomu „hlavnímu“ padouchovi stejně jako ve 27 let staré verzi. Pomáhá tomu i výborný výběr herců v čele s Joelem Kinnamanem, jenž ukazuje, že nemusíte být nasteroidovaný hezoun, abyste si zahrál hlavní roli.

Do vedlejších rolí pak byli obsazeni Michael Keaton, Gary Oldman a Samuel L. Jackson, skvělá trojice, která může být podle mnohých už „odepsaná“, ovšem když dostane šanci, rozjede i v obyčejném akčním filmu herecký koncert.

Akčních scén je zároveň o trochu méně, než jsme zvyklí. Film kvůli tomu nenudí, jen snad lehce zpomalí, i když by měl vrcholit. Kamera tomu také moc nepomáhá, protože právě ve scénách soubojů mezi Robocopem a padouchy všeho možného druhu se zbytečně „houpe“ a některé boje se stávají nepřehlednými. Triky ovšem stály za všechny peníze (rozpočet se podle různých zdrojů pohyboval mezi 100 až 130 miliony dolarů).

robocop-2014

Vzhledem k vysoké ceně se ale producenti zřejmě obávali návratnosti, a tak byl rating stanoven na PG-13. První Robocop byl krvavá rubanice (viz scéna brutálního rozstřílení Alexe Murphyho), kde se na drsné záběry nebraly příliš ohledy. Verze Josého Padilhy je výrazně střídmější, ostré kulky nahradily elektrošoky, což je ale ve výsledku celkem šikovně vysvětleno (film se točí okolo etické otázky, zda může stroj zabít člověka – což by i v reálu zřejmě jen tak neprošlo). Nejde ale o žádný film pro čajíčky, tvůrci celkem efektně obešli rozstřílená těla a raději ukazují detailní záběry z operací či dýchající plíce.

Lehký odklon je cítit i ve společenské kritice – je mnohem doslovnější a jasnější. Samozřejmě nejde o žádné hluboké dílo, ale připomenutí etické otázky kolem nasazení bojových dronů je trefné a propagandistické zpravodajství Samuela L. Jacksona mile připomíná fašistické vsuvky Neila Patricka Harrise ve Hvězdné pěchotě, taktéž od Verhoevena. Malé odkazy na staré Robocopy (znělka, která párkrát zazní, nebo robotické „slepice“ jako na konci dvojky) či bizarní titulky u zpráv jsou jen třešinkou na dortu. Škoda, že si jich režisér neprosadil víc.

Verdikt pavlíny Nouzové:

Pavlína NouzováJde sice o výrazně doslovnějšího Robocopa, než jaký byl první díla Paula Verhoevena, ale kouzlo zůstalo zachováno. José Padilha nezklamal a díky povedenému výběru herců, výborně udělaným trikům, kvalitnímu humoru a vyhýbání se přeplácanosti vytvořil akční film, který má dvě hodiny, ale ani na chvíli se nebudete nudit.

Hodnocení: 80 %

 Verdikt Oldřicha Mánerta:

Oldřich MánertRobocop se po letech vrací a k překvapení všech si v sobě udržel duši Paula Verhoevena. Satiricky komentuje současné armádní běsnění Spojených států a sem tam se opře i do americké posedlosti zbraněmi. A navíc je to jedna velká zábava. Akce sviští, triky jsou překvapivě podařené a dvouhodinová podívaná uteče jako lusknutím prstů.

Občas všechno to střílení a pobíhání naruší Samuel L. Jackson jakožto moderátor Pat Novak (ano čtené správně), který ve svém pořadu po vzoru Václava Moravce řeší politický a sociologický aspekt toho všeho.

Béčková podívaná s myšlenkami, které jsou zabaleny do zábavné a mnohdy bránici trhající formy.

Hodnocení: 80 %

Hodnocení redakce:

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Pavlína Nouzová

Narozena v roce 1989 v Praze, absolventka Žurnalistiky na FSV UK a studující Mediální studia na téže škole. Od roku 2009 píše na TOPZINE.cz, do konce roku 2012 fungovala i jako editorka rubriky Film a TV a zástupkyně šéfredaktora. Stále ale pokračuje ve svém recenzentském snažení.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.