Kraken Chiny Miévilla je nabitý akcí od začátku až do konce. Měl ale na víc

China Miéville: Kraken (priorita)Na podzim roku 2010 uspořádal Topzine.cz speciál o městské fantasy, relativně novém subžánru fantastiky, který se odehrává v kulisách skutečných i fantaskních metropolí. Jednotliví redaktoři tam rozebírali parametry tohoto vznikajícího proudu a mimo jiné porovnávali i jeho dva nejvýznačnější světové představitele, Chinu Miévilla a Neila Gaimana. Tehdy i teď, kdy se China Miéville v Krakenovi vrátil do Londýna, kde se odehrává stěžejní dílo Neila Gaimana, byl a je výsledek nasnadě. Oba autoři se stále nedají porovnávat.

China Miéville: Kraken (priorita)
Ilustrace na obálce knihy Kraken Autor: Edward Miller

Britský fantastický autor China Miéville vystřídal za pouhé desetiletí své tvorby množství autorských poloh. Od průkopnického new weirdu, přes „pohádku“, komiks a detektivku až po nejnovějšího Krakena. Tam ale nezastavuje a pokračuje dál – letos vyjde napínavě očekávaná sci-fi Embassy Town. Nekonečný kolotoč jeho tvorby je však možná za tím, že se na Miévillovy poslední knihy tváří recenzenti tak pozitivně a zároveň rozporuplně.

Krakatice Archie vládne Londýnu

Na počátku novinky od britského spisovatele stojí banální zločin, obyčejná krádež muzejního exponátu. Ve skutečnosti ta krádež ale není zas tak prozaická, neboť ukradeným předmětem nejsou malinkaté zakonzervované zbytky živočichů, na nichž začínal Charles Darwin a které stály hned vedle místa činu, ale exemplář Krakatice obrovské, latinsky Architeuthis dux, která měří několik metrů a nemohla z netknuté místnosti jen tak zmizet. Přesto se tak stalo.

Bizarní katalyzátor rozjíždí děj, který zpočátku vypadá naprosto normálně. Policejní vyšetřování, výslech hlavního hrdiny, tedy konzervátora, který zmizení jako první zjistil. Jenže čím záhadnější detaily se okolo zmizení Architeuthise vynořují, tím grotesknější obrátky příběh nabírá. Než se hrdina i čtenář naděje, Londýn se změní v místo, kde reálný svět přirozeně doplňuje specifická městská magie a myriáda fantastických postaviček. Přestože vyprávění na počátku vypadá téměř jako z mainstreamové literatury, během prvních několika desítek až stovek stránek vystřídá příběh kulisy hororu, thrilleru a trochu šílené detektivky, aby se nakonec usadil v akční fantasy z městského prostředí. A s tímto žánrem si Miéville umí vyhrát dokonale.

Vůbec poprvé se v tvorbě hvězdy britské fantastiky objevuje radost ze psaní a z toho, co svému autorovi popsané stránky poskytují. Kdyby spisovatel na každém rohu bohatou paletou prostředků od krvavých vražd až po hutnou atmosféru nepřipomínal, že se jedná o vážné téma, čtenáři by se po chvíli začaly zvedat koutky. Vyprávění plyne neskutečně svižně, Miéville se vyžívá ve světě magického Londýna, který mu v hlavě bublal celou poslední dekádu. Někdy přímo, většinou ale nepřímo a neúmyslně se objevují odkazy na řadu předchozích autorových textů, ať už se jedná o debutový román Král Krysa, zasazený rovněž do Londýna, nebo o povídky ze sbírky Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy v čele se slavným Familiárem. A co je ještě důležitější než barvitý magický Londýn podkreslený hororovou notou apokalypsy, která se od zmizení Architeuthise vznáší nad anglickou metropolí, vyprávění plyne stejný uhrančivým tempem od začátku do konce. Málokterý autor dokáže napsat pětisetstránkovou vážnou knihu, u níž se čtenář baví od začátku do konce, protože je neustále rozmazlován jazykovým mistrovstvím a avantgardním fantasy světem založeným na realitě.

