RECENZE: Interstellar. Christopher Nolan zabodoval s velkolepým sci-fi

FOTO: Interstellar

Sci-fi pecka režiséra Christophera Nolana je konečně tady! Připravte se na vesmírné putování, skvělé herce a taky mimochodem – jeden z nejlepších filmů letošního roku.

Když se točí filmy speciálně pro IMAX, může to zavánět průšvihem. Děj často ustupuje do pozadí efektům, aby si diváci za ty peníze užili pořádný vizuální zážitek. A pak vznikají počiny, u nichž má člověk smíšené pocity. Koho by třeba v Gravitaci nenadchly úžasné záběry na zářivě modrou planetu, jen škoda, že ten děj režisér Cuarón trochu zazdil…

A přitom toho nebylo třeba hodně. O tom nás přesvědčil Christopher Nolan, jehož sci-fi Interstellar právě míří do kin. A rozhodně je na co koukat.

Pocta Stanleymu Kubrickovi se zdařila

Co do děje není Interstellar nijak originální. Příběh v podstatě kopíruje klasické scifárny a nejvíc toho zřejmě obšlehnul od kultovního snímku 2001: Vesmírná odysea. Nolan se zkrátka rozhodl vzdát hold Stanleymu Kubrickovi a překvapivé na tom je, že filmu tahle recyklace na kráse moc neubírá.

V hlavní roli se představil Matthew McConaughey jako bývalý pilot Cooper, který pod tíhou nepříznivých okolností skončil jako pěstitel kukuřice. O jaké okolnosti se jedná, se dozvíme jen okrajově – až moc stručně na to, že film má délku 169 minut. Prostor na minutku dvě extra vysvětlování by se určitě našel. I přes stručný úvod ale není složité zorientovat se v emocionálních vazbách mezi jednotlivými postavami.

Cooper společně s dědou Donaldem (John Lithgow) vychovává na farmě dvě děti a nějak se jim daří přežívat, i když úroda je prachmizerná. Jednoho dne se ale nachomýtne k tajnému programu NASA, kde mu profesor Brand (Michael Cane) vyjeví pravdu o budoucnosti lidstva. Ta je na planetě Zemi dost černá, a tak Cooperovi nezbývá, než se vydat do vesmíru hledat pro lidstvo nový domov.

Neletí ovšem sám. Přidává se mimo jiné i Brandova dcera Amelia (Anne Hathaway) a TARS, na 90 % upřímný robot se 75% smyslem pro humor. Takže i v depresivní atmosféře tu a tam vytanou drobné vtípky, při kterých si vzpomenete právě na Kubrickovu Odyseu.

Klišé vykompenzují skvělé efekty

Časová relativita, se kterou hlavní hrdinové bojují, se projevuje i při sledování filmu. Téměř tříhodinová stopáž se podepíše maximálně na rozbolavělých končetinách, což si ale stejně uvědomíte až při závěrečných titulcích. A to ačkoliv zápletka není nijak složitá a nedočkáte se efektních vesmírných přestřelek, jakkoliv k tomu námět svádí. Nolan naopak hledá napětí v méně okázalých situacích, jako je vypalování obilí nebo dosedání lodě na vzduchotěsný zámek vesmírné základny.

Bratři Nolanové, kteří mají na svědomí i scénář, si vzali za cíl do filmu propašovat i hlubší myšlenku. A tady to trochu drhne, zvlášť co se týče pointy, kterou bratři možná až moc překombinovali. A opět měli tendenci v ní přeskakovat to důležité a naopak hrát na city.

FOTO: Interstellar
Výrazně opálený Matthew McConaughey zachraňuje lidstvo. Zdroj: Warner Bros. CZ

To, co činí film výjimečným, je ovšem jeho zpracování. Nolan své výjimečné schopnosti nezapře a vlastně je dobře, že si díky svému mírnému odporu ke 3D dokázal prosadit pouhé dva rozměry. Z neustálého rotování kamery kolem své osy by se totiž slabším žaludkům mohlo udělat nevolno. 2D ale svůj účel splnilo perfektně, navíc díky sugestivním efektům zapomenete, že se vlastně díváte jenom na zdařilý filmový trik. A zapomenete i na většinu sci-fi klišé, kterých se Nolanové dopustili při psaní hlavních postav.

Film se natáčel na 35mm a 70mm filmový pás, a tak se při projekci ze staré dobré promítačky tvoří nostalgické zrno. Nevšední zážitek si ale bohužel užijete jenom v pražském IMAXu, kde se navíc po dobrou třetinu filmu obraz vypne na obří poměr 1:1,43. K tomu připočítejme dunivý hudební doprovod od skladatele Hanse Zimmera a je jasné, že na své si přijdou všechny smysly.

Verdikt:

Na Interstellar se nešlo netěšit. Hvězdné sci-fi režírované filmovým mágem Christopherem Nolanem si o pozornost říkalo od samého začátku. Interstellar ale očekávání beze zbytku naplnil. Většina zápletky moc nepřekvapí, to se ovšem dalo dopředu očekávat.

Ani tento film se nevyhnul dávce patosu stejně jako jeho předchůdci. Nolan se naopak blýsknul hlavně ve zpracování filmu. Na precizní kameru, podmanivou hudbu a realistické triky jsme u něj zvyklí, ovšem v kombinaci s vesmírem a širokoúhlou kamerou dokázal zase jednou překvapit.

Existuje jen málo filmů, u nichž má skutečně smysl připlatit za velkolepé plátno, a Interstellar je rozhodně jedním z nich. A to nejen kvůli dechberoucím záběrům na modrou planetu a nekonečně hluboký vesmír.

Hodnocení: 90%

Hodnocení redakce:

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Nela Christovová
Do redakce Topzine.cz jsem nastoupila v lednu 2010 s jasným cílem: dostat se díky praxi ve Filmu a TV na žurnalistiku FSV UK. Což se mi s trochou štěstí podařilo a v současnosti taky zastupuji editora rubriky. Proto asi nepřekvapí můj největší koníček, kterým je (pochopitelně) film a všechny možné seriály. Kromě toho ráda poslouchám hudbu, posedím s přáteli a i přes tuhý odpor ke sportu třeba vyrazím na brusle.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.