Nic se nezměnilo. Stále nás posuzují podle toho, co rádi čteme!

OBR: Kousek duše dítěte
I největší padouch ve vesmíru byl v jednu chvíli dítětem.

O dnešním světě bychom mohli říci, že v něm panuje svoboda. Co nás ale svazuje, jsou stereotypy. Neustále nám dělají společnost a škatulkují nás: blondýny jsou hloupé, ženy neumějí řídit. Zbavit se jich není snadné. Musí se někde začít. Co třeba u knih?

OBR: Kousek duše dítěte
I největší padouch ve vesmíru byl v jednu chvíli dítětem. Zdroj: http://cz.forwallpaper.com/

Člověk se stává dospělým v den svých osmnáctých narozenin. Čím jsme ale dospělejší dnes oproti včerejšku? Určit hranice je důležité a pro život lidí prospěšné. Jenže dá se stanovit hranice něčeho tak osobního a individuálního, jako je dospělost? Osmnáctka je pouze číslo. Důležité je, jak to cítíme uvnitř.

Rizika odlišnosti

Děti by měli číst! Tahle věta zaznívá z úst odborníků i laiků. Děti si díky četbě osvojí jazyk a získají vztah k psanému slovu. Proto jim jako malým čteme pohádky. Ve škole se studentům dává seznam povinné literatury a pak skládají „zkoušku dospělosti“. Cestovat v čase neumíme. Jak se tedy máme dostat k informacím o historii či o možnostech budoucnosti? No prostě si je přečteme. Očividně se bez této činnosti neobejdeme. Co však záleží na tom, zda čteme pohádky, fantasy nebo vědeckou literaturu? Není to náhodou pouze naše rozhodnutí?

OBR: Mladý dospělý
Zdroj: cz.forwallpaper.com

Každé dítě jednou dospěje. To znamená, že v knihovně osoby, jež dosáhla věku 18 let, by neměly být knihy jako Hunger Games, Divergence nebo nedej bože série s mladým čarodějem v hlavní roli. Ne! Z dětských triček jsme už vyrostli. Smíme řídit auto, volit, pít alkohol a můžeme být odsouzeni k životu za mřížemi. Je ale pravda, že k dospělému životu patří i literatura, kterou čteme?

Není tu snad možnost, byť jen nepatrná, že zodpovědnost, které čelíme den co den, si zaslouží na chvíli vypnout a pustit z hlavy? Zasloužíme si přece odpočinek a možnost utéct od všudypřítomné reality. Názor, že vážná literatura v sobě nemůže obsahovat kosmické lodě, mimozemšťany nebo dokonce draky, není žádnou novinkou. Po celá desetiletí se musejí fanoušci sci-fi, fantasy a hororu vyrovnávat s lidmi, kteří jejich oblíbené knihy označují za „brak“.

Vůbec je nezajímá, kolik práce, úsilí a vytrvalosti museli například Wiliam Gibson, Neal Stephenson nebo George R. R. Martinus vynaložit, aby svá mistrovská díla sepsali. Avšak v prostředí hororu, sci-fi a fantastiky jsou přijímáni s jásotem. Buďme však upřímní. Ne každá kniha a každý spisovatel jsou skutečně kvalitní. Máme je ale hodnotit jako méněcenné dospělé jen proto, že se vydali jinou cestou? Či jsme sami méněcenní za to, že takové lidi uctíváme?

Nepleťte si propagaci s obsahem

Víte, co z románu udělá román pro mladistvé? Tým marketingových specialistů, který se rozhodne román prezentovat jako knihu pro teenagery. Schválně se obracejí na „mladé dospělé“. Trh pro tuto skupinu lidí je totiž velice horký a není divu, že přitahuje tolik pozornosti a zájem talentovaných autorů jako je Holly Black, Neil Gaiman či James Dashner.

OBR: Yoda

Co je ovšem důležitější, je fakt, že se lidé často při svých soudech dopouštějí chyb. Pletou si kategorii žánrů s obsahem jednotlivých knih. Mnoho lidí předpokládá, že fantasy je žánr jen a pouze pro děti. Představa, že některé druhy knih musí být dětinské jen proto, že jejich hrdinové jsou malí a užívají magii, je stále zakořeněna v lidských myslích. Je potřeba toto tvrzení konečně vyvrátit!

Statistický výzkum z Bowker Market Research jasně ukazuje, že lidé ve věku mezi 30 a 40 jsou největšími spotřebiteli knih uváděných na trh pro mladé lidi. Zajímavým zjištěním též bylo, že drtivá většina kupuje tyto knihy pro vlastní potěšení. Trh pro mladé čtenáře se stal místem divoké vynalézavosti, kde se střídají příběhy o ztrátě a nalezení sebe sama, nadpřirozenem a světem daleké budoucnosti. Domněnka vydavatelů dokazuje i jinou věc. Teenageři jsou schopni zhltnout široké spektrum žánrů, od klasického k fantastickému, pokud jsou příběhy dosti zajímavé – neboli „cool“. Dospělí si už vybírají pečlivěji.

Není důvod stydět se za svůj vkus

Kritika se nikdy neposlouchá snadno a každý ji vnímá jinak. To platí i pro knihy. Například beletrie, která je tradičně zaměřena na ženy a mladé lidi, je na kritiku obzvláště citlivá. Lidé ji napadají slovy, že není tolik závažná, že není dostatečně zralá. Ovšem fakt, že obsahuje krásné a kompletní příběhy a úhledné zakončení je mnohdy důležitější, než že nás neučí velké pravdy o životě jako třeba vědecká literatura.

OBR: Dětská fantasie

Místem pro velké pravdy je škola a svět kolem nás. Cesta života každého člověka je poseta překážkami a zkouškami, kterými se musí probít ke šťastnému cíli. Život ovšem není film, který stopneme zmáčknutím jednoho tlačítka na ovladači. Dokud naposledy nevydechneme, nemáme šanci si odpočinout. Od toho jsou tu virtuální světy počítačových her nebo nejlepší počítač na světě: lidský mozek s nevyčerpatelnou kapacitou nekonečných možností.

Nikdo se nestydí za to, že čas od času potřebuje malou pauzu. Proč se však stydět za způsob, kterým onoho odpočinku dosahujeme?Problém zažitých předsudků se nevyřeší ze dne na den. Je potřeba čas, trpělivost a odvážlivce, kteří se nebudou bát otevřít nejnovější díl série Písně ledu a ohně na veřejnosti. A hlavně je potřeba se za své zájmy pevně postavit.

Vždy se budou objevovat lidé, kteří naše návyky nebudou schvalovat a budou odsuzovat vše, co děláme. Zaslouží si pouze lítost, protože se dobrovolně ochuzují o moudrost, která z těchto knih vychází. Postarejme se o to, aby naše děti dozrály do světa, kde duší stále mohou zůstat dětmi!

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

1 Comment on Nic se nezměnilo. Stále nás posuzují podle toho, co rádi čteme!

  1. Ja tedy nevim, co to jsou ty ‘stereotypy’ (autorka nejspis taky ne), ale vzhledem k tomu, jaky typ lidi slysim si na ne ustavicne stezovat, asi to bude neco velmi dobreho a uzitecneho.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.