Poeův Zlatý brouk: Detektivka od mistra děsu dokáže šokovat!

Co se stane, když si bláznivý stařec myslí, že našel zlatého brouka? Prozradí vám to povídka Zlatý brouk od klasika hororového žánru; a virtuóza hrůzy bez skrupulí – Edgara Allana Poea. I tentokrát dokáže tento originální spisovatel své čtenáře příjemně překvapit. Vydejme se tedy vstříc netradičnímu dobrodružství ve zlatém hávu…

Ilustrační foto Foto: Daniel Husek

Bylo, nebylo… kdesi na Sullivanově ostrově poblíž Charlestonu v Novém světě. Kdysi dávno  zde v osamocené chatě žil, byl společně se svým černošským sluhou Jupiterem osudem pronásledovaný William Legrand. Z kdysi zámožného muže se shodou nešťastných okolností stal podivínský a chudý stařec, který si zbytek svých dnů krátil rybolovem, lovem a sběrem brouků. Ale jeho sbírka hmyzu nebyla zdaleka ledajaká! Jeho sbírku by mu mohli závidět i mnozí slavní přírodovědci.

Jen hrozná a nikdy nepřestávající nuda? Jenže to by nebyl Poe, ale béčkový spisovatel rádoby děsivých příběhů, aby vše zůstalo tak jednoduché a děj se odvíjel přímočaře. Jednoho dne se Legrandova situace zcela náhle změní. Zavítá k němu totiž jeho dlouholetý přítel, od jehož návštěvy se odvíjí další prapodivný příběh. Sběratel brouků se mu totiž pochlubí, že našel zlatého skaraba. Zlatého skaraba? Je Legrand na hlavu padlý?, pomyslí si jeho kamarád. Od té chvíle však už nikdy nebude nic takové, jako dřív. Vše je totiž zcela jinak, než jak se jeví na první pohled…

Zakladatel hororového žánru Edgar Allan Poe ve své detektivní povídce Zlatý Brouk z roku 1843 dokazuje, že je skutečným králem napětí, děsu a barvité imaginace. Přestože se v této próze nesetkáme s brutálními rekvizitami, stříkanci nevinné krve, drcenými údy ani s dokonale vystupňovaným paranoidně-zvráceným dějem jako ve vrcholu Poeových děl, Jámě a kyvadlu, ani tentokrát nás děsivý Poe nezklame.

V tomto kvalitním literárním díle dokáže spisovatel na minimálním prostoru a jen s několika málo postavami mistrně rozehrát mysteriózně ujetý příběh, v němž zpočátku jen těžko vytušíme, co se odehraje v následující minutě. Poe totiž udržuje čtenáře v neustálém napětí až do závěrečného a nečekaného rozuzlení.

Edgar Allan Poe

Pomáhají mu v tom jeho tradiční fígle, kterými jsou dokonalé svedení čtenáře z hlavní myšlenkové linie, po níž by se měl ubírat, nebo výstižný popis zdánlivě bláznivých a nepochopitelných Legrandových nápadů a projevů. Stejným trumfem je neuvěřitelná Poeova schopnost stupňovat vyprávění s několika krátkými a propočítanými chvílemi zdánlivého oddechu, kdy se děj jakoby zastaví, aby se poté mohl s neztenčenou měrou rozeběhnout mílovými kroky vpřed jako masový vrah, vyhlížející svou bezbrannou oběť.

Stejně tak zde spisovatel uplatnil svůj až puntičkářsky přesný cit pro popis předmětů, osob a míst. Jeho povídka také nezapře rozsáhlé znalosti mysticismu a tehdejší vědy. Nesmíme zapomenout ani na Poeův dechberoucí popis stavů šílenství a ničím neomezené, bezradné a… nikdy nekončící hrůzy.

Zatímco počátek děje, kde se mluví o tajemném brouku, působí záhadně a poněkud rozvláčně, později celý děj dostává nečekaný spád. Legrandovy podivné výkřiky, že chce na záhadném zlatém brouku zbohatnout, střídá Jupiterova bezradnost a vypravěčův odpor. Do toho všeho probleskuje naše zvědavost: A co bude dál? Co dělat se šíleným starcem, který chce získat zpět své jmění pomocí jakéhosi – údajně zlatého brouka? Je Legrand blázen, nebo není? Celý děj pak vrcholí výpravou za zlatým skarabem, kde překvapený čtenář poznává, že není všechno bláto, co se netřpytí. A s tím nic nenadělá, ani sebelepší prací prášek.

V rámci zachování objektivity je však potřeba zmínit i několik nedostatků této jinak velmi povedené povídky. Například se zde nedočkáme mistrovsky popsané bezmoci člověka, zanechaného napospas nelítostné přírodě jako v Pádu do Maelströmu. Znalci Poeova díla mohou být také zklamáni tím, že děj Zlatého brouka není natolik beznadějně ponurý a excentrický jako u jiných Poeových próz.

Nenalezneme zde ani onu temnou a nenapodobitelnou poetiku, která proslavila těžko překonatelnou geniální báseň Havran, nebo křišťálově čirou hrůzu, která čiší z každé věty poslední části Předčasného pohřbu. V případě Zlatého brouka tak jde „pouze“ o neobvykle pojatý detektivní příběh, u nějž tento fakt však až do poloviny knihy vůbec netušíte. A tak, zatímco si budete myslet, že jste prokoukli Poeovy tajemně-excentrické hrátky s dějem, on si vás nenápadně naservíruje na pomyslný talíř, doslova jako gurmán svůj oblíbený sýr, a pak vás zcela nenápadně usmaží v pekelném ohni bezbřehé pitvornosti a své obhroublé originality…

Přestože se v této povídce zdaleka nejedná o vrchol Poeovy tvorby a její děj v dnešní době může působit mírně archaicky, nenechá vás chladnými. To snad ani v případě tohoto známého amerického prozaika nejde. Poe totiž umí vše, jen ne být nezáživným a průměrným pisálkem. Pro příznivce jeho tvorby je tak četba Zlatého brouka nutností, pro ostatní jistým přínosem.

Pokud jste ho zatím nečetli, je čas… Čas poznat zlatý poklad světové literatury a důvod, proč byl Poe tolikrát napodobován, nebo dokonce bezostyšně kopírován. Moje hodnocení tedy silně přesahuje šedý průměr. Možná však i proto, že mám pro Poeovy povídky zvrhle úchylnou slabost…

Název originálu: The Gold-Bug
Český název: Zlatý brouk
Autor: Edgar Allan Poe
Překlad: Josef Schwarz
Obálka: Vojtěch Domlátil
Počet stran: 56
Vazba: brožovaná
Vydal: Argo, Praha 2010
Doporučená cena: 138 Kč

Hodnocení: **** (80%)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.