RECENZE Luc Brunschwig: Druhý komiksový Holmes vychází ze stínů pochybností

Luc Brunschwig a Christophe Cécil Coronas se v předchozím svazku rozhodli polemizovat nejen o Holmesově smrti, ale o celém jeho životě. Ale dalo se polemizovat též o kvalitách jimi vytvořeného dílka. V novém svazku (Stín pochybnosti a Paní ze Scutari) už přesvědčili, že vědí, co dělají.

 

Watson se ve snaze dozvědět se nějaké informace z Holmesova života vydává do francouzského Pau. Mezitím se Wiggins v Londýně vydává za jistým doktorem s aurou podivína. Je snad více než jasné, že ani jeden z těchhle výletů nedopadne podle prvotního očekávání.

Cecil
Vlastní jméno, pod kterým jej můžeme znát z jeho raných prací z let devadesátých, kreslíře a malíře skrytého za pseudonymem Cecil zní Christophe Coronas. Komiksy tvoří z lásky k tomuto médiu a propagoval je ještě za dob, kdy je sám netvořil – snažil se je podstrkávat lidem v knihovně, v níž pracoval.

První díl (respektive dvojdíl, jde vždy o dvě alba v jednom svazku) Holmese trpěl mnoha neduhy: Zdlouhavé tempo, nudnější úvod, absence jakéhokoli napětí, otázka vážně zase další Sherlock? a s ní spojená tuctovost. Nejnovější svazek už je však mnohem vyhraněnější a razí si vlastní cestu.

Atmosféra bobtná, postavy se stávají lidštějšími, skutečnějšími, uvěřitelnějšími a zajímavějšími. Čtenáře už zajímá příběh a rád sleduje jednotlivé protagonisty. Též simultánní vyprávění více linií autoři zvládají umně a příběh tím dostává jakýsi spád a osobitost.

Kniha se tak zbavila chorobného úzu Sherlockových příběhů – nejde o pouhé doyleovské zjišťování záhady (kdo to udělal, jak to bylo…). Bohudík. Takový postup už se v detektivkách zajedl tak před sto lety.  Tentokrát máme i trochu toho společenského přesahu i lidských citů.

Cecil: Holmes #2Co komiksu zůstalo, to je pomalé tempo. Už nebije do očí tolik jako minule, ale stále tu je. Člověk si po přečtení uvědomí, že na to, že to jsou dvě alba, se toho vlastně moc nestalo. Nutno ale podotknout, že vydávání ve dvoudílných integrálech bylo skvělým nápadem – rozvláčnost se tak díky příjemnému tempu vyprávění neguje a nijak člověku neotráví pocit ze čtení (ano, na dvě alba se toho nestane mnoho; ale na jeden svazeček tak akorát).

Cecilova kresba je opět kapitola pro sebe. Atmosférická, realistická, podložená dobovými rešeršemi. Obrovsky jí prospívá monochromatický koloring a jeho obměny. Postavy jsou lidské, plastické, pozadí vás přenáší do konce 19. století. A každý človíček v pozadí má opravdu vlastní obličej, vlastní výraz.

Snad jednou jedinkrát se v Cecilově detailní kresbě vyskytne chybička, když dítěti přimaluje obří hlavu. Piha, pro niž si uvědomíte tu šílenou krásu všude kolem.

Holmes bez Homese = obrovský krok dopředu

Velice pěkně působí též překlad osvědčeného Richarda Podaného. Hrdinové promlouvají krásným dobovým jazykem, včetně různých argotů.

Jedinou výjimkou je pojem hepatitická dysfunkce, protože lékaři užívají pojmu hepatická. Nikdo neví proč, když se nemoc jmenuje hepatitida, ale ani google nenajde jediný řetězec na „hepatitická dysfunkce“. Odborná drobnost v jinak velice povedeném překladu.

Nedá se říct, že by druhý Holmes jel ve stejných kolejích jako první díl. Tohle jsou v jeho kariéře koleje do nebes. Mnohokrát lepší, mnohokrát záživnější. Až je člověku vážně líto, že další díly zatím nevyšly ani ve Francii.

Originální název: Holmes #3 & #4
Český název: Holmes #3 & #4: Stín pochybnosti & Paní ze Scutari
Scénář: Luc Brunschwig
Kresba: Cecil
Překlad: Richard Podaný
Počet stran: 128
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Meander, 2016
Doporučená cena: 320 Kč

Hodnocení redakce:

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.