RECENZE: První tři komiksy Sin City. Ponořte se do prvotní bolesti kultovní série

Když roku 1991 Frank Miller publikoval první střípek Sin City, ihned se čtenářům bezcitný svět noirového města zalíbil. Ale že se ze série stane až takový kult, to možná nečekal ani sám Miller. Ale když se člověk do Sin City ponoří, ničemu se nediví.

uvodni Frank Miller: Sin City #2

Sedím na schodech, kde to páchne semenem. Rukou ze zkrabatělýho lina odlupuju strupy z kaluží krve. Pod nima se objevuje ještě nezaschlá krev. Mezi prsty se lepí a natahuje se. Po schodech kulhá důchodce a drží se přitom za prolomený koleno. Ztěžka oddychuje, funí jako špekoun při souloži s jeho špekounskou megerou v posledním tažení. Jako klubko střev se za ním parfém rakoviny plic. Je mi z toho zvuku na zvracení. Zaklapnu Sin City, vrátím na něj přebal a odejdu do svýho zaflusanýho pokoje přemýšlet o tom, proč tu vůbec jsem. A jestli si to vůbec někdo zaslouží.

Frank Miller
Americký scenárista a kreslíř komiksů tvrdého zrna se narodil 27. ledna roku 1957. Ale nejde jen o tvůrce legend Sin City a 300, vyšly u nás i jeho komiksy Batman: Návrat temného rytíře, Batman: Rok jednaDaredevil: Rok jednaDrsná škola, Wolverine nebo Darebák. Ano, vše to vyšlo dříve, než se sám zakopal propagandistickým Holy Terror.

Blíží se druhé filmové Sin City s podtitulkem Ženská, pro kterou bych vraždil a na pultech knihkupectví se už nedají první tři Sin City sehnat. Jak hanebné. Naštěstí právě těmto třem dílům nyní vyšly dotisky a čtenáři si tak mohou svou sbírku doplnit nebo se na ni teprve vrhnout. Pojďme se na třetí vydání těchto tří dílů podívat blíže.

Celou sérii samozřejmě otevírá drsňák z nejdrsnějších. Marv se v Drsnym sbohem rozhodne pomstít smrt jedné štětky. Cesta to bude ne dlouhá, ale trnitá určitě. A když se oko setká s trnem, udělá to takové malé pích a malé mlask.

Komiks Franka Millera někteří označují jako neo-noir. Nač to moderní přízvisko neo? Tohle je čistokrevný noir. Noir nejnoirovatější. Drsná detektivka, ať už detektivní příběh postrádá v jakékoli míře. Nečekejte nějak extrémně bohatý příběh, ale příběh, který sází na temnou, ponurou atmosféru, příběh plný vnitřních monologů ostrých jako břitva, příběh bezcitný a příběh tvrdý, příběh pevných chlapů a ještě pevnějších žen.

Frank Miller: Sin City #1Co se týče Drsnýho sbohem, zde se právě té tvrdosti dostaví nejvíce. Drsňák Marv se s ničím nemaže. Miller servíruje nelehce uchopitelné charaktery, z nichž se o nikom nedá říct, že by byl opravdu dobrý. Spíš od něho čekáte kudlu do zad. Hlavní hrdina se nebojí zmasakrovat desítky lidí na cestě za svým cílem a provázet krveprolití groteskně bezcitným, dokonale atmosférickým monologem.

Styl vyprávění je jednou z věcí, které dělají ze Sin City něco tak výjimečného. V duševních nepohodlných pochodech popisujících svět Města hříchu na čtenáře Miller valí pouze plivance, bezvýchodnost, beznaděj a hustou čerň. Ovzduší zhoustne jako krev.

Přelomové byla první kniha také díky zpracování. Černobílá kresba, kde není místo pro útlocitné detaily, kresba stejně hrubá jako samo město. Drsné obrysy a tma. Perfektní kontrast a náladotvornost.

