RECENZE: M. Čepelka se v knize povídek Svědectví inspektora Toufara mazlí s češtinou

Jeden ze zakládajících členů Divadla Járy Cimrmana Miloň Čepelka – vzděláním češtinář stejně jako jeho kolegové Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak – zachází ve Svědectví inspektora Toufara se svojí mateřštinou s obratností a staromilskou laskavostí. A není to málo? zeptal by se možná Jára Cimrman.

Spisovatel Miloň Čepelka Zdroj: wikipedia.org

Nakladatelství ČAS prezentuje knihu Miloně Čepelky jako hororovou a děsuplnou a redaktor knihy Josef ,,Pepson“ Snětivý zase v předmluvě nedoporučuje její čtení před spaním kvůli nebezpečí nočních můr. Že je svědectví pana Snětivého o knize míněno s nadsázkou, čtenář tak nějak vytuší, ale z anotace, kterou nakladatelství z předmluvy zčásti okopírovalo a šouplo na internet, lze bohužel opravdu nabýt mylného dojmu, že jde o horor.

Knihu tvoří osm povídek s morbidní nebo duchařskou tematikou – čtyři jakoby hororová svědectví prokládají čtyři kratší lyrické prózy. Svědectví jsou vyprávěním osob, jimž se přihodila mírně řečeno podivná událost. Při jejich čtení si lze vzpomenout na Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy, které vzdáleně připomínají – jazykem, který, ač jiný, je jim příbuzný svou hravou ozvláštněností, ale i způsobem, jakým se ve většině z nich buduje napětí a pocit očekávání překvapivé pointy.

Přečtete si: Kniha V měsíčním svitu vypráví o střetnutí Frankensteina a autisty

Ze všech svědectví je znát, že byla napsána pro radost a z lásky k češtině. I zde se tedy nabízí srovnání s Čapkovými oddechovkami. Čapek však v každé povídce nejenže vzbudil očekávání a zvědavost, ale vytvořil i dost rafinovanou pointu s hlubší myšlenkou navíc. Díky tomu se zajímavá a ležérní čeština nestala středem pozornosti, ale zůstala součástí celku a prostředkem sloužícím obsahu.

Čepelkova svědectví takové pointy postrádají. Zatímco čtenář očekává překvapivé rozuzlení, dostane spíše uspokojivé vysvětlení, nebo vyšumění ve stylu: ,,svědek odjel domů a na příhodu dlouho nezapomněl“. Forma tak zůstane tím nejpoutavějším a čtenář dlouho nezapomene ne na příhodu, ale na jazykovou vytříbenost a autorovu slovní zásobu.

Povídka Svědectví lékárníka Jandery stojí v tomto ohledu jaksi mimo, protože jejím středobodem není záhada čekající na rozuzlení, ale pronásledování strachem z minulosti. Nejambicióznější a nejmrazivější ze svědectví obsahuje přidanou hodnotu v podobě úvahy na téma kostlivců ve skříni a odpuštění.

Vystihuje ji jedna z posledních promluv, jimiž svědek hovoří jakoby přímo ke čtenáři: ,,Slibte sám sobě, že budete umět přestat, až se začnete bát a až to začne být noční můra. Ledaže byste byl jedním z těch, co považují za normální stav duše až šílenství.“

Nesourodý mix

Lyricko-epické povídky toho se svědectvími, která prokládají, nemají mnoho společného. Intimní prožitky v těchto krátkých prózách se sice smrti (fyzické nebo duševní) také dotýkají, ale navozují odlišnou atmosféru, zdaleka ne tak pohodovou.

V každé z nich nám vypravěč předává specifickou emoci. Povídka s upozaděným dějem a pozastaveným časem funguje jako jednolitý celek vypovídající více o duševním stavu vypravěče než o běhu událostí.

Toto náročnější kvarteto povídek vyžaduje od čtenáře intuici a klade na něj větší nároky. Způsob uspořádání na střídačku k vnímavému čtení nepomáhá. Představte si, že se koukáte na hokej a o přestávkách přepínáte na Davida Lynche. Hokej by vám to asi nepokazilo, ale Lynch by se dřel zbytečně.

Čtěte také: Kniha Level 26: Proroctví temnoty. Monstrum zabíjí podruhé

Lyricky laděné povídky by si zasloužily samostatné vydání (pokud je jich víc), nebo měla být sbírka rozdělena na dvě části. Čtenář má možnost si pořadí povídek určit sám, ale než si uvědomí, že se mu zážitky z četby navzájem tlučou, bude už v půlce knihy (má necelých 100 stran).

Všestrannost cimrmanologů není žádná novinka. Sbírka Svědectví inspektora Toufara (posbíraná podle slov autora z šuplíku) s depresivním Rackem z desátého patra nebo se závěrečným sugestivním Bohem plamenů to o jednom z nich – Miloni Čepelkovi – nepřekvapivě znovu dokládá.

Název: Svědectví inspektora Toufara (a jiné povídky)
Autor: Miloň Čepelka
Ilustrace: výtvarné motivy od Christian Rohlfse
Vazba: pevná
Rozměry: 135 x 205
Počet stran: 96
Vydal: Nakladatelství ČAS, 2011
Doporučená cena: 199 Kč

Hodnocení: **** (70 %)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Lukáš Malý
Narodil se 18. 9. 1987, vystudoval komunikaci v médiích na Literární akademii, v současnosti studuje žurnalistiku a komparatistiku na Univerzitě Karlově. Na Topzine.cz přispívá do rubrik Literatura a Fantastika.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




RECENZE: M. Čepelka se v knize povídek Svědectví inspektora Toufara mazlí s češtinou