Patricia Briggs poprvé: Kdo chce s vlky žíti, musí Měsíční píseň výti

!SPECIÁL!Mladá žena, upír a pár vlkodlaků. Už jste tenhle příběh slyšeli? Tak to určitě ne. Ještě nedávno americké středoškolačky trápil fakt, že si je jejich upír, vlkodlak nebo jiný životu nebezpečný model ještě nenašel, a už je trápí jiná věc. Nemají tetování na dvaceti procentech těla a nerozumějí německým autům. Ranařka Mercedes je nový dívčí idol.

Ilustrace na obálce knihy Měsíční píseň Autor: Daniel Dos Santos

Za plotem Mercedes Thompsonové bydlí vůdce vlčí smečky, upír si v její autodílně nechává opravit mikrobus a všechno, co hrdinka ví o autech, ji naučil gremlin. Na obyčejnou holku dost vzrušující život. Na knihu dost ohraný námět. Ale Mercedes není obyčejná holka. Ta by se totiž čas od času neproháněla v kojotí kůži po lese a nelovila králíky. Na nedostatek problémů si rozhodně nestěžuje, ale osud má jiný názor. Do jejího už tak dost nadpřirozeného života sešle dalšího chlupáče, který s ním protřepe i zamíchá.

Ať žijí drsné hrdinky!

První, co mě při pohledu na obálku Měsíční písně napadlo, bylo: „Proboha, jen ne další takzvanou drsňačku, která nešetří ranami ani sprostými slovy a feminismus povyšuje do tak nevídaných dimenzí, až je z ní jen nepovedený chlap v dámském sexy ohozu.“ Ale Mercedes Thompsonová mě mile překvapila. Není to všeobjímající superhrdinka zachraňující děti z hořících budov a bojující proti hladomoru a bezpráví. A ani to není hrdinka, která by každou noc lezla do postele někomu jinému, klela jak dlaždič a celý svět jí byl vlastně ukradený. Je svá. Starosti světa jako takového ji moc netrápí, ale jakmile někdo ohrožuje ji, nebo nedej-bože její přátele, pustí se do boje plnou parou.

Nejsympatičtější je její neustálá honba za svobodou a nezávislostí. Je jakýmsi obrazem dnešní ženy, která sice má rovnoprávnost teoreticky zajištěnou, ale v praxi to hapruje. Obzvláště, když se pohybujete ve společnosti vlkodlaků, kterým o emancipaci někdo zapomněl říct. Mercedes se stále snaží uchovat si svou samostatnost, na kterou je nesmírně pyšná a ráda a často na ni poukazuje, čímž vlkodlaky zvyklé na samičí podřízenost vyvádí z míry.

Žena a akce? Jde to dohromady!

Příběh nepochybně zavání ženskou rukou, ale v dobrém slova smyslu. Poskytuje nám náhled do hrdinčiny mysli, ale nijak tím netrpí akce, která začíná hned první větou a zběsile graduje až k překvapivému konci. Autorka i velmi zevrubně líčí vlčí mysl a fungování celé smečky, ale naštěstí ne formou přednášky na deset stran, ale důmyslně, v průběhu celé knihy a jen pokud to skutečně má nějaký význam.

Měsíční píseň očima Jana Nohovce

Měsíční píseň Patricie Briggsové vypadá jako (a ve své podstatě i je) braková kniha. Má pevnou vazbu a přebal, ale už na něm vidíte oblíbený laciný typ písma a ostatně ani povedená obálka svým ústředním tématem nenaznačuje nic jiného. A to je správně, protože kdyby si Briggsová na něco hrála, první díl série o Mercy Thompsonové by rozhodně nepůsobil tak dobře. Nakladatelská reklama na každém rohu sice v mysli čtenáře rozsvítí poplašné znamení, ale návnady tentokrát kupodivu nelžou. Americká autorka umí psát a prostředí, příběh i postavy, které si zvolila, jí sedí jako ulité. Pravda, drsná hrdinka si místy dopřeje trochu romantiky, homosexualita působí stylem abychom na ty chudáky nezapomněli a po otočení poslední stránky už zřejmě nikdy nebudete chtít znovu slyšet spojení „dominantní vlkodlak“ a „submisivní vlkodlak“, ale to jsou věci, které si často v rychlém tempu vyprávění ani nestačíte uvědomit. Měsíční píseň tak představuje velmi příjemnou, relativně originální a hlavně dobře napsanou oddechovkou, kterou zhltnete za jeden dva dni a budete chtít víc. Není divu, že české nakladatelství plánuje necelý rok po vydání prvního dílu už třetí pokračování.

Hodnocení: **** (70 %)

Nejvíc však autorčino pohlaví prozrazují romantické prvky, které si málokterá americká spisovatelka dokáže odpustit. Naštěstí, pro čtenáře na romantiku alergické, můžu říct, že se vyskytuje opravdu minimálně, rozhodně na ní nestojí příběh a spíše jen drobně zjemňuje místy dost drsnou akci a podtrhuje lidskost a živost všech postav.

Jsem kojot! A kdo je víc?

Velké plus patří dialogům. Úderné tempo, vtip, jízlivost a těžká neúcta k autoritám prostupují každým rozhovorem i každou hrdinčinou myšlenkou. Kniha tak velmi příjemně ubíhá, protože i ve chvíli, kdy se akce střídá s pozvolnějším tempem návratů do minulosti, nebo vysvětlováním vzájemných souvislostí, Mercedes a její nátura jsou pořád tady. Jako by příběh doopravdy vyprávěla hlavní hrdinka a ne Briggsová, která jí tímhle famózním způsobem vdechla život.

Mercy je hrdinka proti své vůli, ale právě takoví hrdinové jsou nejsympatičtější. Ve své podstatě by se nejraději na celý nadpřirozený svět vybodla, kdyby ovšem z jeho řad nepocházeli její nejlepší přátelé, jejichž problémy považuje i za své a po jejichž boku stojí, ať se děje cokoli. Celá její pouť má proto spád a neskutečnou sílu, která na první straně přinutí čtenáře zadržet dech a pustí ho až na poslední, celého zmodralého.

Název originálu: Moon Called
Český název: Měsíční píseň
Autorka: Patricia Briggsová
Překlad: Kateřina Niklová
Obálka: Daniel Dos Santos
Počet stran: 288
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 145 x 205 mm
Vydal: Fantom Print, Ostrava 2010
Doporučená cena: 249 Kč

Hodnocení: **** (80 %)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.