RECENZE: Resident Evil: Operation Raccoon City hýří kontroverzí

Resident Evil: Operation Raccoon City přišel s lehkou odbočkou od jinak poměrně pevné příběhové linie velmi úspěšné zombie série. Cestou tak zabrouzdal do končin ještě více akčnějších. Lze jej považovat za nadprůměrnou hru, nebo je nad ním radno zlomit hůl? Čtěte recenzi na TOPZINE.cz.

Nový Resident je akční střílečka z pohledu třetí osoby, kterou lze považovat za určitý spin-off jinak volně navazující série. Z chronologického hlediska zapadá mezi první a druhý díl, avšak s tím rozdílem, že se hráč zhostí vybraného člena elitního komanda záporácké transnacionální korporace Umbrella, jehož úkolem je smazat všechny stopy po skutečném původu zombie incidentu.

Hrajte za tu špatnou stranu

Autorům hry se podařilo ještě před vydáním vzbudit pozornost hráčské komunity především samotným faktem, že se ústředními postavami hry stanou negativní postavy, jejichž úkolem bude likvidace přeživších a ostatních důkazů vedoucích právě k jejich chlebodárci. Už jenom to, že si hráči mohou zastřelit třeba hlavní postavu druhého a čtvrtého dílu, případně prožít některé události z předchozích dílů z nové perspektivy znělo jednoduše famózně.

Kvalitní námět však není zárukou úspěchu, tomu odpovídají i extrémně rozporuplné recenze charakteristické v případě tohoto titulu extrémně velkým rozptylem hodnocení.

Čtěte také: Vybrali jsme nejlepší zombie hry. Naučí vás přežít invazi nemrtvých

Už na první pohled je totiž něco v lehkém nepořádku. První levely singleplayerové kampaně jsou zasazeny do ponurého a sterilního prostředí podzemní továrny. Nevhodně zvolené úvodní úrovně patří mezi velmi slabé expozice. Hráči bez zkušeností s dnes již stařičkou dvojkou a jedničkou si mohou připadat velice rozpačitě. Příběh hry se sice dotýká také filmové adaptace, avšak její znalost na maximální vychutnání hry nestačí. Objevuje se i celá řada vedlejších postav a míst, které pamětníkům vyčarují úsměv na tváři.

Nesmí chybět všichni staří známí mutanti. Pejsky nevyjímaje zdroj: vydavatel hry

Všechny interiéry jsou zpracovány prabídně, hráč má pocit, že v podobných místech se nikdy nemohli pohybovat lidé. Jsou extrémně prostorná, je v nich nepřirozeně málo nábytku a předmětů denní potřeby. Vnější lokace jsou na tom o poznání lépe, avšak hráč se k nim musí nejprve prostřílet a dát hře šanci.

V porovnání s konkurencí totiž autoři kdesi zapomněli cit pro detail. Zvuk velké většiny zbraní neodpovídá ani té nejhorší kapslíkovce z nejzaplivanější tržnice. Podobně jsou na tom pohybové animace většiny postav, které se třeba nedokáží dostat skrze přibližně metr velký prostor mezi dvěma auty.

Stěny, které nikdy neuvidíte

Fenomén neviditelných stěn, ačkoli většinou titulů s výjimkou Call of Juarez: The Cartel dávno překonán, se v některých misích objevuje i zde. Má-li hráč utíkat před rozzuřeným bossem, který si právě šlehnul G-virus, je hráči vysvětleno tak, že kupředu utíkat nelze kvůli neviditelné bariéře. Podobných kiksů je ve hře celá řada, jako by se ji nepodařilo pořádně otestovat ještě před vydáním.

Chybí zde třeba funkce měnění úkolů. Pokud se hráč snaží oživit spolubojovníka ležícího vedle odhozené zbraně, není to téměř možné, neboť postava automaticky preferuje výběr na zemi ležící bambitky. Zbraně působí z celkového hlediska poměrně krkolomně a většina z nich má i podobný damage, takže odemykání nových za nasbírané zkušenosti postrádá hlubší smysl.

Čtěte také: TOP 8 zbraní z videoher. Vytuňte si invalidní vozíček a vrhejte atomovky

Uměla inteligence také nepřekvapí, u zombíků by to snad ani nevadilo, ale vojáci kryjící se za sudy s výbušnou kapalinou by přijímačem strýčka Sama asi neprošli.

Lickeři jsou oproti původním dílů triviálním protivníkem. Čert ví, kde se vzali, ale ve hře jich jsou desítky

Veškerá negativa směřují tedy především k hratelnosti a technickému zpracování, a i přes určité opravdu snadno odstranitelné vady je hra poměrně zábavná a z řady nepříliš inovativních titulů ve stylu Binary Domain směrem k horšímu průměru nijak výrazně nevyčnívá. Vývojáři se mimo jiné nechali unést současným trendem a do hry implementovali možnost levelování.

Každá z postav má vychytávky více či méně podobné augmentacím z Deus Ex. Na rozdíl od Adama Jensena má však každá z nich jen pár nových gadgetů či dovedností, které dokáží využít. Hráč však reálně jejich působení během kampaně téměř nemůže posoudit a jde spíše o vlastní pocitovou záležitost.

Je v ní však také několik zajímavostí. Spolubojovníci se po infikování mohou změnit na zombii a napadat své bývalé přátele. Nejinak je tomu v případě přeživších vojáků. Krvácející osoby také lákají zombíky v okolí, které na ně okamžitě soustřeďují své útoky. Ve výsledku jde o lehce nadprůměrnou hru, kterou před volným pádem chrání jeden důležitý fakt. Není nudná.

Verdikt

Operation Raccoon City svým stylem i kvalitou vybočuje z rodiny Resident Evil. Je zaměřená na akci a hru více hráčů, kampaň však i přesto nabízí snad i alternativní a snad i kvalitativně hodnotný pohled na události předchozích dílů z optiky té druhé strany.

Velkými vadami na kráse jsou především nedodělávky technického charakteru, špatný zvuk zbraní a hrozně vypadající interiéry budov. Hra ale dokáže i přes tyto nedostatky hráče zabavit a nejde o vyložený propadák.

Hodnocení: 60 %

  • Klady: Alternativní příběh, feeling Residenta Evila
  • Zápory: Pokulhávající zpracování, zvuk střelby, technické nedostatky

 

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.