RECENZE: Metro: Last Light pořádá exkurzi do světa po jaderné válce

Všichni příznivci postapokalyptického žánru se s úsměvem mohou pohodlně usadit do křesel. Nejnovější střílečka z prostředí moskevského metra se dočkala pokračování, které je v lecčems podobné kultovní sérii Half-Life. Čtěte recenzi na GAMEZINE.cz!

Hlavní hrdina Arťom není jediný, kdo v moskevském metru přežil úplnou jadernou výměnu
Hlavní hrdina Arťom není jediný, kdo v moskevském metru přežil úplnou jadernou výměnu. Zdroj: Vydavatel hry

Poměrně úspěšná střílečka Metro 2033 inspirovaná stejnojmenným knižním bestsellerem ruského autora Gluchovského se po dlouhých vydavatelských peripetiích konečně dočkala netrpělivě očekávaného launche. Hráči v nové FPS střílečce prožijí temnou pouť tunely moskevského metra, během níž se zhostí role mladého přeživšího Arťoma. Tomu se ještě jako mladému chlapci podařilo ukrýt ve spletitých tunelech jednoho z nejrozsáhlejších podzemních komplexů světa.

Příběh v mnoha ohledech přímo navazuje na předchozí díl, nicméně výsledek zcela zásadní volby z konce jedničky je zde jasně předdefinován. Bohužel zde chybí možnost jakkoli importovat data či uložené pozice, čímž předchozí snaha o ozvláštnění čistokrevné střílečky přišla vniveč.

Arťom se vydává zničit posledního jedince z tajemné rasy nazvané Dark Ones, během relativně snadné mise je však zajat, díky čemuž se rozjíždí napínavý příběh plný více, či méně profláklých klišé. Na rozdíl od svého předchůdce má hra mnohem výraznější spád, i když místy nedokáže nabídnout více než šouravé a poněkud nudné pasáže. Výrazně opulentní je grafická stránka hry. Díky vylepšenému enginu vypadají kulisy zničené Moskvy naprosto úchvatně.

Útok nácků z Reichu

Velkolepost scenérií ještě podtrhává fakt, že se hra v určitých okamžicích nebojí hráči sebrat kontrolu nad Arťomem, aby mu mohla ukázat krásy svého vizuálního zpracování. Naprosto fantasticky vypadá například velkolepý únik z nacistické stanice Reich.

Proti poněkud depresivní, falloutovské atmosféře však již můžeme zahlédnout stopy zeleně, avšak ne v míře známé z trailerů na The Last of Us.

Další fenomén se proměnil v klišé. Hledání estetiky v něčem naprosto neestetickém.
Další fenomén se proměnil v klišé. Hledání estetiky v něčem naprosto neestetickém.

Podstatnou novinkou je také to, že si hráči na PC mohou bez větších problémů zahrát s podporou DirectX 11. Na rozdíl od předchozího dílu je Metro: Last Light mnohem lépe optimalizované. V menší míře využívá také vylepšené zpracování herní fyziky, čehož si hráči všimnou především při střílení do keramických dlaždic či pohybu pověšených látek. Temné uličky, hrátky světla a stínu pak díky nabombené grafice budují neskutečnou atmosféru gradovanou precizními vychytávkami.

Při zabití zblízka je nutné stiskem klávesy očistit špinavé sklo plynové masky, na obrazovku občas přistane drobná muška – právě tyto zdánlivě bezvýznamné detaily vdechly kampani život.

Standardy však bezvadně naplňuje také zvukové zpracování. Za zmínku stojí především skřeky monster a proměnlivý zvuk výstřelů v závislosti na prostředí, ve kterém se hráč nachází.

Geekování

Hlavní těžiště hry však nespočívá ani tak v bombastickém audiovizuálu jako spíše v propracované mytologii, v níž se vyřádí nejeden geek. Příběh je volně inspirován motivy první Gluchovského knihy, troufnu si však tvrdit, že je, co se rozsahu a kvality vyprávěný týká, na něco vyšší úrovni než předchozí videohra. Tvůrci projevili především velice hluboký smysl pro detail, který je patrný především z dialogů neutrálních postav. Ty mezi sebou diskutují nejrůznější problémy a spekulují nad osudem lidstva, čímž perfektně budují hustotu atmosféry.

Každá stanice je výrazně odlišná od ostatních, z hlediska politického uspořádání se jedná o podivný mix totalitních režimů inspirovaný jak v nešťastných dějinách dvacátého století, tak ve starověkém Řecku. Hra se také nebojí dotýkat kontroverzních témat.

Pozitivně lze hodnotit také vyvážení mezi stealth prvky a ostrou akcí. Hráč si v zásadě může zvolit svůj herní styl, lokace nabízejí podobně jako v Crysis několik alternativních možností, jak se vypořádat s protivníky. Z hlediska hratelnosti a především pak herního zpracování jde o titul poněkud podobný legendárnímu Half-Life 2.

Jedním z nejdominantnějších aspektů hry je parádní grafika.
Jedním z nejdominantnějších aspektů hry je parádní grafika.

Bohužel jsou však některé příběhové epizody poněkud nudné.

Hlavní podoba tkví především ve vyvážené kombinaci akčních pasáží a plouživém prozkoumávání světa. Drobnou výtku naopak může představovat velice výrazná uzavřenost hry. Kdo by však od tunelů metra čekal otevřený a vzdušný svět?

Zavilé odpůrce Call of Duty hra potěší také nadprůměrnou herní dobou, která po důkladném poslouchání všech dialogů a aktivním hledání nejrůznějších pokladů atakuje hranici  sedmi až osmi čistých hodin.

Verdikt

Autorům nového Metra se i přes finanční obtíže podařilo vytvořit neskutečně napínavou střílečku, která se v některých aspektech vyrovnává žánrovým klasikám. Perfektní audiovizuál a propracovaná mytologie pak dávají šanci oslovit především náročného herního mazáka. Jedná se o kousek jasně vybočující z řady generických FPS stříleček.

Hodnocení: 85 %

  • Klady: Optimalizace, grafika, mytologie, hratelnost
  • Zápory: Uzavřenost prostor, linearita, nevyváženost dynamiky

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.