Podruhé do Darínu Blanky Jiruškové ve Vědmě z lesa

blanka-jiruskova-vedma-z-lesa-perexVítejte na exkurzi do jemné pavučiny světa Blanky Jiruškové, do kterého právě vplouváte. Vítáme zde ty, kteří k nám připluli z minulého dílu. Během plavby nekuřte a připravte se na opětovný zážitek.

Napsat druhý dál z trilogie bývá pro autora velice těžké. Pokud se už rozhodne pro románovou trilogii, prvním dílem musí zaujmout a vytvořit v něm silný, částečně uzavřený příběh, který čtenáře naladí, a zároveň natolik otevřený, aby dotyčný nervózně obléhal knihkupectví, kdy už vyjde další díl. Bohužel, tato skutečnost je také kamenem úrazu každého rozkouskovaného dílu, protože časová prodleva mezi jednotlivými knihami může zcela odrovnat atmosféru a krásu světa, který autor stvořil. Jak se říká, čas otupí i sebelepší zážitky, ale v případě Kočičích nocí není mezera zase tak velká, aby se nedala překousnout.

Je s podivem, proč se nakladatelství Straky na vrbě rozhodlo vydat tři takto útlé knížečky, které by se daly vydat najednou, sice v bichloidnější verzi, ale zato by se darínský příběh představil celý a ne v epizodách. Na druhou stranu, obsah knihy a poetika textu je přímo stvořená pro tenčí vydání. Už když čtenář drží v rukou útlou vazbu, kterých je v dnešní době málo, evokuje mu to něco tajemného a mystického, přičemž tento dojem podtrhuje opět nádherná obálka Jany Šouflové. Předchozí obálka byla skutečně povedená, ale město zahalené do roucha měsíčního svitu láká k otevření knihy a ponoření se do příběhu, který autorka vypráví opět způsobem sobě vlastním.

blanka-jiruskova-vedma-z-lesa

Vědma z lesa přichází ke čtenáři stejně, jako první díl. Jemně, až básnicky autorka vypráví příběh Fínky, ústřední hrdinky i předchozí knihy. Všímá si jednotlivých detailů, které rozepisuje takovým jazykem, až text chvílemi připomíná báseň v próze. Tedy rozhodně nic pro tvrzené Conanovce a čtenáře Sapkowského, kteří by tuto knihu ohodnotili jako nanejvýš nudnou. Kdokoliv se ale začte do nádherného jazyka, zjistí, že nejenom příběh, ale i text samotný v něm vyvolává příjemné emoce.

V prvním díle rozehrála autorka hned několik dějových linek, které následně spojovala, zatímco na začátku druhé knihy pokračuje již pouze jedna jediná, příběh Fínky, který je jasnou spojnicí s dílem předchozím a jistě i budoucím. Zpočátku je na to bývalá herečka sama, ale záhy k ní začnou přibývat její staří i noví přátelé; znovu se utkává s démonem Espétranem, který je jakýsi protipól všemu dobrému, co se ve městě Darínu děje. Čtenář má tedy pocit, že nečte nic jiného, než další stránky první knihy.

Bod zlomu nastává zhruba v polovině knihy, kdy čtenář začne pociťovat změny jak v chování hlavních postav, tak autorčině stylu, který se postupně mění na více akčnější, než byl doposud a než je čtenář zvyklý. Vzduchem začnou létat kulky a prolije se nějaká krev při soubojích s obnaženými čepelemi mečů. Samotné násilí naštěstí nemění nic na stylu vyprávění, které autorka používá, tudíž číst o souboji stylem až básnickým, čtenáře zaujme. Bojové scény nejsou tolik propracované, z celé knihy je jasné, že autorce jde zcela o něco jiného, avšak pasují na svá místa a přispívají tím k větší dynamice příběhu.

