RECENZE: Kladivo na čaroděje 7 – Síť přízraků se stahuje kolem Jonášova týmu

Zamotat se do Sítě přízraků znamená téměř jistou smrt.Zdroj: distributor
Zamotat se do Sítě přízraků znamená téměř jistou smrt.Zdroj: distributor
Zamotat se do Sítě přízraků znamená téměř jistou smrt. Zdroj: distributor

Kvarteto vyšetřovatelů přes nadpřirozeno se vrhá na charitu. Pomáhá dcerce  Klaudiiny kamarádky najít maminku. Jenže mrtvá čarodějnice chce zpět svá kouzla a v cestě jí stojí Felix, Klaudie, Vincenc i Walter. Plus ubožáci, kteří zaklínadla vlastní. Jedna z ryze českých literárních sérií má na svém kontě již sedmý díl s podtitulem Kladivo na čaroděje 7 – Síť přízraků. Tentokrát si čtenáři užijí čáry a kouzla měrou vrchovatou, což je zásluha Ondřeje S. Nečase. Mezi tvůrce knižního cyklu Jiřího Pavlovského se přidal již podruhé a nutno říci, že ještě úspěšněji než v příběhu Kruté stroje.

V posledním příběhu čtyř pochybných hrdinů (kteří mnohdy vzbuzují spíše děs než nadšení) se tihle paranormální soukromí čmuchalové znovu dostanou do nesnází. Přes všechna dobře míněná předsevzetí se nepříliš úspěšný čaroděj Felix, jasnovidka Klaudie, nekromant Walter i měňavec Vincenc opět nechávají zatáhnout do smrtelně nebezpečné záchrany nevinných – možná i vinných.

Ondřej S. Nečas

Narodil se v roce 1978 v Blansku. Zejména jeho povídkovou tvorbu je možné nalézt na stránkách fantasijních časopisů Pevnost a Ikarie XB i žánrových antologiích. Svou tvorbou zasahuje do sci-fi (Operace Picasso či Moře pláče pro královnu) i fantasy (Poslední ze čtyř, Zeranin pás), ale též na jejich pomezí (Putování za Zázrakem Bergedonu). S oblibou kombinuje fantastiku s detektivním žánrem, díky čemuž vznikla roku 2007 i jeho prvotina Případy hejtmana Ambrože. Mimo obvyklé téma zamířil příběh nazvaný O princezně trochu zakleté (2009).

 Důrazné upozornění: okrádat čarodějnice se nevyplácí!

Kouzelnické čtveřici detektivů, ve složení Felix Jonáš, Klaudie, Walter a Vincent, spadl do klína další podivný případ. Klaudii najednou zavolala pubertální dcera její kamarádky, kterou zná z léčebny. Lucie prý byla svědkem matčina únosu. Při hledání magicky nadané ženy narazí na něco, co mělo zůstat skryto.

Upálená čarodějnice nepřestala hledat svá ztracená kouzla. Jenže ti, kdo se jich zmocnili, je hodlají vrátit leda přes jejich mrtvoly. A to je výzva, již krutá Asfiel hodlá vyslyšet. Koneckonců, jinak by se ke kouzlům těžko dostala. Tajemný čarodějný spolek to má spočítané a kdo ví, jestli šílenou ženu uspokojí několik sofistikovaných masakrů. Možná jí zůstane dost sil k likvidaci nevědomých soukromých oček. A třeba bude zničena ona.

kladivo_na_carodeje_7
Kladivo na čaroděje – Síť přízraků. Zdroj: knižní obálka

Kánony městské fantasy téměř naruby

Fantasijní literární cyklus zakladatele Jiřího Pavlovského vychází z podobných základů, jako kterákoli současná urban fantasy. Ve světě obývaném většinovými „normály“ se nepoznáni pohybují jejich magicky nadaní lidé či roztodivné nadpřirozené bytosti. Hlavní hrdinové jsou obdařeni některými paranormálními talenty, aby mohli bojovat s kouzelnými monstry.

