RECENZE: Resident Evil 6 měl velké ambice. Srazila ho přemíra akce

Velkolepě vypadající Resident Evil 6 už není to, co bývali jeho předchůdci. Hra je mnohonásobně akčnější, nostalgickou notu vytváří pouze v některých sekvencích. Jedná se ještě vůbec o hororový zážitek, nebo se původní záměr rozmělnil ve zběsilé střílečce? Dozvíte se v recenzi na GAMEZINE.cz

Resident Evil 6 měl velmi vysoké ambice. Nepovedený genetický experiment už neměl být záležitostí neznámého zapadákova, ale katastrofou světových rozměrů. Dle původních tvrzení vývojářů se měli vrátit také regulérní zombie. Záměr byl tedy jednoznačný: oslovit masu a zároveň napumpovat adrenalin do žil herních pamětníků prvních dílů série. Jak moc se zdánlivě líbezná melodie vracející se k survival hororovému dědictví podobá reálnému výsledku?

Příběhová kampaň je členěná do tří (v případě bonusové kampaně do čtyř) zcela samostatných celků, v nichž se hráči pokaždé zhostí jiné hlavní postavy. Tomuto štěpení odpovídá i zaměření jednotlivých kampaní, kdy je každá z nich v podstatě zcela samostatnou hrou.

Každá je paradoxně jiná i svým žánrovým zaměřením. Jak je to vůbec možné?

Návrat starých známých

Zatímco kampaň Leona Kennedyho, kultovní a oblíbené postavy z druhého a čtvrtého dílu, je nejvíce podobná survival hororovému zaměření, příběhové celky Chrise a nové postavy Johna Mullera jsou výrazně akčnější. V některých kampaních jsou například poměrně výrazně zastoupeny klikací sekvence, v nichž je nutné v určitém čase rychle zmáčknout určitá tlačítka či jejich kombinace.

Všechny však spojuje mnohem výraznější odklon k akční střílečce s hororovými prvky.

Čtěte také: Vybrali jsme 8 nejlepších her, které si bez problémů zahrajete na LAN párty

Strach je samozřejmě veličinou relativní, nicméně atmosféra pokulhává. Většina děsivých momentů je tvořena spíše lekačkami než dlouhodobým budováním pocitu úzkosti. Mistrné umění, kdy se bojíte i pomalých a neozbrojených zombií zkrátka vykouzlit nedokáže. Částečně to může být způsobeno také tím, že je hráč jasně vržen do velkolepého a globálního děje, v němž je potřeba jednat, ne se bát.

Většina atmosféry a klíčových prvků byla navíc odhalena v již dříve zveřejněných trailerech, navíc byla hra výrazně zredukována o pasáže, v nichž se atmosféra dotvářela čtením nalezených textů či prozkoumáváním podivných míst. Absence těchto stěžejních survival hororových prvků hru v tomto směru výrazně poškodila, nicméně už pátý díl prokázal, že lze postavit poměrně solidní hru i bez nich.

[album:http://www.gamezine.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/resident-evil-6/]

Hráči se v rámci obrovské poutě za záchranou lidstva podívají do několika světových regionů. Od Spojených států přes východní Evropu až po Asii. Prostředí je zcela odlišné, avšak ve většině kampaní se nelze zbavit pocitu, že je výrazně uzavřené. U tohoto typu hry by to nemělo tolik vadit, ale pokud chodíte s Chrisem přibližně hodinu po lešení, nemůžete se zbavit dojmu, že je něco špatně.

Výborně působí fakt, že jsou jednotlivé kampaně nepřímo propojené a na stejná místa se lze podívat s jiným hrdinou a v jiném čase. Otázkou však zůstává, jestli lze volně volitelné pořadí kampaní označit za šťastné, neboť v mnoha případech dávají události a okolnosti smysl až po dohrání hry.

