Na mrazivém severu Aljašky v Ledové kletbě Lincolna Childa

LedoKletba_ediPůl roku po vydání ve Spojených státech se k nám dostává nejnovější sólo kniha Lincolna Childa, autora, kterého si mnozí spojují s romány Dračí hora, Poklad, Ledová bariéra nebo Relikvie a Relikviář, které všechny napsal ve spolupráci s Douglasem Prestonem a které se vždy pohybují na hranicích science fiction, hororu a thrilleru. Nejinak je tomu i v Ledové kletbě.

Daleko na severním neobydleném cípu Aljašky se nalézá vojenská základna Fear, v současné době místo pobytu trojice vědců, finančně podporované televizní stanicí Terra Prime, zkoumajících globální oteplování a ledové zásoby všude kolem. Nedlouho po svém příjezdu však jeden z nich objeví v nedaleké jeskyni výborně zachovalý exemplář zmrzlého šavlozubého tygra.

Tak by se vlastně ve zkratce dal popsat celý děj této třísetstránkové knihy. Lincoln Child si tu na nic nehraje a předkládá nám přesně takový typ příběhu, na který jsme od něj zvyklí. Na zcela nestandardním místě, v extrémních podmínkách země za polárním kruhem a v absolutní izolaci se nachází úzká skupinka protagonistů, kteří musí čelit nastalému nebezpečí. Tedy alespoň to tak zpočátku vypadá, po pár stránkách se však do děje vetře natáčecí tým Terry Prime, která se rozhodla natočit o netradičním vědeckém exempláři dokument. Tímto jednoduchým tahem se skupinka hrdinů rozrůstá na slušný počet a autor se může dát do krvavé práce vykopaného monstra, kterému se podařilo v ledovém vězení přežít. A aby postavy nemohly před nepřítelem utéct, objeví se jako na zavolanou sněhová bouře.

Tady je nutno podotknout, že Lincolnu Childovi se vypuštění velké skupiny vedlejších postav na plac nepovedlo zrovna nejlépe. Je vidět, že autor si byl vědom tohoto zádrhele, a tak se alespoň snažil dávkovat příjezd jednotlivých složek štábu po kouskách. Napřed se objeví produkční, pak většina týmu a nakonec prsatá namyšlená herečka, která celý dokument vylepší svou přítomností ve vypjatých momentech. Každá důležitější postava si kolem sebe v okamžení vytvoří síť vztahů nejen s ostatními příchozími, ale i s již předchozími obyvateli základny. Tímto způsobem odhalíme její základní charakterové vlastnosti a na jejich základě si o ní můžeme vytvořit obrázek a zaškatulkovat si ji, i přesto však začne být po chvíli ve všech postavách trochu binec – čtenář si místy dokonce zoufá nad tím, kdo je kdo a jakou má vlastně roli. Naštěstí se však počty televizní štáb začne brzy smršťovat, takže na některé postavy zapomenete otočením stránky na další kapitolu.

lincoln-child-ledova-kletba

Dalším faktorem, který slouží ke snížení kvality Ledové kletby je fakt, že čtenáři je už od počátku (na rozdíl od postav) jasné, jakou roli bude mít v celém příběhu vykopané zvíře (i za předpokladu, že nečetl tuto recenzi). Hrdinům to dojde až kolem stopadesáté stránky (cca polovina románu), a tak není divu, že čtenář s přibývajícím textem a rozvíjející se zápletkou čeká a čeká, kdy už konečně hrdinům dojde, co a jak (mimochodem poměrně vynalézavý, vědecky podložený způsob) se vlastně stalo.

Abych však jenom nekritizoval, od tohoto bodu už to jde jen nahoru. Atmosféra zhoustne, spád se zrychlí, počet protagonistů zmenší na sledovatelný počet a stránky ubíhají pod rukama jako o závod, až do závěrečného, poměrně dobře zvládnutého dvojitého finále.

Bodem k dobru je také rozhodně způsob, jakým Lincoln Child vykreslil hlavního režiséra dokumentu a vůbec celou povahu mediálního kolotoče, který se televizní tým pokusí kolem celého projektu udělat. Přestože to asi nebyl prvořadý účel, z textu je výborně vidět povaha moderního showbyznysu a až smrtící entuziasmus, který někteří režiséři do svého díla vkládají.

Mnozí zahraniční recenzenti přirovnávali Ledovou kletbu k povídce Who Goes There? od Johna W. Cambella Jr. (č. Kdo je tam?, in: Robert Weinberg, Martin Harry Greenberg, Stefan Dziemianowicz eds.: Hrůzný čas, Mustang 1996, a Ben Bova ed.: Síň slávy II A, Baronet 2006), která byla později přepracována na film Johna Carpentera The Thing (č. Věc / Tvor). Bez znalosti snímku či povídky těžko soudit, pro fanoušky autora je však mnohem očividnější spojení nejnovějšího Childova románu se starší Relikvií a Relikviářem. V obou se nacházíme v napůl vědeckém prostředí a v obou se vyskytují zabíjející monstra/zvířata vzniklá díky Kalistině efektu, tedy teorii, která prezentuje myšlenku, že pokud se jeden druh rapidně přemnoží, objeví se jiný, smrtící druh, který ten předchozí bez milosti vyvraždí a pak sám vyhyne hladem.

Abych parafrázoval jednoho zahraničního recenzenta, který poměrně přesně vyjádřil moje pocity vůči Ledové kletbě, Childova nejnovější kniha je v zásadě dobře napsaným románem, po němž mohou bez zdráhání sáhnout ti, kteří mají volný víkend a pár korun v kapse nazbyt. (Ani to nemusí být stálí čtenáři fantastiky.) Ti ostatní, ať raději sáhnou po zmiňované Relikvii, která je mnohem propracovanější, přitažlivější, známější a dostupnější.

Název originálu: Terminal Freeze
Český název: Ledová kletba
Autor: Lincoln Child
Překlad: Zdík Dušek
Obálka: Jan Matoška
Počet stran: 304
Vydal: BB/art, Praha 2009
Doporučená cena: 249 Kč
Hodnocení: 50%

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.