Jako v mnoha jiných sériích i zde jsou ústředními postavami bojovníci ve službách dobra. A tady se Pavlovský i jeho autorští následovníci ve svých příbězích poprvé odklánějí z obvyklého směru. Čtveřice soukromých vyšetřovatelů v Kladivu na čaroděje rozhodně nepatří mezi ukázkové kladné hrdiny.

Právě naopak – zkrachovalý bývalý agent Vatikánu, frustrovaná alkoholička, obtloustlý nekrofil nebo zatrpklý hipísák. Třebaže však na první pohled nepůsobí příliš důvěryhodně, a dobrým skutkům se brání, seč mohou, vždy se nakonec nechají přeplatit „světlou“ stranou. Někdy dokonce udělají dobrý skutek i zdarma.

Co je české, většinou u čtenářů boduje

Kladivo na čaroděje se od zahraničních cyklů liší i jiným detailem. Děj se odehrává na území České republiky (jen Sonáta pro Azazela si odskočila k východním sousedům), často v ulicích hlavního města. Proto si mnohý čtenář může představovat, že právě ve vedlejší ztemnělé uličce se ukrývá démon nebo že na hřbitově, který míjí cestou z práce, se schází čarodějnický kult.

V tomto ohledu se blíží jinému českému literárnímu cyklu – JFK. Zatímco ten se ale zaměřuje/řoval na ochranu lidstva v galaktickém měřítku, přičemž umně spojoval sci-fi a fantasy, Kladivo zůstává nohama pevně na Zemi v poloze fantasy a zatím poslední díl cyklu se zaměřuje na boj spíše místní. Přesto, že se v něm nabízí i možný přesah do celosvětové hrozby.

Někdo má rád vdolky, jiný zase magii

Síť přízraků se, na rozdíl kupříkladu od posledního knižního sourozence Drsné sny, ještě dřívějšího zombie kolegy – Města mrtvých či děsivého Výtahu do pekla, zaměřuje hlavně na magii a související detaily. Ondřej S. Nečas se pustil do maličko opomíjené námětové linie a podařilo se mu ji využít nadmíru úspěšně.

Čarodějnickými procesy se autor v hlavní legendě příběhu vrací staletí do minulosti, část Felixova týmu je transformována z lidské podoby do čtyřnohé a obyvatele paneláků přepadá sešlá bradavičnatá ženská provázená havrany, krysami a netopýry, popustil autor uzdu své představivosti i na mnoha dalších místech. Vždyť koho (kromě Zdeňka Svěráka) by napadlo v příběhu využít TV záření, zneužívat němé tváře nebo mít ve sklepě nesmrtelné překvapení?

K tomu se přidává skvělé vyprávění, kulometná dávka skutečně vtipných hlášek či popkulturních odkazů (představa lezoucích mimin nebo nahého Vincenta in flagranti v závěru se těžko dostává z hlavy) nebo vypovídající ilustrace na obálce knihy. A když se přidá děj, který odsýpá a občas uchystá i překvapivý zvrat, nezbývá než říci, že Síť přízraků se zkrátka povedla a bude dost těžké ji trumfnout.

Třeba se to podaří v příštím vyprávění z ryzí současnosti. Další díl série nazvaný Kladivo na čaroděje 8 – Pekelná šleha zavede čtenáře do prostředí medicínských experimentů a tajných laboratoří pravděpodobně na přelomu ledna a února 2015.

Název: Kladivo na čaroděje 7 – Síť přízraků. Autor: Ondřej S. Nečas. Nakladatel: Epocha – edice Fantastická Epocha, 2014. Počet stran: 184. Doporučená cena: 169, e-shop Epocha 135 korun.

Hodnocení redakce:

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Olga Buriánková
Narodila jsem se roku 1976 v Benešově. Od šesti let přebývám v Praze, kde jsem absolvovala gymnázium, chvilku studovala na 1. LF UK, na právech v Brně a teď se snažím zdolat magisterskou sociální a mediální komunikaci. Moje nejoblíbenější činnost je četba, snažím se psát, trochu malovat a trávit volné chvíle v milé společnosti.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.