Jan Dobiáš: O spisovatelské kariéře jsem uvažoval, byl jsem tupý hoch

Jeho jméno znají především fanoušci fantasy. Na kontě má povídkovou sbírku a nový fantasy román. Byl nominován na cenu Ikaros a cenu O železnou rukavici lorda Trollslayera, jeho povídky vyšly ve sbornících Drakobijci a Legendy: Draci. Miluje Terryho Pratchetta a tvrdí, že jeho životní krédo je žít bez životních kréd, protože život nepotřebuje manuál.

FOTO: Jan Dobiáš
Jan Dobiáš mimo jiné prozradil, že jeho koníčkem je turistika Zdroj: archiv Jana Dobiáše

Hned v úvodu bych se ráda zeptala na jednu vaši zvláštnost nepoužíváte internet ani mobilní telefon. Jste odpůrcem moderní techniky?

Odpůrcem moderní techniky určitě nejsem a třeba ten mobilní telefon vlastně používám, akorát ho nenosím s sebou, takže je to v podstatě taková mobilní pevná linka. S počítačem si příliš nerozumím, a kdybych ho nepotřeboval k psaní, asi bych si s ním nerozuměl už vůbec. A s hrstkou přátel, co mám, komunikuji prostě postaru.

Nemáte bez internetu problém například při komunikaci s nakladatelem?

Nemám, ačkoli on dost možná ano.

Píšete tedy na počítači?

Píšu propiskou do čtverečkovaných sešitů formátu A4, ke škrtání používám barevných zvýrazňovačů. Teprve finální přepis ťukám do počítače.

V kolika jste poprvé začal psát? Uvažoval jste od dětství o spisovatelské kariéře?

Různé příběhy jsem si vymýšlel, ještě než jsem se psát naučil, a pak už se to se mnou nějak táhlo. A ano, o spisovatelské kariéře jsem v dětství skutečně uvažoval. Z toho je zřejmé, jaký jsem byl tupý hoch.

Přečtěte si také: nejlepší česká fantastika roku 2011

O čem byla Vaše první povídka?

Jmenovalo se to Údolí oblud, asi v páté třídě. Hlavní hrdina, Adam Verner, mě potom provázel po zbytek školní docházky. Bojoval s upíry, kostlivci, obludami, zločinci, a to tak urputně, že při tom dokonce několikrát zemřel. Dodnes mám schovaný spisek, kde po heroickém boji končí pod závalem, uzavřený touto geniální sentencí: Pomyslel si, že je to jeho konec. A taky byl! Dnes si užívá klidu zapomnění. Štafetu převzali jiní.

A co první vydaná povídka? Víte ještě, která to byla?

Jmenovala Rytíř a sen a šlo o jakousi napodobeninu rytířských legend z cyklu o králi Artušovi, ovšem bez toho Artuše.

Patříte mezi autory, kteří píší na jeden zátah, nebo spíš děj skládáte, vracíte se a přepisujete všechno odznova?

Příběhy skládám jako mozaiku, přepisuju, předělávám, tři rukopisné verze jsou prakticky minimum, a i tu závěrečnou elektronickou pak pročítám do zblbnutí a upravuju, upravuju, upravuju, až skončím ve stavu, kdy mě rozbolí hlava. Pak nezbývá než přestat.

Co pro Vás psaní znamená? Je to relaxace, koníček či práce, které byste se rád věnoval profesionálně?

Profesionální autor fantastiky u nás? To je maximálně námět na fantastickou povídku.

Vy se podle informací na internetu živíte jako elektromontér, je to pravda?

Proč ne? Jsou i horší způsoby. A v práci si fantazie moc neužiju. Když elektrikář zapojí fantazii, dostane většinou šok.

Co Vás tak láká na psaní povídek? Máte vůbec možnost se v povídce řádně rozepsat?

Jestli se v ní člověk může pořádně rozepsat? No jéje! Právě v povídce může. Povídka je proti románu úžasně svobodná. V ní vymyslím nějaký nesmysl, například, nechám psa před boudou vít věnec. Stejně už tam do konce žádný pes nebude. V románu je ale třeba okamžitě začít přemýšlet – jak se změnil svět, kde psi vijí? Jak potom ti psi vůbec vypadají? A jak zapadá vijící pes do vámi vymyšleného světa? Zvlášť když třeba po stu stranách přijde scéna s loveckou smečkou. Psaní románu mnohem víc připomíná práci.

Byl jste nominován na několik cen za fantasy povídky. Myslíte si, že je pro začínající autory těžké se v České republice prosadit a dostat se ke čtenářům?

Pro začínající autory fantastiky to, myslím, až tak obtížné není. Právě díky mnoha soutěžím. S románem ze současnosti, nebo nedej Bože s básnickou sbírkou, by to asi bylo o dost těžší.

V roce 2006 vyšla Vaše první kniha, sbírka povídek s názvem Po dračím ohni. Oslovil jste sám nakladatele, nebo Vám vydání bylo nabídnuto?

Vydání vlastní knížky mi bylo nabídnuto, právě při vyhlašování výsledků soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera. Takže, chce-li se nějaký začínající autor prosadit, účast v literární soutěži je určitě přínosnější než obcházení nakladatelství s taškou rukopisů.