Miéville střílí, Miéville trefuje břevno

Během své relativně krátké spisovatelské kariéry se China Miéville dokázal vypsat natolik, že dokáže profesionálně pobavit. Po rozpačitém Městě & Městě, které několik světových cen vyhrálo jen ze setrvačné slávy autora, jeho reputace potřebovala takové famózní vyprávění jako je právě Kraken. Jenže přes všechnu oslavnou ódu, i nové dílo má trhliny, a to dokonce dost velké. Tu méně důležitou, ale na první pohled zřejmější představuje hlavní hrdina. Pokud se o nové Miévillově knize dá říct, že se inspirovala Gaimanovým Nikdykde, jak některé zlé jazyky naznačují, hlavní hrdina bude tím nejsilnějším převzatým motivem. Pokud zezačátku vypadá zaměstnanec Přírodovědného muzea snesitelně, po chvíli se z něj stane tak nesympatická postava, až člověk chvílemi přemýšlí, zda by i přes Miévillův uhrančivý jazyk a svět nebylo lepší knihu odložit. Neil Gaiman to v Nikdykde vyřešil tak, že se jeho „obyčejný člověk“ vyvine postupem knihy ve skutečného hrdinu. Miéville se o to v Krakenovi snaží, ale zoufale mu to nejde, a tak hrdinovi jednoduše nelze věřit ani slovo, a to dokonce i v posledních kapitolách, kdy člověk zná všechny vedlejší postavy jako své boty.

China Miéville: Kraken

Komplexnější problém, kterého si čtenář ve víru akčního spádu vyprávění nemusí ani všimnout, spočívá mezi řádky. Pokud lze pominout fakt, že fantastickému Londýnu se přes všechny autorovy pojistky místy vytrácí logika, ignorovat nedotaženou pointu už se nedá. Na posledních stránkách kolotoč příběhu rotuje takovou rychlostí, že finále ho rozhodně nedokáže zastavit. Rozjetý člověk tak najednou narazí na poslední tečku a zírá, co se to vlastně stalo. Monumentální finále, jehož existenci čtenář předvídá už od samého začátku, nepřijde a obrovský potenciál Krakena tak přijde vniveč. Zakončení sice formálně dává smysl, ale…

Soutěž recenzentů (dlouhé logo)

Řešením by bylo stvořit finální scénu, klidně se stejným průběhem, ale namontovat to na myšlenkový podtext knihy. A ejhle, najednou se vynořuje z temnoty mezi řádky nový kostlivec. Kraken má myšlenku stejně slabou, jako má slabý závěr. Ne, že by tam nebyla, jen je příliš malá na to, aby se s ní dal uspokojivě uhodit hřebíček na hlavičku. A to je u Miévilla, který v minulosti prokázal schopnost zvládnout všechny aspekty dobrého románu, neodpustitelná chyba.

Vynikající román k jednomu přečtení

Sečteno podtrženo, Kraken jednoznačně stojí za přečtení. Miéville v něm co se týče originality a zápletky exceluje tak, jak to dokázal snad jedině v Jizvě a Nádraží Perdido. Jeho svět je osobitý, v mnoha aspektech odlišný od Podlondýna, který stvořil Gaiman, a když už jsme u toho, diametrálně odlišný od předchozího Města & Města. Na druhou stranu Kraken je jen kniha na jedno, maximálně dvě přečtení. Poté se pozlátka přestanou třpytit a chyby začnou vystupovat z hlubin, kde dosud nebyly vidět. Miévillovi by možná prospělo, kdyby se v tom střídání žánrů a osobní honbě za subjektivním titulem nejlepšího autora současnosti na chvíli zastavil a zapracoval na všech složkách svých knih. Nebyly by to pak pětisetstránkové jednohubky jako Kraken, ale srovnatelně objemné klenoty žánru jako Nádraží Perdido.

Název originálu: Kraken
Český název: Kraken
Autor: China Miéville
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Edward Miller
Počet stran: 520
Vazba: brožovaná
Rozměry: 130 x 200 mm
Vydal: Laser-books, Plzeň 2010
Doporučená cena: 359 Kč

Hodnocení: **** (80 %)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.