Hustej nářez od Franty Kotletů

Není tomu dávno, co se česká literatura rozrostla o nové dílo vydané nakladatelstvím Klub Julese Vernea. Nepůjde o žádné napodobování či pokus přiživit se na životě sladkých hošánků, které trápí vlastní nesmrtelnost, a pubertálních smrtelnic umírajících láskou po nemrtvých hošáncích.

Ilustrace na obálce Autor: Lukáš Tuma

Dávné legendy, které o nich kolovaly v různých civilizacích, nelhaly. Možná, že kdysi byli lidmi, ale změnili se. Změnili se natolik, že jako lidé už jenom vypadají. Říkají si Bratrstvo krve. Vyvolení, kteří se živí lidskou krví. Nikdy se však k sobě nechovali jako bratři. Desítky klanů spolu po tisíciletí bojovaly o moc a vládu nad lidmi, jejich územím a říšemi, jež vznikaly a zanikaly podle toho, jak ve své skryté válce vítězily jednotlivé klany. Dlouho se považovali za nejmocnější bytosti na světě.

Jenže svět, který znali, byl jen malou součástí vesmíru. Z jeho nekonečných dálek se vynořili Kartani, jimž se jejich vlastní svět zdál malý a kteří se rozhodli ovládnout planetu Zemi a její obyvatele zotročit. Invaze se cizincům podařila. Měli vyspělou techniku a zbraně, které ty lidské stonásobně předčily. Jenže svět, který ovládli, už své vládce měl. A ti se, narozdíl od lidí, tak lehce podrobit nenechali… (úryvek z anotace)

Tolik hustá anotace. Nic proti, i když jako každá se pokouší nalákat za cenu lehké dvojsmyslnosti. Netvrdím, že lže, Bože ne!, jen bych řekl, že místy vzbuzuje dojem něčeho většího, než tomu ve skutečnosti je. Nicméně podstatné je to, že půjde o:

a) dílo českého autora

b) dílo naprosto původní

c) dílo, které se téměř jistě bude srovnávat s tvorbou Jiřího Kulhánka.

Poslední bod je také důvodem, abyste si položili otázku, zda patříte k příznivcům jednoho z mistrů zběsilé akce. Pokud víte, že tohle není váš šálek krve, nemusíte v knihkupectví pošilhávat po graficky povedeně řešené obálce slibující krev, pot a slzy. Upíří krev, pot a slzy!

Avšak pro ty z vás, kteří odpověděli kladně, podepisuji krví editora přísahu, že se již brzy začtete do recenze tohoto díla. Knihy, jež slibuje oprostit se od okovů politické korektnosti a má v úmyslu nešetřit při užívání nespisovné podoby českého jazyka. Ano, přesně těch slov, která se v televizním zpravodajství vypípávají, nutí uvědomělé rodiče pohoršeně kroutit hlavou a uvědomělé děti napodobovat pohoršené rodiče. Knihy, jež nešetří municí a nehledí na to, kam dopadnou utrhané lidské i nelidské údy. Knihy, jež se nestará o poselství budoucím generacím a nezkouší přesvědčovat o nadčasovém přesahu tématu.

Tak již brzy na Topzinu…

Střepiny mi roztrhaly břicho a hrudní koš. Místo nich jsem měl jenom krvavou změť střev, olova a kousků oblečení. Určitě mi slezla i kůže na ksichtě a podle zápachu se mi spálily vlasy i obočí. Tohle mě fakt dožralo. Tělo se dá do pořádku rychle, ale vlasy nám rostou stejně jako lidem.

Já, kurva, nesnáším být plešatý.

Jan Bezzemek (hlavní hrdina)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.