RECENZE: Druhý Noe by rád smetl Vše, co se plazí po zemi

Darren Aronofsky spolu s Ari Handelem vytvořili scénář trochu biblického, trochu vlastního příběhu o námořníku Noemovi. Tohle není žádný Drunken Sailor, opilý námořník ze Špinavýho Titaniku nebo něco podobného, tohle je potopa světa. Zaplavila potopa už i Aronofského mozek, nebo se mu daří vytvořit další hluboké dílo?

uvodni Niko Henrichon: Noe #2

Noe se spojil s šestiokými obry a začali pracovat na arše. Přichází zástupci zvířecí říše, návštěvníci archy. A vedle nich by se chtěli zachránit samozřejmě i ti krutější z tvorů, lidé. Jak se bude ale válečníkům líbit, když je zhnusený Noe odmítne?

Darren Aronofsky
Přečtěte si profil autora komiksu z hlediska filmu

První díl cyklu o Noemovi, nazvaný Trest za krutost, přinesl něco mezi post-apokalyptickým sci-fi a před-apokalyptickým biblickým putováním ve stylu Temné věže. Svižné a velice pěkně namalované vyprávění. Jenže jeho název, minimálně ta část o trestu, se hodí spíše k druhému dílu. Přichází totiž trochu zklamání.

Po apokalypse, varování nebo jen Bibli přichází na řadu ekologická agitka. Vážně, jakkoli se po prvním díle (nebo celkově od jména Aronofsky) daly čekat nějaké větší myšlenky, nedočkáte se jich. Dočkáte se suchým a vcelku nudným příběhem obalené přírodomilné agitace. Nic proti přírodě, ale chce to něco víc.

Když se člověk přehoupne přes plytkost námětu s tím, že si přišel jenom užít dobrý příběh, moc si nepomůže. Po slušně se sunoucím příběhu plném vizí a obohaceném dávkou tajuplna nastoupil děj rozmázlý jako holub pod kolem BMW.

Niko Henrichon: Noe #2

Lepí se na paty a člověk by se mu raději vyhnul. Celá kniha plyne neuvěřitelně pomalým tempem, až nudným. A to, že se stránky otáčejí rychla, na tom nic nedokáže změnit, suchopárnost zůstává. Pokud čtenáře zaujme v knize jeden moment (nebo jediná postava, proč jsou všechny najednou tak povrchní, umělé a nevzrušující?), je to až moc. Snad zase příště.

Jako by ránu chtěl zasadit i výtvarník Niko Henrichon. To on z prvního dílu udělal takovou bombu. Zdá se ale, že tentokrát vše uspěchal. Snad to chtěl stihnout ještě před povodní…

Zatímco Trest za krutost Henrichon plnil dechberoucími panoramaty a úchvatnou scenérií pustin a vizí, ve Vše, co se plazí po zemi takové výjevy naprosto chybí. Sem tam se nějaký objeví (především dvojstránková ilustrace), ale nic moc.

Lazare, nevstávej, plaz se, ty červe

Uspěchaně působí i obličeje a klasické obrázky. Obličeje začínají čím dál víc vypadat jeden jako druhý (člověk najde odlišnost snad jen když si postavu spojí s někým známým, například Akkada s Frankem Zappou), pozadí odfláknuté, dynamika absentuje. Nuda, vyčpělost, uspěchanost. Dá se sledovat, ale zkušenosti praví, že by se dalo pořídit lépe.

Tentokrát Aronofského tým šlápl vedle. Do louže, takříkajíc. Jako by se nechal unést vlastní senzací a chtěl vytvořit něco nevídaně epického, rozmáchlého a velkolepého. A ve svém egu se ztratil a rozšlapal, rozvlekl své nápady. Lidská chyba.

Nu, nezbývá jen doufat, že se lidé mění tak, jak tomu bylo mezi prvním a druhým dílem, i v opačném směru. Všemu, co se plazí po zemi opravdu nezbývá než se po té zemi plazit.

Název originálu: Noé #2: Tout ce qui rampe
Český název: Noe #2: Vše, co se plazí po zemi
Scénář: Darren Aronofsky, Ari Handel
Kresba: Niko Henrichon
Překlad: Lucie Šavlíková
Počet stran: 72
Vazba: Pevná vazba
Rozměry: 230 x 302 mm
Vydal: Mladá fronta, Praha 2014
Doporučená cena: 249 Kč

Hodnocení redakce:

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.