Dvojka Kočičích nocí přinese čtenáři mnoho překvapení a šokujících odhalení. Bohužel pro jejich plné vychutnání je třeba dobře znát události prvního dílu, protože jenom tak si čtenář vychutná všechna odhalení, předěl mezi dvěma pomyslnými částmi, která změní ráz celé knihy. Vědma z lesa, jak zní podtitul, se tak může zdát nudná a nezáživná, avšak díky několika větám, které čtenáře usadí do křesla, dostane přečtený text úplně jinou tvář, v níž se odhalí velice dobře utajované skutečnosti, které však autorka ukryla tak dobře, že je takřka nemožné je byť jen tušit až do onoho osudného odhalení., které tak působí jako deus ex machina, již však čtenář hravě spolkne.

Tato kniha by se mohla zařadit do žánru městské fantasy, jenže pokud budeme trvat na škatulkování, bude to fantasy hrdinská – děj se sice odehrává mezi uličkami přístavního města, autorka si ale s jednotlivými čtvrtěmi pohrála tak, že čtenáři působí jako na sobě nezávislé státy, které mají společné hranice a nějakou zahraniční politiku. Tohoto pocitu se nezbavíte, sice to je detail, který autorka svým způsobem vůbec nerozvádí, ale jeho uvědomění přispěje k blaženému pocitu v břiše.

Kniha má jedinou chybu – je příliš tenká a zároveň dlouhá tak akorát. Delší formát by sice zničil křehkou krásu textu, ale zároveň vám Vědma z lesa vystačí na maximálně jedno dvě odpoledne, tudíž moc trvanlivá není a třetí díl zatím v nedohledu. To je nezbytný kámen úrazu, který je bonusem a zároveň největším mínusem. Bonusem je i několikastránkový návod na karetní hru Ri. Pravidla jsou dobře propracovaná, tudíž si čtenář může alespoň zpříjemnit dlouhé chvíle čekání na třetí díl zajímavou karbanickou hrou.

Druhý díl, se stává jakýmsi předělem, který je sestavený z pomyslné dohry prvního dílu, v němž se dozvíme, jak to se všemi dopadlo, a z předscény k závěrečné části, na kterou navodí atmosféru, protože povede-li se autorce udržet to, co tak dobře začala, bude to krásné čtení. Zde lze také pochopit ten fakt, proč vyšly svazky tři a tak útlé, že působí jako okna do autorčina světa, z nichž každé poskytuje jiný výhled, přičemž to prostřední spojuje zbylé dvě dohromady, což obálky knihy zatím úspěšně podtrhují.

Pro exkurzi do Darínu sice potřebujete i první knižní autobus, ovšem nebude to zbytečná cesta, protože autorčin svět nabízí jinou, jemnou alternativu pro výlet do jiného věta, než nabízejí ortodoxní fantasy čili čtení pro kluky popřípadě upírsko-romantické bláboly coby čtení pro holky. Autorka tak celým svým dílem nabízí jiný náhled na poetiku, který zatím nemá obdoby, tudíž by určitě nebylo na škodu vyzkoušet zase něco nového, poetického a jemného jak kočičí tlapky.

Název: Kočičí noci 2 – Vědma z Lesa
Autor: Blanka Jirušková
Obálka a ilustrace: Jana Šouflová
Počet stran: 197
Vydalo: Straky na vrbě, Praha 2009
Doporučená cena: 153 Kč
Hodnocení: 80%

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

1 Comment on Podruhé do Darínu Blanky Jiruškové ve Vědmě z lesa

  1. Co se týče vydání trilogie Kočičí noci (nebo též Darínské trilogie) – vydáno v jednom špalku by to už bylo přespříliš tlusté a při četbě by hrozilo rozpadnutí knížky.
    Ale nejvíc mě asi nalákala na trilogii myšlenka nechat Janu Šouflovou vytvořit třídílné panorama Darína.
    Třetí díl už je sepsán a čeká se jen, až Jana dokreslí obálku i vnitřní ilustrace.
    Vyjde snad do konce roku, pokud ne, tak nějak v lednu toho dalšího.
    Ale chtěl bych ho stihnout…
    (Leč nezáleží na mně. 🙂 )

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.