RECENZE: Homefront: Revolution potápí framerate i korektnost

Idea hry Homefront: Revolution působí slibně. Není však všechno zlato co se třpytí.

Homefront:Revolution volně navazuje na nepříliš pozitivně přijatého předchůdce. Po dlouhých peripetiích to máme možnost nandat severokorejským okupantům. V otevřeném světě. Na CryEngine. To zní dobře, ne? Realita je na Xbox One bohužel jiná.

Spojené státy jsou na kolenou. Současnou světovou velmoc obsadila technologicky nesmírně pokročilá severokorejská armáda rozsevající teror mezi obyvateli. Ocitáte se v roli patriotického filadelfského rodáka čelícího nekonečné hordě okupantů, který si jde se zbraní v ruce vzít zpátky své město a svoji rodnou vlast.

Rudý úsvit

Z premisi původně zpracované v dnes již téměř zapomenutém filmu Red Dawn o rudé invazi a partě kluků z nově zformovaného odboje vychází hra Homefront: Revolution běžící na CryEngine. Jakkoli nesmyslně může samostná zápletka znít, vcelku solidní intro stručně vysvětluje důvod náhlého úpadku Spojených států, jenž nesouvisí pouze se sérií neobratných vojenských dobrodružství na Blízkém východě, ale především s důmyslným trikem severekorejců, kteří dokázali během den doslova vyřadit z provozu veškeré americké technologie.

Klasická střílečka v otevřeném světě do značné míry kopíruje úspěšnou parkourovou akci DyingLight. Na první pohled obsahuje všechny prvky, které má úspěšná hra mít. Crafting, otevřený svět, solidní příběh, tohle všechno v sobě titul má, ale bohužel to nezapadá do sebe. Po krátkém úvodu se hráč stává součástí odbojového hnutí organizujícího guerillové akce v kulisách Filadelfie.

Upgradování zbraní

Samotná grafiká stránka hry je na konzoli Xbox One podprůměrná, především pak v porovnání se současným standardem. Místy by se mohlo zdát, že jde dokonce o titul ze staré generaci konzolí, především pak v otázce frameratu. Většina scenérií běží na pouhých 20 až 25 FPS za sekundu, což je šíleně málo. Trhaný pohyb odrazuje od hraní už v prvopočátcích hry, a to přesto, že potenciál hry i její atmosféra nejsou vůbec špatné.

Guerillová válka

Za lehce inovativní ze považovat poměrně značnou variabilitu možností, jak se vypořádat s nejrůznějšími questy. Útok na ozbrojený konvoj lze realizovat sebevražedným útokem s granáty a puškou, nebo pěkně mazaně spuštěním výbušných sudů ze střechy na projíždějící bojová vozidla.

Značný důraz je kladen i na variabilitu zbraní a nejrůznější vychytávky s tím související. V průběhu kampaně lze sbírat nejrůznější haraburdí, které lze zpeněžit a a poté směnit za upgrady či nové zbraně. Vylepšování zbraní v leccčems připomíná sérii Crysis a práci s prorokovým nanosuitem, ale bohužel nepůsobí tak vychytaně.

Homefront obrázek koncentrák
Atmosféru buduje specifický výtvarný styl, ale také moderní vzducholodě

Kvalitu hry bohužel nejvíce torpédují scenáristé. Postavy jsou nemastné a neslané a jejich přehnaně patriotický patos je až k neuvěření. Všichni navíc působí jako podivní burani, se kterými nemá smysl jakkoli soucítit. Do jisté míry mohl autorům křídla přistřihnout management, neboť se takto kontroverzní téma až přílši drží přehnané politické korektnosti. Ve hře se nevyskytují děti, jež měly být dle v průběhu kampaně nalezených materiálů kamsi odvedeny a mluva je sice vulgární, ale nikterak kontroverzní.

Verdikt

Homefront: Revolution je průměrná hra, která nabízí zajímavý koncept. V přímém souboji však prohrává se všemi střílečkami v otevřeném světě. Doporučit ji zle tak pouze v období letního herního půstu. Konzolová verze pro Xbox One navíc trpí příšernou optimalizací, kdy působí díky velmi nízkému frameratu jako jakýsi přízrak z dob dávno minulých.

Hodnocení redakce:

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.