Co to pro Vás osobně znamenalo prvně držet vlastní knihu?

Byla to ohromná radost, dokud jsem si to sám nepokazil tím, že jsem ji začal číst. Každou chvíli mě napadlo: tohle bych změnil, tohle bych teď napsal jinak, líp, sem by pasovala tahle hláška, tady by to chtělo ještě proškrtat… Jenže už bylo pozdě. Takže paradoxně bylo asi nejhezčí těšení, až konečně vyjde.

Mohlo by vás zajímat: Recenze na knihu Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války

Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války je Váš první román. Byl pro vás velký rozdíl v psaní povídek a románu?

Do té doby jsem svoje výpracky dělil na krátké – kolem sedmi stran – a dlouhé – tak do dvaceti. Modrá luna jich má asi tři sta padesát. To už je nějaký rozdíl!

Tento román má poměrně netypický název, mohl byste ho čtenářům vysvětlit?

Ty dva měsíce měly být takový symbol jinakosti onoho světa. Dokonce si přesně vybavuju, odkud se ten obraz nebe s dvěma měsíci vzal. Máme s kamarády takový tradiční pochod „Pardubice – Sněžka“ a právě při desetiletém výročí jsem se v podvečer škrabal nahoru, nade mnou Sněžka, z jedné strany ještě slunce, z druhé měsíc a já si najednou připadal jako na nějaké tarotové kartě, ale místo hory stála věž mezi dvěma měsíci. Ten obraz se tuším dostal i do knihy, ale nejsem si úplně jist.

V příběhu vystupují dva hlavní hrdinové Bert a Orlík. Kterého z nich jste měl při psaní víc rád? Nebo jste měl oblíbenou jinou postavu?

Určitě Berta, dokonce jsem mu při psaní dost nadržoval, zatímco Orlík to ode mě hrozně schytával. Pak mě to Michael Bronec (editor nakladateství Straky na Vrbě, pozn. red.) při úpravách víceméně donutil srovnat. Můj největší oblíbenec byl ale Ostraš a dodnes mě mrzí, jak málo prostoru nakonec dostal.

Dopadl příběh podle Vašich představ, nebo si postavy „dělaly, co chtěly“?

Kdybych měl vypsat všechny změny, kterými román prošel, od prvotní představy tří propojených povídek parodujících příběhy o osudem předurčených hrdinech po finální verzi, vznikl by román o psaní románu. A kdo by to četl?

Přečtěte si ještě: Tessia Zrození čarodějky

V knize se prolíná nespočet dějových linií, neměl jste v tom občas sám trochu zmatek?

S poctivě vedeným poznámkovým aparátem se to dalo zvládnout. Vedl jsem si seznam jmen, míst a osob. Kdykoli vstoupil na scénu někdo nový, zapsal jsem si jméno, stručnou charakteristiku a výskyt. Jen jednou se mi povedlo znovu oživit padlého seržanta, tak jsem si potom ještě mrtvé značil křížky.

Děj se odehrává v blíže neurčené zemi, která připomíná středověk. Vyměnil byste takové místo za dnešní dobu?

Nastálo ani nápad! Možná kdyby si tam člověk mohl zajet na takovou krátkou dovolenou. Samozřejmě v době míru. Projít se v lesích, navštívit Sensen… Třeba v Safírové růži by se mi určitě líbilo.

Kniha Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války měla poměrně kladné ohlasy. Změnil se Váš život nějak poté, co jste tuto knihu vydal?

Leda v tom, že už mám od ní po pěti letech konečně pokoj. A že bylo na čase!

Píšete další román, nebo se vrátíte opět ke svým povídkám?

Jestli se zadaří, zahostuju s humornou povídkou Písnička zpod kamenného mostu ve sborníku nejlepších prací ze třetího ročníku soutěže Žoldnéři fantazie, kde jsem fungoval coby jeden z porotců. A snad ještě před prázdninami by mi měl vyjít povídkový román Až na kraj světa. Hodně odlehčená putovní fantasy, jakou by asi tak mohl napsat Lewis Carroll, ve spolupráci s E. A. Poem. Ostatně z Poea se v ní skutečně vyskytuje dům Usherů. Dojde na draky, čarodějnice, pohádkový les, hádavou sfingu, velikonočního zajíčka, čínské pirátky i hraběte Drákulu, takže se asi bude na co těšit.

FOTO: Jan DobiášJméno: Jan Dobiáš
Rok narození: 1975
Místo pobytu: narodil se a žije v Pardubicích
Vzdělání: vyučený elektromechanik pro stroje a zařízení
Povolání: elektromontér
Rodina: svobodný, bezdětný
Koníčky: fantastika ve všech podobách, býval zapálený turista, „ale s věkem vzrůstající lenost tento zápal pozvolna hasí“
Oblíbený autor: sir Terry Pratchett, J. R. R. Tolkien, Tom Robbins, Raymond Chandler, Michail Bulgakov

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Lenka Lokvencová

Autorka je redaktorkou magazínu FANZINE.cz. V Hradci Králové vystudovala pedagogiku, v Praze pak žurnalistiku a mediální studia. Ve volném čase se věnuje psaní beletrií a tvorbě rodokmenů.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.