O český 3D fantasy film mají zájem distributoři z 22 zemí. ČT od něj odstoupila

FOTO: Fantasy film Poslední z Aporveru

Proč se český 3D fantasy film Poslední z Aporveru dostane do kin až v příštím roce? Kdy se na pultech knihkupectví objeví stejnojmenná kniha? A jaký bude postup filmařů v aktuální situaci, kdy Česká televize od projektu odstoupila? Nejen na tyto otázky pro FANZINE.cz odpovídal režisér Tomáš Krejčí (TK) a producent Jiří Košťál (JK).

Na jednom z nejnákladnějších filmů v historii české kinematografie s rozpočtem přes 200 milionů korun, fantasy filmu Poslední z Aporveru, se podílí řada známých osobností: od Oscarem oceněné zpěvačky Markéty Irglové přes zahraniční herečky Susan May Pratt a Tami Stronach po střihače Vetřelce Terryho Rawlingse. Česká televize (ČT) ale dává od projektu ruce pryč a po tvůrcích chce zpět vynaložené finance (reakci televize zjišťujeme). Jak dnes informoval idnes.cz, ČT vypověděla koprodukční smlouvu kvůli odložení premiéry filmu na léto 2013.

Kvůli komu či čemu nabral film zpoždění?

TK: Před rokem se rozhodlo, ze film uvedeme ve 3D. Všichni to nadšeně odsouhlasili včetně ČT. Takže to nebylo zpozdění, ale záměrný obchodní tah, který měl všem včetně ČT umožnit maximalizaci výnosů za jejich vklady do projektu. ČT navíc jako jediná z koproducentů nepřispěla na výrobu 3D verze ani korunu, přesto jim však náleží stejné výnosy jak z 2D tak 3D verze filmu.

Jak dlouho o rozhodnutí ČT víte?
TK: Asi tři dny.

Může nějak případná ztráta 6 až 7 milionů (na vrácení koprodukčního vkladu ČT) projekt ohrozit?

TK: Postup ČT nechápu. Ohrožují svůj vlastní projekt a to mi přijde opravdu nesmyslné. Postavili mě tak před dvě možnosti: Buď se projektu vzdát a nechat ho nedokončený, a nebo je zažalovat. V obou případech to znamená, ze ČT přijde o vložené prostředky. Když jsem je prosil o schůzku, abychom se dohodli na jiném řešení, vůbec se mi neozvali.

S ČT jste předtím dlouhodobě spolupracovali i jinak. Mrzí vás tento postoj?

TK: Je pravda ze s ČT pracuji už přes dvanáct let a nikdy jsem se neopozdil nebo nepřekročil rozpočet a přitom se snažil vždy dodat maximální možnou kvalitu za daných podmínek. Postoj ČT však ukazuje, že jim na výsledné kvalitě vůbec nezáleží. Jen si chtějí film odškrtnout ve výrobních tabulkách a nestarat se o něj a odepsat tak investici veřejných peněz, která zmizí v nenávratnu. Přijde mi legrační a smutné zároveň, že jsem pracoval na maximum pro zhodnocení jejich investice a oni teď klidně vyhodí miliony oknem.

Je ČT jediná z koprodukčních partnerů, kdo se takto rozhodl?

TK: Ano. ČT je jediná z patnácti koproducentů, která se k projektu staví takto negativně. Všichni ostatní s posunem premiéry nemají problém, naopak se domnívají, že pro projekt je to jen a jen dobře.

Poslední z Aporveru se měl dostat do kin již loni před Vánoci, ale nakonec jste ještě využili rok 2012 pro dotáčky a hudbu. Co dalšího na filmu letos probíhalo?

TK: Stále jsme nebyli spokojeni s výsledkem developmentu některých triků, tak jsme oslovili Martina Zbořila, jako nového supervisora VFX, který díky svému jedinečnému talentu pomohl dotvořit výtvarno celého filmu.

JK: Ano tato změna na postu supervizora je velmi přínosná pro celý projekt. To se bohužel nedá říci o jiných změnách, kdy jsme se naopak museli s jinými spolupracovníky rozloučit a dodavatelské firmy vyměnit.

Na jaře jste absolvovali i dotáčky mraků na Havaji, přímo na tamní nejvyšší sopce. Prý se vám povedlo ty nejhezčí mraky zachytit ráno a v podvečer. Čím jsou tamější mraky výjimečné a v čem se podobají vaší vizi pro film?

TK: Protože máme mraky v každém druhém záběru, rozhodli jsme se, že je nebudeme generovat v počítači, ale zachytíme je v jejich čisté přírodní kráse. Havaj je jedno z mála míst na zemi, kde mraky tvoří úžasné tvary a z vrcholku ostrovů je můžete natáčet z leteckého úhlu, aniž by se kamera hýbala.