Trochu paradoxní je, že grafika, ačkoli jinak velmi solidní, oproti pátému dílu působí poněkud pochybně. Pouštní prostředí Afriky sedlo tomuto enginu zkrátka o kapku víc.

Nepřehlédněte: VIDEO: Světelné meče konečně existují. Nemusíte už kupovat hračky

Poněkud rozpačitě působí příběh hry, který se sice určitými konturami podobá dílům předchozím, ale rozhodně se nejedná o bůhvíjakou špičku motivující hráče k ukončení hry. Pro starší generaci pařanů pak může určitou motivaci představovat především návrat klíčových postav předchozích her, kterými jsou Sherry Birkin či Ada Wong. V souvislosti s tím nechybí ani dialogy odkazující na minulé události rozsáhlého mytologického pozadí.

Nechybí ani peprné hlášky či vtipné rozhovory.

Poněkud rozpačitě však působí chování některých postav. Leon jakoby zapomněl své charisma ve čtvrtém dílu, zatímco Chris se chová jako naivní idiot neustále opakující patetické hlášky o tom, jak musí parta držet při sobě.

Trochu moc fantazírování

Snad nejvíce kontroverzním elementem je přítomnost nového typu zombií známého jako javo. Nejedná se pouze o pudově řízené schránky bývalých lidí, ale o poněkud inteligentní protivníky charakteristické svoji genetickou proměnlivostí. Během boje se tak může stát, že se mu ustřelená končetina změní na štít či na supersilnou paži.

Kreativita tvůrců však v některých ohledech zašla možná až příliš daleko, neboť se někteří javové dokáží změnit na jakési pavouky či podivné létající motýly. Vzhledem k tomu, že dokáží ovládat palné zbraně či bojovou techniku včetně vrtulníků, jde o jeden z nejkontroverznějších kroků v historii série.

Noví nepřátelé jsou přinejmenším lehce bizarní Zdroj: vydavatel hry

Přičtěme k tomu ještě fakt, že se ve hře v určité míře vyskytuje i El Gigant známý ze čtvrtého dílu. Kde však mutují či jsou mutovány takhle odporné a obrovské nestvůry, zůstává záhadou.

V kontextu jinak propracované série se smyslem o detail jde o velmi rozporuplný krok. V zásadě však kopíruje logiku hry, která nyní definitivně završila svoji dlouhodobou evoluci. Z pohledu Evropana je navíc legrační sledovat představu o našem regionu. Fiktivní země Edonia totiž vypadá jako severní regiony bývalé NDR, ačkoli je geograficky zasazena kamsi na severní Balkán.

Třešničkou na dortu je pak vzhled místních nepřátel, kteří na sobě mají pérové oblečení odpovídající módě osmdesátých let.

Na druhou stranu hra ve své kategorii působí jako unikát a atmosféru přece jen nabídnout dokáže, ačkoli v mnohem vyšší míře především nováčkům. Jednou z největších výhod je pak především herní doba, díky které je v herním čase možné strávit desítky hodin.

Verdikt

Resident Evil se snaží přizpůsobit době, což se mu podařilo. Nabízí několik solidních kampaní působících jako samostatné hry. Díky tomu jde o výtečnou investici do zábavy v poměru cena/strávený čas. Akčnější nota, v níž se celá zombie sonáta nese, však nemusí vyhovovat hráčům očekávajícím návrat k původním hodnotám hry.

V podstatě už ji ani nelze označit za zombie horor, neboť se více podobá spíše akčnímu titulu se zombíky jako nepřáteli, jinak však staré kontury nekopíruje. Ambiciózní projekt nakonec nedosahuje absolutní špičky, ale může sloužit jako solidní zkušenostní základna pro další vývoj série. Po několika hodinách hry se na něj dá zvyknout a přijít mu na chuť.

Hodnocení: 70 %

Klady: Staré postavy, mytologie, rozsáhlost kampaně, herní doba

Zápory: Příliš velké změny, přehršel akce, ustupující hororová atmosféra

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.