Petra Neomillnerová, ta sprostá spisovatelka

petra-neomillnerova-perexKdo by neznal autorskou hvězdu, která před několika lety vysvitla nad českou fantastikou podobně, jako se to stalo mnohým před ní a nepochybně se ještě stane mnohým po ní. Obsadila do té doby zcela opomíjený směr fantastiky, upletla pavoučí síť, kam chytá jednoho čtenáře za druhým, a udělala si takový malý monopol na jistý typ hrdinek.

Petra Neomillnerová
Zdroj: archiv autorky

Petra „Alraune“ Neomillnerová se narodila 16. ledna roku 1970 do jedné pražské rodiny, vystudovala střední knihovnickou školu a na přelomu osmdesátých a devadesátých let získala i grafické vzdělání. Po tom, co se jistou dobu živila svým původním povolání knihovnice, přešla na volnou nohu. Věnuje se grafice, literární a scénáristické tvorbě, magii a mnoha dalším oborům. V současné době žije na pražské Letné s přítelem, dcerou a československým vlčákem.

Přestože se už od mládí věnovala literární tvorbě psaním dekadentních povídek a převážně básní, poprvé se fanouškům fantastiky ukázala jako redaktorka magické rubriky časopisu Pevnost. V něm jí také vyšla první publikovaná povídka Ta, kterou smějí sedlat jen bohové, kterou v pozdějších letech následovaly první čtyři příběhy dvojice čarodějů Moire a Desmonda, jež pak autorka shrnula a doplnila mnoha jinými příběhy v povídkové sbírce a zároveň první publikované knize Vlastní krev (Triton 2006).

Už tady se Neomillnerová ukázala jako schopná autorka, které čtenáři i kritici věštili zářivou budoucnost. Dodnes stojí ve středu jejích povídek morálně i fyzicky silné hrdinky zmítané tvrdým osudem, který jim zásadně nepřeje nic dobrého. Hlavními složkami jejích příběhů se ukázaly hlavně boje a násilí střídané se sexuálními scénami, přesto závěrečný výsledek rozhodně nebyl lehkým (či tvrdým) pornem, jak se někteří ještě teď domnívají, ale jen drsnějšími příběhy z prostředí, které sice má pseudo-středověké kulisy, ale v jádru není ničím jiným, než naším reálným světem. Pravda, Petřini hrdinové neměli nikdy daleko k sprostým slovům, ostrým mečům, temné magii nebo rozestlané posteli, v duši jsou však stejnými lidmi jako my. Přestože zvláště v raných příbězích se jedna hrdinka podobá druhé, jeden její přítel druhému, každý jsou svým způsobem odlišní, každý přemýšlí jinak a hlavně každý žijí v jiném světě, z nichž pro každý používá Neomillnerová speciální atmosféru, přestože všechny nepostrádají základní naturalistickou syrovost a tvrdost, autorčinu literární přirozenost. Dalším speciálním znakem její tvorby je povídkářská zkratkovitost textu, se kterým operuje. Žádné slovo nepřijde nazmar, nic se nestane bez důvodu.

Moire a Desmond z prvních povídek se, spolu se společným přítelem Vierem, později objevili v trilogii Písně čarodějky, jejichž první díl Nakažení (Fantom Print 2007) vyprávěl o obrovské pandemii neštovic, se kterými se čarodějný cech musí vypořádat. Druhý díl, Lov na lišku, se od té doby stále připravuje, ale možná se ho dočkáme již příští rok.

petra-neomillnerova-vlastni-krev

Druhou sérií, za kterou stojí Petra Neomillnerová, je soubor povídek a jeden román o zaklínačce Lotě. Přestože bývá dost často srovnávána se zaklínačem Geraltem Andrzeje Sapkowského, povaha Lotina světa a hlavně vypravěčský styl se od polského klasika v mnoha aspektech liší. Poprvé se svérázná zaklínačka představila v dnes již legendární povídce Stříbro je, když… neboli Puto argan, kde se hlavní hrdinka vydává splnit zakázku na vesnickém hřbitově, kde ožívají mrtví a kde na ni čeká ne jeden, ale hned dva vampýři. Tato povídka se poprvé objevila v Pevnosti, pak společně s textem Mlynářčina náruč ve sbírce fantasy povídek s S/M tématikou Hry na bolest (Netopejr 2007). Dalším textem o Lotě se stala povídka Zmetek z temnot umístěná do antologie Legie nesmrtelných (Fantom Print 2006), kde čtenáři objevují hrdinčinu doslova temnou historii. Lota, Uriáš, Torge a jiní jsou i hrdiny románu Psí zima (Fantom Print 2008) a právě vydané povídkové sbírky Zaklínačka Lota (Triton 2009), která mapuje hrdinčin život od narození až po události těsně před dějem románu.

Poslední sérií Petry Neomillnerové je čtenářsky velmi úspěšná série o upírce Tině Salo z prostředí současné Prahy. Tato řada románů, psaná hlavně pro mládež, čítá v současné době již trojici knih Sladká jak krev (Triton 2007), Doušek věčnosti (Triton 2008) a Past na medvěda (Triton 2008). Do konce letošního roku se plánuje čtvrtý díl s názvem Ghost Tour, kde se hrdinka podívá i do ulic jiných evropských měst, než kde se dosud vyskytovala.

Co se týče zcela samostatných prací, vydala autorka několik povídek ve sborních jako Punk fiction (sci-fi příběh Capricorn 70), 2005: Česká fantasy (temná fantasy povídka Květ Skály), Sorry, vole, error (sci-fi „Odpal to, Red!“), Pod kočičími hlavami (městská fantasy o šamanech Všude je voda) nebo Memento mori (příběh V náruči boží ze Šumperska v době honů na čarodějnice).

Texty z magické rubriky Pevnosti pravidelně vydává v malých knížečkách do kapsy, z nichž dosud vyšly tři: Magické kameny, Runová magie a Milostná magie.

V současné době vyšel kromě sbírky Zaklínačka Lota i zcela samostatný román Dítě Skály (Brokilon 2009), velice temný fantasy příběh z prostředí nekromantské školy, postavený na základech již zmiňované povídky Květ Skály. Nekromantka Alke se tu má stát matkou předurčeného dítěte, jenže cosi se zvrtne a plány čarodějů ze Skály se budou muset změnit.

Petra Neomillnerová již několik září nad českou fantastikou jako hvězda s nápisem „A bude hůř“ a dostává se jí velkého zájmu čtenářů i kritiky. Nezaměnitelný styl vyprávění, hrdinové od rány i sexuální zpestření učarovaly mnoha fanouškům (a hlavně fanynkám), kteří jinak fantasy ani nečtou. Vzhledem k tomu, že se autorka psaním živí, může nás čekat ještě mnoho jejích děl a doufejme, že budou stále lepší a lepší, jak se to doposud stávalo.

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.