Sopka Haleakala na ostrově Maui má výšku 3.055 metrů nad mořem. Jak jste absolvovali výstup? A jak dlouho tam natáčení probíhalo?

TK: Výstup trval každé ráno asi 2,5 hodiny. Svítání bylo vždy kolem šesté ráno, takže jsme vstávali ve tři. Měli jsme celkem sedm natáčecích dní a při jedné z posledních cest dolů mi ze změny tlaku praskl ušní bubínek. Kameraman David Ployhar se mi smál, protože mi pak dva dny ucho pískalo.

JK: Hned po prvním výstupu na vrcholek nás překvapil déšť, vítr a teplota okolo nuly. Říkali jsme si – tak pro tuhle slotu jsme sem letěli přes půl zeměkoule? Hned ten den při západu slunce se nám ale mračna předvedla v celé své kráse.

Chvíli se letos objevil Poslední z Aporveru v plánu premiér na letošní prosinec, ale nakonec se do českých kin kromě Hobita žádný jiný žánrový film nedostal. Kdy se tedy můžeme těšit na premiéru?

TK: Spolu s Bontonfilmem chceme film uvést 13. června 2013.

Proběhne nějaká speciální předpremiéra či světová premiéra na nějakém festivalu? Možná se tak trochu nabízí únorový termín Berlinale…

TK: Na Berlinale povezeme první dokončený reel filmu, abychom ho mohli prezentovat distributorům, kteří o film již projevili zájem. Je jich již přes 22 z celého světa.

Letos se vám pro film podařilo angažovat i několik zvučných jmen z oblasti hudby. Mimo jiné oscarová Markéta Irglová nahrála jak samostatnou sólovou písničku pro film, tak i duet s kapelou Zrní, čerstvě nominovanou za nové album na cenu Apollo. Kdo vymyslel toto spojení?

TK: Angažovat Markétu byl můj nápad, který jsem měl ještě předtím, než Markéta dostala Oscara. Po Oscarech jsem si říkal, že jí už můj návrh asi nebude zajímat a tak jsem počkal, až bude film natočený a pak jsem se jí ozval. Setkání s ní byl jeden z nejkrásnějších momentů v mém životě, protože mi potvrdila, že andělé existují.

Kapelu Zrní přivedla naše projektová manažerka Alex Macháčová a já z nich byl ihned nadšený a stal jsem se jejich velkým fanouškem. Dokonce můj tříletý syn Jonáš umí zazpívat jejich celé předposlední album.

JK: Pět dalších písniček od Markéty máme připravených pro film. Jsou nazpívané anglicky, ale také aporversky, a nepochybuji o tom, že je to ukrytý poklad.

Nepřemýšleli jste i o hudbě od Tomáše Kluse, který si ve filmu zahrál postavu veselého mladíka, představitele vzoru pro hlavního hrdinu Rybliho?

TK: Tomášovi jsme nabízeli, jestli nechce k filmu udělat písničku, ale vůbec se nám zatím neozval zpátky.

JK: Toto spojení se logicky nabízelo, ale nepodařilo se uskutečnit. I když Tomáš ještě dveře stále otevřené má.

Markéta Irglová a Zrní reprezentují svou skladbou filmovou postavu, dívku jménem Maysu. Lenka Dusilová v aranžmá Tomáše Dvořáka alias Floexe maminku hlavního hrdiny Lili a Monika Načeva ve spolupráci s hudebním skladatelem filmu Ondřejem Brouskem budou zvýrazňovat scénu posledního setkání Garmora a Garmorovy ženy. Zapomněl jsem na někoho? Kolik skladeb bude celkem na soundtracku?

TK: Já bych byl moc rád, kdyby se na soundtracku objevili třeba ještě Support Lesbiens nebo Flight of the Conchords, kterým zkouším nabídnout spolupráci na jiném projektu. Nicméně už se moc těším na orchestrální hudbu od mého letitého přítele a dvorního skladatele Ondřeje Brouska.

Kdo vymyslel celý svět Aporveru se třemi slunci? Všechna ta lidská obydlí na obřích houbách, jakési rostliny zvané sykony nebo název mucínek pro hračku aporverských dětí?

TK: Svět Aporveru vymyslel můj přítel a herec Michal Zelenka, který pak přizval ještě scénáristku Janu Ozorákovou. Společně jsme pak trávili několik měsíců, dnů i nocí v mé kanceláři a psali scénář. Vizuální podobu pak celému světu vtiskl výtvarník Ondřej Mašek.