Mám na rukou krev

Drsný sbohem se nedá doporučit snad jen těm, kterým vadí, když je hlavní charakter až přehnaně tvrdý. Nezdolatelný. Tady právě takového dostanete. Komu nevadí, rozhodně si Marva zamiluje. Bouchač si získává sympatie, kosí levou zadní (i když přitom dostává vydatně na držku, ale jen ku prospěchu věci, čtenářovu oku v Millerově kresbě jen lahodí pohled na jeho zafačovaný ksicht).

Krom neopodstatněné výtky tvrdoně, kterému to však člověk chce věřit a rozhodně mu to nezazlívá, má první kniha jen jediný neduh. Millerův vizuál se teprve vyvíjel. Marv tak během knihy teprve postupem času nabyde opravdu pevných, neměnících se rysů. Stejně tak neotesaná kresba se zpočátku může místy zdát trochu neotesaná. Schválně zkuste porovnat poslední stránky s těmi prvními, rozhodně uvidíte, že ty dále se pohybují o mnoho stupňů výš.

Na druhou stranu Drsný sbohem přináší nejexperimentálnější vizuál, co se první trilogie týče. A to i když odhlédneme od toho, že zde Miller teprve hledal novou vizáž, přináší spoustu neobvyklých úhlů, kompozic a nezvykle vybraných částí k vykreslení. Na jedničku, zasloužený kult po scenáristické i výtvarné stránce.

obalka Frank Miller: Sin City #2Druhý díl, Ženská, pro kterou bych vraždil (v prvním vydání nazvaná o dost poetičtěji Dáma, pro kterou se zabíjí), je v současnosti vlastně tím nejaktuálnějším. To on dává název do kin právě mířícímu bijáku.

O co v něm jde? Dwight McCarthy kdysi znal jednu holku. Znáte to, takovou tu dámu, pro kterou se zabíjí (ženskou, pro kterou se vraždí?). Krásná jako samotné peklo. A stejně nebezpečná. Manipulativní sebestředná svině. A jednoho večera se ta ženská ozve znova. To nemůže dopadnout dobře.

Co se týče scénáře, první půlka přináší to, na co je čtenář zvyklý z Marvova příběhu. Sledujete špinavý příběh ze špinavého města, pěkně pod přitemnělou lampičkou se starými fleky. Vedle vás ve zdi žerou krysy své zdechlé společníky. Zuby jim o ty kosti skřípou.

Krev za krev. A to po hektolitrech

Pak přijde ani ne tak zlom, spíše nějaká nenápadná transformace. Ubyde monologů, ubyde důrazu na hutné prostředí, přijde jen tvrdý příběh. Velice dobrý, ale cítíte, že ta hlavní síla tkví v něčem jiném.

Velice pěkně působí propojování příběhu s jedničkou. Střípky odkazů a známé postavy fanouška vždy potěší. Jednou z navrátivších se postav je i oblíbenec Marv. Ale jakkoli mu pro jeho siláctví čtenář v první knize fandil, zde už se zdá trochu přehnaný. A docela jiný než v první knize. Takový Lobo. A ačkoli můžete mít Loba sebevíc rádi, do Sin City se nehodí (mimochodem, to je ironie, že obálka Lobo: Soukromý očko paroduje právě obrázek ze Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil). Trochu na obtíž, kniha by se bez tohohle oblíbence obešla.

Co se týče kresby, platí to samé jako u scénáře. Zpočátku perfektní plnohodnotné pokračování jedničky, pak se nějak rozplizne. Jako by se snažil vše urychlit a nedával si tolik záležet. Možná se těšil, až se k Dwightovi za pár měsíců vrátí v dalším díle a tak zbytek odbyl, možná příběh roztáhl na více stran, než sám chtěl. Bůhví, ale rozhodně to nebylo ku prospěchu věci.

