RECENZE: Chlast, děvky a bouchačky čekají v šestém komiksu Sin City

Chlast, děvky a bouchačky nikdo nemůže obvinit z falešné reklamy. Nabízí přesně to, co je uvedeno v názvu. Chlast teče proudem, děvku naleznete na každé stránce a skoro všichni (i alkohol) nosí za pasem bouchačku.

[album: https://fanzine.topzine.cz/wp-content/plugins/dm-albums/dm-albums.php?currdir=/wp-content/uploads/dm-albums/komiks-sin-city-6-ukazky/|width=660]

Frank Miller stvořil Sin City a od té doby byl komiksový žánr mnohem bohatší. Sbírka Chlast, děvky a bouchačky nijak nevybočuje z řady a obsahuje několik povídek, jejichž hrdinové se mezi sebou volně proplétají. Autor vytvořil řadu epizodních postav, ale také celou řadu silných charakterů, se kterými rozehrává tu větší drama, tu hrají jen vedlejší roli nebo se o nich jenom mluví v dialozích. Toto střídání pomáhá vytvářet plastický obraz města, které žije, a všechno se děje TEĎ. Miller si umí pohrát s časem, a popisuje tak jednu událost z několika úhlů. Vždy však jde pouze o konkrétní místo – třeba bar. Do zápletek povídek se již tato propojenost nedostala.

Čtěte také: Preacher – Kazatel konečně dobývá Alamo, poslední bitva vzplála

S časem však autor umí pracovat i na jednotlivých stránkách a vždy dokáže do obrázků vtisknout tu potřebnou dynamiku. Příchody hlavního hrdiny jsou pomalé a klidné, z automobilových honiček je slyšet skřípění pneumatik, a když vzduchem začnou létat kulky, čtenář se instinktivně přikrčí. Klobouk dolů, protože Millerův ryze specifický styl kresby právě neoplývá technickými možnostmi, jak se vyjádřit. Pro neznalé: autor pro grafické znázornění používá výhradně dvě barvy – černou a bílou. (Občas pro absolutní zvýraznění použije nějakou jednoduchou pastelovou barvu – červenou, žlutou či modrou).

Pouhou kombinací těchto dvou barev dokáže vyjádřit emoce, pohyb i prostor lépe než někteří malíři s celou paletou barev. Střídání černé a bílé sice způsobuje, že na některé stránky je třeba hledět dobu, než čtenáři dojde, co že je tam znázorněno, ale pomalé pronikání do světa a odhalování velkého počtu velmi propracovaných detailů má své kouzlo, a díky tomu se čtenář více do čtení ponoří.

Hrdinové – pěkní parchanti

Millerovy povídky jsou krátké, úsečné, plné sexu, násilí, krásných sexy žen, ironie a zase násilí. Přímo tak navazuje na detektivku staré školy Phila Marlowa, kde jeden hrdina bojuje proti přesile, aby zachránil něco (doplňte podle preferencí). Autor Sin City okořenil své příběhy tak, že ani jeden hrdina není úplně čistý rytíř na bílém koni, ale pěkný parchant, který jen koná svým způsobem dobré věci.

Příkladem toho budiž násilnický samaritán Marv, jehož příběhy spočívají vždy v likvidaci mnoha lidí, nabourání mnoha aut a vypití mnoha lahví alkoholu, ale vždy pro správnou věc. Pro Sin City by mohlo být mottem rčení: Účel světí prostředky, které vystihuje podstatu velké části povídek. Ať již s Marvem či jeho kolegou Dwightem.

Ačkoliv jsou ti, kteří nakonec konají dobro, hodně drsní, jejich protivníci jsou ještě drsnější. Duo laciných zabijáků Douglase Klumpa a Burta Shlubba jsou spíš komediální výplní, protože jejich dialogy Miller vytvořil výhradně za pomoci slovníku cizích slov. Pro čtenáře tak bude požitek číst rozhovor formou se hodící spíš do londýnského salonu vyšší společnosti, ale obsahem debatující o tom, zda si Shlubb může vzít boty mrtvého, jehož mají hodit do vody.

Na téhle dvojce je zajímavé i to, že je autor používá dvojím způsobem –  jednak pro ryze humorné, skoro až skečovité povídky, a vzápětí z nich udělá vražedné nepřátele, kteří dokážou zatopit i těm nejsilnějším hrdinům.

Přečtěte si: Veřejné práce bodnou všude. I v komiksu DMZ

Jak již z předchozího textu vyplývá, sbírka povídek obsahuje násilí i humor. Humor není laskavý ani kousavý, je drsný a syrový, stejně jako kadence příběhu. Autor okleštil každé vyprávění na minimum, někdy mu stačí jediná věta, aby dotvořil povídku plnou zcela mlčenlivých postav, a přesto čtenář kompletně pochopil, o co jde. Díla jsou to jednoduchá, ale řádně vypointovaná. Podobnost bychom mohli najít třeba v Mignolově komiksu Hellboy. Z tohoto duelu by však vyšel Miller jako kvalitnější scenárista.

Zatímco Hellboy dost často řeší zápletku prostou ranou pěstí, Miller si ve scénáři po masivní střelbě a podřezávání vždycky najde alespoň jednu scénu, jeden dialog, jednu větu, aby povídku dorazil. Pointu v textu najdeme vždy a zároveň k ní příběh vždy směřuje, takže nikdy nepůsobí uměle a násilně.

A kde je ten sex?

Všude. Miller musí milovat krásné mladé ženy, a tak se v jeho komiksech dost často vyskytují. Dokonce hrají i velmi podstatnou roli v uspořádání autorova světa. Každá postava něžného pohlaví vypadá jako sexbomba. I když jsou ztvárněny pouze černobíle, nic jim neubírá na sex-appealu. Millerova tvorba hraničí s lacinou erotikou, která čtenáře dráždí. Autor nikdy nic nenakreslí přímo, vždy pouze v náznacích, těla jsou jen poodhalená či polozakrytá, takže rozdrážděná čtenářova mysl má spoustu prostoru pro vlastní domýšlení.

Šestý exkurz do Millerova Sin City se povedl na výbornou. Autorova látka sice nenabízí příliš mnoho příběhových experimentů, jeho díla jsou jednoduchá, ale vytvořená s péčí a důrazem na každý detail, aby vše do sebe zapadalo jako černobílé puzzle s kvalitním erotickým nábojem. Comics Centrum navíc knihu vydává i v paperbackovém vydání, jehož cena je víc než příznivým lístkem do města, kde vládne Hřích.

Název: Sin City 6: Chlast, děvky a bouchačky
Originální název: Sin City 6: Booze, Broads & Bullets
Scénář: Frank Miller
Kresba: Frank Miller
Překlad: Václav Dort
Počet stran: 160
Rozměry: 155 x 230
Vydalo: Comics Centrum, Praha, 2011
Doporučená cena: 199,- Kč (paperback), 399,- Kč (hardback)

Hodnocení: ***** (90 %)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Lukáš Vaníček
Po světě už pobíhám od roku 1987. Když jsem prolezl školkou a základní školou s relativně dobrými výsledky, nechal jsem se svést na scestí a nastoupil na gymnázium v Novém Bydžově, odkud to byly jen čtyři roční kroky na Univerzitu v Hradci Králové, kde studuji v současné době. Na Topzinu.cz píšu do rubriky Film, kde se věnuji především portrétům herců, režisérů a pak filmovým recenzím. Pro rubriku Hry a fantastika píšu především knižní recenze a články pel mel o čemkoliv z tohoto žánru.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.