RECENZE: Alien Isolation je nejlepší herní adaptací Scottova Vetřelce

Legendární Vetřelec Ridleyho Scotta se dočkal další videoherní adaptace. Vydavatel Sega do hry vrazil nemalý peníz s cílem vytvořit jednu z nejlepších adaptací kultovního sci-fi z roku 1979. Místo zabíjení desítek vetřelců sází především na budování atmosféry strachu. Funguje to parádně!

Temná zákoutí lodi Sevastopol nejenže působí retro stylem, ale také vypadají děsivě. Zdroj: Oficiální stránky hry
Temná zákoutí lodi Sevastopol nejenže působí retro stylem, ale také vypadají děsivě. Zdroj: Oficiální stránky hry

Hry z univerza legendárního vetřelce až na výjimky typu Alien versus Predator končívají fiaskem. Herní komunitě ještě zůstala pachuť v ústech po těžce zpackaném titulu Alien: Colonial Marines. Ten sice sliboval všemožné, ale po uvedení hry na trh zůstala jen těžká kocovina způsobená především vyšperkovanými trailery, jež však vůbec neodpovídaly reálnému produktu.

Na rozdíl od předchozího titulu vsadil vydavatel na zcela jinou notu, než u předchozího titulu. Alien Isolation se snaží přímo vycházet z originální filmové předlohy Ridleyho Scotta z roku 1979. Místo desítek vetřelců musí hráč čelit jen jedinému. Ten je však o to děsivější.

Pokračování legendy

Příběh nového Vetřelce navazuje přímo na události ze Scottova filmu. Hráč se ocitá v roli Amandy Ripley, dcery hlavní postavy z legendárního blockbusteru, jejím úkolem je vypátrat osud pohřešovaná matky. Nejvýraznějším rysem hry je pak fakt, že Amanda není ostřílenou vojandou, ale mechaničkou, která si rozumí mnohem více s hackovacím zařízením či plasmovým řezákem, než s palnými zbraněmi. Namísto zběsilé akce hráče čeká plížení temnými zákoutími vesmírné lodi s neortodoxním názvem Sevastopol.

Na své si přijdou především fanoušci filmové série. V jistých ohledech nová hra rozšiřuje jak původní film, tak hojně diskutovaného Promethea.

Prostředí hry se odehrává v solidně, i když poněkud jednotvárně vymodelovaných prostorách lodi, v níž hráči musí řešit nejrůznější puzzly. Počátkem hry se mohou zdát poměrně originální, nicméně po první hodině hry se dostavuje stereotyp. Tvůrci nemají problém s neustálým opakováním ideálního prostředí, a během kampaně si hráč projde několikrát ta samá místa. Problém spočívá v tom, že se od sebe výrazněji neliší. Během hry jen nutné procházet neustále stejné lokace pokaždé, kdy se hráči do rukou dostane možnost otevřít dříve nepřípustné dveře.

Nepřátelští androidi mají tuhý kořínek.
Nepřátelští androidi mají tuhý kořínek.

Na jejich obranu je však nutné vyzdvihnout fakt, že většina děsivých momentů dokáže být spontánní. Vetřelec má nezávislou UI a pohybuje se dle vlastního uvážení. Hráč tak nikdy nemůže najít způsob, jak se mu vyhnout a nadobro se jej zbavit. Na druhou stranu je hra poseta zbytečnými skripty, kdy Amandu i při plížení temnými zákoutími zpozoruje postava stojící zády několik desítek metrů.

Ačkoli se hra tváří, že hráči poskytuje volnou ruku k průchodu kampaně, není tomu tak. Hráč je neustále veden k jedinému správnému průchodu příběhovou linií.

Síla next-gen konzolí

Grafická stránka hry vypadá více než solidně. Nelze sice mluvit a vizuálním spektáklu, i tak však hra působí oku lahodícím dojmem. Výborně působí především retro zpracování budoucnosti, který odpovídá duchu konce sedmdesátých let. Nadprůměrná je hra světla a stínu dotvářející pochmurnou atmosféru osudu majestátně vyhlížejícího vesmírného korábu. Atmosféru umocňuje také pohled z vlastních očí. Přestože je zde určité podobenství s prvním Dead Spacem, Alien v otázce atmosféry jednoznačně vítězí. Tvůrci v PS 4 verzi umně využili reproduktor integrovaný v ovladači. Při zaznamenání pohybu vydá lehký šum, což nejenže fantasticky působí, ale také bezprecedentně vtahuje do děje.

Celkový dojem ze hry umocňují také sporadicky rozmístěné manuální panely, na nichž je možné hru ukládat. Nic není děsivějšího než pocit, že vás těsně před některým z checkpointů rozcupuje vetřelec.

Detektor pohybu se stává hráčovým hlavním přítelem. Jediným nedostatkem je to, že nerozlišuje mezi všudypřítomnými androidi, roztroušenou posádkou a samotným vetřelcem.

Alien Isolation souboj s Vetřelcem

Jednou ze slabin je neschopnost tvůrců pořádně gradovat děj. Titulu se daří držet pomyslnou laťku kvality vysoko především v první třetině hry z celkových patnácti hodin hrací doby. Poté se však dostavuje jednotvárnost, neboť nedojde ani k výrazné eskalaci děje, tak ke změně herních mechanismů.

Nelze se také zbavit pocitu, že palné zbraně jsou ve hře vcelku zbytečné. Vetřelec je nesmrtelný a střelba ho pouze vydráždí, zatímco pro skolení androida je nutná solidní zásoba kulek.

Nepříliš povedený je také crafting. Hráč si může vyrobit velké množství předmětů, k jejichž sestavení je nutné nasbírat příslušné komponenty. K dispozici je spousta předmětů, od světlice po Molotovův kokteil, většina z nich je však bohužel úplně zbytečná.

Verdikt

Alien Isolation je bezesporu nejlepší her podle stejnojmenné předlohy posledních let. Její hlavní devizou je především důraz kladený na budování atmosféry strachu, nikoli kosením desítek nepřátel. Fantasticky působí výtvarné pojetí hry zobrazující interiér vesmírné lodi Sevastopol tak, jak si ji mohli představovat umělci konce sedmdesátých let. Slabinou jsou některé skripty a příliš pomalu gradující děj, který nemá v druhé polovině hry příliš co nabídnout. Přesto jde o nadprůměrný zážitek, který se v posledních letech jen tak nevidí.

Hodnocení: 80 %

Klady: Hutná atmosféra, vetřelec, výtvarný styl, herní doba

Zápory: Zbytečné skripty, nevychytaný systém zbraní, slabá gradace

Hodnocení redakce:

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.