Nejslabší část celé série je možná trochu slabší Sin City, ale jinak opravdu dobrý komiks.

obalka Frank Miller: Sin City #3Třetí přichází na řadu Velká tučná zabijačka. Dwight se vrací. Kniha se odehrává po Drsnym sbohem. Dwight nikdy neodpustí někomu, kdo se chová hnusně k někomu, koho má Dwight rád. Ne. Ani když je to hajzl. Nebo cokoli jinýho…

Po díle založeném na ději se vrací sonda do kruté reality, do reality zbytečného násilí, do beznadějně reálné reality. Tvrdá a temná story, která svou bezcitností kroutí stránky a uzluje průdušnice. Hlavní hrdina, kterému musíte fandit, přestože si jeho smrt dokážete živě představit a ani by vás nenapadlo, kdyby zdechl hned na další stránce. Hektolitry krve doprovázené řízným niterným vyprávěním s ještě ostřejším vtipným humorem. Ale nečekejte humor, který vás rozesměje, tohle je ten typ humoru, který vás radši ukamenuje.

Kresebně Miller opět předvádí famózní podívanou. Kontrasty, bezostyšné holé scenérie citově vyprahlého města, černá na bílé… No, možná spíš bílá na černé. Krása, která vás dostane na kolena a donutí žadonit o to, ať se můžete třeba ještě podívat, aspoň jednou, ale nakonec vás odbyde s vítězným úšklebkem a šepotem „ne“.

Je lesba, ale bůh ví proč. S tím svým tělem by mohla mít jakýhokoliv chlapa.

Velká tučná zabijačka čtenáře opět vtáhne a nepustí. Vše plyne tempem tepu šelestu na srdci, oddupává se dřevěnou nohou artrózou prožraného staříka, skřípou jen brzdy aut, která spíš létají vzduchem, než že by jezdila. Jo, tak to má být. Chlístni to na nás, Franku.

A proč zrovna první tři díly jako větší část celku, když se odhlédne od toho, že právě jí vyšly třetí vydání? Vyznačuje se tím, že ten známější přístup začne Miller používat až od dalšího dílu. Doplňkové barvy zde neexistují, první tři knihy pracují opravdu jen s černou a bílou. Pro barvy zde není místo. A až se pro ně v dalších dílech místo udělá, až příliš často to bude krvavě červená.

Víte, že tento plakát v USA zakázali vylepovat? Zdroj: Dimension Films
Víte, že tento plakát v USA zakázali vylepovat? Zdroj: Dimension Films

Sin City si rozhodně nová vydání zaslouží a nikdo by se neměl divit, pokud se i třetí vydání rozebere. Jedná se opravdu o kvalitní, přelomová díla, která by neměla chybět žádnému komiksovému fanouškovi. A žádnému fanouškovi drsné školy, který komiksy třeba i opovrhuje. Jen škoda, že ačkoli jde o třetí vydání, sem tam člověk na chybku narazí (byť jich není nijak závratné množství).

Jde o třetí vydání a člověk si již potřetí klade tu samou strašidelnou otázku: No tak, že to nebude tak, jak se bojím? Není, sláva! Naštěstí to stále všem myslí a necpou Sin City na křídový papír, na který se v Čechách teď cpe, co se jen dá. Sin City se k tomu nehodí, to patří na klasický papír s těžkou gramáží. A přesně takový byl naštěstí opět zvolen.

Pokud nevlastníte všechny díly Sin City a utekl vám maxipočin Kurva velký Sin City, rozhodně koukejte všechny díly skoupit. Sin City je totiž Kurva dobrej komiks.

Název originálu: Sin City #1, #2, #3: Drsný sbohem, Ženská, pro kterou bych vraždil, Velká tučná zabijačka
Český název: Sin City #1, #2, #3: The Hard Goodbye, A Dame to Kill for, The Big Fat Kill
Scénář a kresba: Frank Miller
Překlad: Václav Dort
Počet stran: 208, 224, 184
Vazba: Pevná vazba s přebalem
Rozměry: 230 x 302 mm
Vydal: Comics Centrum, Praha 2014
Doporučená cena: Díl za 399 Kč

Hodnocení redakce:

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




RECENZE: První tři komiksy Sin City. Ponořte se do prvotní bolesti kultovní série