Jak se vám natáčel film, ve kterém se kromě českých herců v hlavních rolích objevily i dvě zahraniční herečky Susan May Pratt (známá například jako kamarádka Julie Stiles z teenagerské romance Deset důvodů, proč tě nenávidím) a Tami Stronach (jako dětská císařovna z Nekonečného příběhu)?

TK: Pro mne to bylo velmi těžké natáčení. Krátce před jeho začátkem jsem ztratil přítelkyni a zemřela mi moje teta, která byla již od dětství nejbližší osobou v mém životě. To samozřejmě na place nikoho nezajímá a jako režisér musíte i v těchto chvílích být silný a táhnout celý projekt kupředu. Tami a Susan jsou velice empatické ženy, které vycítily, že nejsem úplně ve své kůži a snažily se mě neustále rozveselovat a potěšit mě. A za to jim budu už navždycky vděčný. O to víc mě mrzel přístup jiných spolupracovníků, kteří neodváděli svou práci vždy na sto procent. Čas ukázal, že právě tito v projektu nakonec neobstáli a museli jsme je nahradit.

JK: Mohu potvrdit, že Tami a Susan nám ukázaly, co je to profesionalita v nejlepším slova smyslu.

FOTO: Herečka Susan May Pratt a režisér Tomáš Krejčí
Herečka Susan May Pratt a režisér Tomáš Krejčí. Foto: Francesco Castelli, FANZINE.cz

S rozpočtem nad dvě stě milionů korun se Poslední z Aporveru řadí k nejdražším českým filmům, co kdy byly natočeny. Jak se vám povedlo sehnat takové finance?

TK: Zajištění financování celého filmu trvalo přes čtyři roky a nebylo to vůbec snadné. Když jsme se rozhodli film vyrobit ve 3D a zdvihli rozpočet, zachránil nás program podpory filmového průmyslu Ministerstva kultury, díky kterému jsme nemuseli dotáčky ani postprodukci přesouvat do Německa, kde jsme měli řadu zajímavých nabídek.

JK: Už na začátku projekt zaujal svým námětem a hlavně výtvarným řešením. Je to v českých podmínkách zcela ojedinělý počin a tímto přitáhl investory.

Neuvažovali jste někdy i o podobném způsobu financování jako letos předvedl finský sci-fi snímek o nacistech z odvrácené strany měsíce Iron Sky? Tedy prodáváním merche fanouškům a získávání alespoň části rozpočtu přímo od budoucích diváků?

TK: Uvažovali a myslím, že díky stavu současného filmového trhu se domnívám, že to možná bude cesta pro mnoho budoucích projektů.

JK: Uvažujeme úplně o všech možných modelech financování. (smích)

Tomáši, nepřipadáte si tak trochu jako VIP režisér v Česku s ohledem na svůj poměrně mladý věk, rozpočty filmů i filmy samotné, které chystáte?

TK: Mě nikdy nezajímalo být VIP. Já chci jen točit projekty, kterým věřím a které mě baví, a je mi jedno, jestli stojí 4 miliony korun nebo 4 miliony EURO. Když je projekt dobrý a je dobře připravený, tak se na něj peníze vždy dříve nebo později seženou.

Příkladem je můj film Bez tváře, který jsme s Markem Epsteinem napsali před dvanácti lety a natočili ho o deset let později.

JK: Jestli se lišíme od ostatních tvůrců, pak děláme svou práci dobře.

Víme, že s filmem máte velké plány. Kde všude po světě se má Aporver promítat?

TK: My si moc přejeme, aby měl úspěch v Německu a v Japonsku, protože tím by se zaplatil celý rozpočet. Dále film uvede RAI CINEMA v Itálii a náš sales agent SOLAMEDIA teď začíná prodávat další země. Až bude prodáno přes 50 zemí, budu asi spokojený. (smích)

Je to ještě daleko, ale jaké máte ambice ve světě? Co od filmu očekáváte? Ať už výdělek, ohlasy, ocenění. Co třeba Oscar?

TK: Mojí jedinou ambicí je, abych byl s výsledkem spokojený a viděl, že se film líbí i divákům.

Ocenění bych přál Ondřejovi Maškovi a Markétě Šáfárikové za jejich výtvarný počin, Markétě Irglové dalšího Oscara za titulní píseň a Michalovi Zelenkovi za nejlepší herecký výkon jeho kariéry.

JK: Hodně lidí, co vidí dále než za roh, mi předpovídalo, že možná budeme na začátku zklamaní ze zájmu o tento film, ale až čas ukáže, že všechna ta práce nebyla zbytečná. Těžko se tomu věří v době, kdy mají filmy čím dál kratší život, ale nechme se překvapit.

