RECENZE: Kniha Letopisy Vukogvazdské družiny nabízí dost špíny pro všechny

Rytíři bez bázně a hany, křehké děvy, stateční válečníci, mocní mágové, ti všichni na velkolepých výpravách a úžasných dobrodružstvích. Toť koření, které je základem každé správné, čistokrevné fantasy. Tedy, skoro každé. Rozhodně ne Letopisů Vukogvazdské družiny.

Knihu také zdobí řada černobílých ilustrací Autor: Ainur Elmgrenová

Hrdinové tří příběhů, které první, a snad ne poslední, svazek Letopisů představuje, jsou různí, jak už tak lidé (a i ti ostatní) bývají. Tvoří sice družinu zdánlivě táhnoucí za jeden provaz, ale jen pokud se jim to hodí. Alespoň v počátcích. S některými z nich čtenáře seznámí už první příběh – Salaš v horách. Zde se zrodila myšlenka založit výdělečně činnou skupinu dobrodruhů, která se sice díky menším ztrátám na životech ne tak úplně uskuteční, ale svede dohromady jinak zdánlivě neslučitelné charaktery.

Zkouška ohněm pak následuje v druhém z příběhů, ve Starém dole, kde čtenář zjistí, že postavy umí i něco jiného než běhat po horách sem a tam. A Štvanice už jen završí to, co započaly předchozí příhody. Pevné základy družiny byly položeny.

Když se Dračí doupě odehrává na stránkách románu

První, co Letopisy odlišuje od většiny ostatních knih, je způsob vyprávění. Jelikož kniha vznikla jako přepis dobrodružství jedné reálné družiny, trávící mládí hraním Dračího doupěte, linii netvoří jeden souvislý text, ale střídají se pohledy zúčastněných postav. To s sebou nese riziko, že dojde k chaosu, zbytečnému opakování popisů prožitých událostí či že děj nebude koherentní.

Naštěstí je opak pravdou. Pochopitelně dochází k jistým časovým překryvům, ale díky nim má čtenář možnost porovnat náhledy jednotlivých postav a velmi názorně sledovat rozdíl mezi tím, co tvrdí nebo jak se chovají, a tím, co si opravdu myslí. Romány a povídky vyprávěné ich-formou nabízí pohled na jedinou postavu, Letopisy jich nabízejí hned několik.

Mohlo by se zdát, že zejména první příběh ubíhá pomalu, postavy jen chodí odněkud někam a vlastně nic se neděje. Pokud by stál sám o sobě, bylo by to možná na škodu, ale v kontextu dalších vyprávění má pomalejší tempo své opodstatnění. Salaš v horách je jakýmsi představením aktérů dalších lapálií, možností pro čtenáře se lépe seznámit a zvyknout si na přeskakování mezi pohledy a myšlenkovými pochody různých charakterů.

Čtěte také: Série gamebooků o Lone Wolfovi je zpět. Ustojí Útok ze tmy?

Druhý a třetí příběh nedostatek akce již vyvažují. Postavy utíkají, padají do hnoje, bojují, kouzlí… a umírají. Což je vlastně taky dobře, nesmrtelní a všemocní hrdinové by po pár stránkách začali být poněkud nudní. Naopak nebožáci, kterým se ne vždycky daří, kapsy mají spíše děravé a občas jsou nuceni velmi nehrdinsky vzít nohy na ramena, neomrzí snad nikdy. Sice je v lidské povaze obdivovat idoly v nablýskané zbroji, ale daleko raději se smějeme cizímu neštěstí. A toho mají Vukogvazdští na rozdávání.

Jak už bylo řečeno, Letopisy Vukogvazdské družiny jsou postaveny na odehraných dobrodružstvích podle pravidel Dračího doupěte. Není však potřeba propadat skepsi, že kniha tak není určena pro čtenáře tímto fenoménem nedotčené. I takové určitě zaujme. A možná inspiruje k rozšíření řad těch, kteří už mu propadli. A jako poslední třešničku na dortu je třeba zmínit nádherný jazyk, jenž příběhy ozvláštňuje. Nad klenoty vyšťouranými kdesi v zaprášených poličkách rodného jazyka zaplesá srdce nejednoho bohemisty a ostatní mají jedinečnou příležitost pochytit něco nového.

Název: Letopisy Vukogvazdské družiny
Autor: Vukogvazdská družina, sepsal Jan Kravčík
Obálka: Piotr Cieśliński
Počet stran: 392
Vazba: brožovaná
Rozměry: 126 x 197 mm
Vydal: Nakladatelství Gorgona, Praha 2011
Doporučená cena: 290 Kč

Hodnocení: ***** (90%)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.