RECENZE: Komiks: Někteří vojáci v DMZ jsou humanisté. Zahajte Palbu do vlastních!

Neohrožený reportér Matty Roth pracuje nadále v DMZ, demilitarizované zóně. A z jednoho průšvihu skáče do druhého. Tentokrát svůj brilantní kousavý styl zahryzne do militantní armády.

[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/brian-wood-dmz-4-ukazka/|width=660]

Vraždění civilistů se v DMZ stalo běžnou rutinou. Ale masakr, při němž zahynulo sto devadesát osm nevinných, už asi nikdo neskryje. Proč však vinu většinou odnesou jen řádoví pěšáci? Proč nesoudí vyšší pohlaváry? Byli napadení opravdu nevinní? Tyto a mnohé další otázky řeší Matty Roth v novém dílu komiksové série DMZ, tentokráte s podnázvem Palba do vlastních.

Brian Wood
Autor scénáře, Brian Wood, není na poli komiksu žádným začátečníkem. Na svém kontě má už několik význačných sérií (Demo, Northlanders), v nichž si zatím však své umění jen tříbil. Naplno jeho zkušenosti s politickými thrillery a kritikou společnosti vykvetly až v sérii DMZ. 

Nemyslete si však, že jde jen o to, aby se komiks četl proto, že se zabývá těmito tématy. Není to bezduché lákadlo. Brian Wood otvírá tato témata jako hlavní úděl komiksu. To akce a děj jedou po vedlejší koleji, ne otevřená kritika. Mnohdy tak komiks připomíná spíše jakýsi fejeton, který se však dá číst jako klasický příběh. Proto může oslovit tolik čtenářů.

Ve čtvrté knize si pod oko dravce pokládá armádu a jejich činy (což se váže s každým dílem, zde však vše dosahuje amplitudy). Především ty nechutné činy. A co představují? Explicitně řečeno: Hovno. Skutky armády působí jako hovno uprostřed pokoje. Každý, kdo se na výtvor podívá, je znechucený. Jedinou výjimku tvoří sám tvůrce hovna. Ten nad svým dílem cítí pýchu a zadostiučinění. Nikomu jinému svůj názor nevnutí, všichni kromě něho pociťují hnus, jen on sám hrdost a nutnost tohoto skutku. Na jakou stranu se postavíte?

Zajímavě působí styl vyprávění. Hlavní linku tvoří jediná událost a mnohočetné pohledy na ni z různých stran. Čtenář sám si může věc přebrat, komu věřit, komu ne. Jde jen o objektivnost, nebo o noetiku? Sám český klasik Karel Čapek se tomuto tématu věnoval v trilogii Hordubal, Povětroň a Obyčejný život. A Wood vše shrnul v jediném komiksu.

Zatímco scénáristicky možná každý díl předčí ten předchozí, kresebně rozhodně ne. Může za to to, že Riccardo Burchielli prostě musí stíhat uzávěrky a tak vše odflakuje? Možná, spíše to ale způsobilo přispění jiných autorů. S prvními dvěma kapitolami mu pomáhají Nathan Fox a Viktor Kalvachev (u první jen Fox). Zjednodušení kupodivu doprovází výrazné znepřehlednění. Postavy působí pokřiveně, nehezky, nereálně.

A to ještě není nic proti tomu, co předvede Kristian Donaldson v třetí kapitole, již má na starosti úplně sám. Detailnost a živost mizí a nahrazuje ji stereotypní, okoukaná, fádní a nudná kresba. Nechuť. Naštěstí zbytek knihy už vytvořil Burchielli sám a především po Donaldsonovi působí kouzelně.

Sympatie k flusanci v očích představitele státu

Přesto se v knize najdou působivé momenty. A to především v retrospektivních, noetických chvílích. Ke každému vyprávění vlastní styl. Ať už všudypřítomný déšť dodá celé historce smutně šedý odstín, nebo něco jiného, vždy význačné. A bezkonkurenčně nejlépe se v jedné chvíli kresba v momentě masového šílenství a bezcitnosti přetaví jen v černou a bílou. A rudou. Ať už do očí bijící, strašící rudá záplava krve nebo zběsilost v očích. A že se rudou nešetřilo. Vždy perfektní.

DMZ znamená na poli mainstreamového komiksu něco zvláštního. Nad ostatními komiksy jasně vykukuje a koketuje s nezávislou scénou, ačkoli se od ní drží stále daleko. Ať má někdo zájem o komiks, který fluše po autoritách a dává všemu (nejen) vládnímu svinstvu pořádný kotel, nebo jen o kvalitní a inteligentní čtivo, ať sáhne po DMZ. Nebude litovat. A navíc s těmi úžasnými Woodovými obálkami…

Když jsem četl tento komiks, za okny na hřišti povykovaly děti. Nedopusťte, aby místo nich povykovaly samopaly…

Originální název: DMZ #4: Friendly Fire
Český název: DMZ #4: Palba do vlastních
Scénář: Brian Wood
Kresba:
Riccardo Burchielli, Nathan Fox, Viktor Kalvachev, Kristian Donaldson
Překlad: Martin D. Antonín
Obálka: Brian Wood
Počet stran: 128
Vazba: paperback
Rozměry: 170 x 260 mm
Vydal: BB/art, Praha 2012
Doporučená cena: 399 Kč

Hodnocení: **** (80 %)

 

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.