Poslední z Aporveru se připravoval přeci jen hezkých pár let. Neudělali byste dnes něco jinak, když se na to díváte s časovým odstupem? Nebo jste si to uvědomili a ještě letos právě uskutečnili poslední úpravy?

TK: Když se podívám zpátky, vím, že každé rozhodnutí, které jsem udělal, udrželo celý projekt v chodu. Ne vždy jsem měl na výběr jen samé dobré možnosti. Někdy jsem se musel rozhodovat mezi špatným a špatným a zvolit menší zlo. Ale tak už to chodí.

Ke své práci jsem vždy hodně kritický a neustále hledám, co bych měl umět udělat lépe, protože jedině tak neupadnete do rutiny a vaše schopnosti se mohou rozšiřovat.

JK: Právě zpětné hodnocení bez ohledu na to, jak se situace vyvíjela, často lehce sklouzne k modelu po bitvě generálem.

Film má být jedinečný počtem vizuálních efektů, který v české kinematografii nemá obdoby. Dokonce má jít o překonání českého rekordu. Kolik jich přesně má být?

TK: 1.545 trikových záběrů. Některé mají přes 700 vrstev.

Konceptuální výtvarník filmu Ondřej Mašek se inspiruje dílem Karla Zemana. V čem si budou snímky v tomto ohledu nejvíce podobné?

TK: Já myslím, že Karel Zeman inspiroval více mě jako režiséra, než Ondřeje jako výtvarníka, jehož styl je opravdu jedinečný a řekl bych, že oba jsou opravdu géniové. Ondřej je navíc extrémně spolehlivý člověk, protože s námi pracuje již pět let a nikdy se mu nestalo, že by se s něčím opozdil. Kvalitně odvedená práce je pro něj samozřejmostí, což v současné době bohužel není automatické. Protože s několika postprodukčními studii jsme udělali nedobrou zkušenost, že k projektu přistupovali jen jako k možnému zdroji příjmů a vůbec jim nezáleželo na výsledku.

Na střihu filmu spolupracuje Terry Rawlings, střihač Vetřelce nebo Blade Runnera. Ten v rozhovoru pro FANZINE.cz uvedl, že jste potřebovali svěží a neotřelý pohled člověka zvenčí. Poradil? Jak si ceníte jeho pomoci?

TK: Myslím, že Terry byl jeden z mála lidí, kteří chápali, co přesně chceme vytvořit a jak toho chceme dosáhnout hned od samého začátku. Když jsem měl pocit, že se nám něco nedaří, Terry vždycky řekl: „Na Blade Runnerovi jsme to měli mnohem horší“ a mně to vždycky dodalo sílu bojovat se všemi problémy a ochránit náš film. Když jsem se Terryho zeptal, co mu za jeho práci na Posledním z Aporveru dlužím, odpověděl: „Jen tvoje přátelství“.

JK: Je to obdivuhodný muž a náš velký vzor.

Pětatřicetiletý učitel matematiky a anglického jazyka David Šenk, který publikuje fantasy povídky i pod pseudonymem Charles B. Brown napsal dvě knihy, které čekají na vydání: Srdce Aporveru a Poslední z Aporveru, obě knížky cca 140 stránkové. Kdy vyjdou?

TK: Obě knihy vydává nakladatelství Fragment v období kolem premiéry filmu.
První kniha popisuje příběh, který se stal na Aporveru předtím, než začíná děj filmu, a druhá je přepisem filmového scénáře.

Šenk publikuje od roku 2000, kdy mu v Ikarii vyšla povídka Poslední noc. Má za sebou publikaci řady povídek a knižní debut Smrtelní bohové. Co vás přimělo navázat spolupráci zrovna s ním? A jak jste s jeho prací pro Aporver spokojeni?

TK: Naši projektoví manažeři Milan Zuna a Lenka Datlová-Novotná Davida přivedli ke mně do kanceláře a on řekl: „Chtěl bych pro vás něco napsat.“ Musím přiznat, že zprvu jsem moc nevěřil, že bude David fungovat, ale když přinesl knihu k Aporveru, nabídli jsme mu ještě scénář ke Kruanovým dobrodružstvím, který dopadl také výborně.

JK: Je to talentovaný scenárista a jsem rád, že jsme na to přišli jako první.

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Martin Peška
Autor je šéfredaktorem magazínu TOPZINE.cz. V Praze vystudoval sociální a mediální komunikaci a v Olomouci žurnalistiku. Od roku 2008 působil v PR, kterému se věnuje jakožto nezávislý konzultant dodnes. Jeho velkou vášní je vlastní sbírka pivních sklenic.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.