Fantasy povídka: Janine Pečenková – Světlo

Se svým textem s názvem Světlo se do finále literární soutěže Fantastické povídka dostala i Janine Pečenková. FANZINE.cz nyní její povídku nyní nabízí obohacenou o originální ilustrace Veroniky Krauskové.

Raz dva. Ha ha. Vystoupil. Nechtěl se mačkat. Druhej rozchod v jednom blbym tejdnu. Ne, dneska se v metru s těma cizejma lidma fakt mačkat nechtěl.

Stejně do něj ale naschvál vráželi dál.

Václavák. Noc. A mezitím tolik světel. Tady se měli spolu sejít. V 22.10. Vlastně teď. Ale je konec. Na to chtěl myslet, ale stejně ho něco rušilo. Ale co?

Když vyšel z podchodu, tak si to uvědomil. Bylo mu dobře. Kde, sakra, se ten dobrej pocit bral?

Pokrčil rameny.

„Nesvítíš.”  Nejdřív si myslel, že přeslechl.

„Nesvítíš.”

Tak teď se otočil a tak, jak byl, do ní vrazil. Docela hezká holka. Na jeho vkus až moc hubená, ale to nevadilo. Nejzvláštnější na ní byly velké, zelené oči.

Jako toulavá kočka pomyslel si. Mimoděk si přitom vzpomněl na souseda, jak je pořád topil.

Musel se pousmát.

„Nesvítíš.”

Co to pořád mele?

„Ty mě neslyšíš? Nesvítíš!”

„Aha.” Chtěl jít pryč. Taky míval sjetý dny, kdy se s Johnym, bráchou, smával padajícímu listí, ale neotravoval s tim druhý. Rozhod se, že vypadne.

Světlo Autor: Veronika Krausková

„U všech ostatních to světlo vidim, jen tobě chybí.”

„Nech si prosvítit mozek a nevopruzuj!”

Rozhodl se jít, pak se ale zarazil. Musel to uznat. Něco v ní bylo. Vážně – nebyla vůbec ošklivá.

Otočil se docela, až stál přímo proti ní.

„A proč jako nesvítim?”

„Teď ne. Svítils ještě, kdyžs vycházel po schodech nahoru, paks ale bliknul a teď už nesvítíš.”

„Hmm… to mám blbý. Ty bys mě rozpálit nechtěla?”

Nic. Tak teď už toho měl tak akorát dost.

„Patnáctka.” Řekla.

„Cože?” řekl. A jak to víš? pomyslel si zároveň. Jak sakra, zná jeho oblíbený číslo?

„Ta ti ale nepomůže.”

„Hele, vo co ti jako de?”

„Já nevim. Je to blbý, být u tebe. Nebezpečný. Nesvítíš a jiným bys světlo krad.”

Zasmál se a chtěl už vážně jít.

„Dej si pozor!”

Znovu se k ní obrátil.

„Znala jsem jednoho, co byl jako ty – taky přestal svítit. Pak se vyboural v autě…”

Pohlédl na ni  a zvolna vydechl vzduch, který mu stoupal v páře nad hlavu a kreslil tam jakoby parodickou svatozář.

„Je v komatu,” řekla.

Konečně zapalovač našel. Začal ho převracet v prstech. Věděl, že by měl jít pryč, vlastně už dávno chtěl, ale teď jako by ho najednou něco nutilo zůstat.

Pokrčila rameny. „Třeba ti to světlo někdo ukrad.”

Světlo Autor: Veronika Krausková

Pomalu se na ni podíval. Pak začal chápat, proč vypadá tak zvláštně. Kočka. Černá. Co se stane, když někomu přeběhne přes cestu?

Chytil ji za zápěstí.

„Co je?”

„Normálně to děláš?”

„Normálně co?”

„Máš tyhle blbý kecy?”

„Johny.” Řekla a zároveň se mu rozezněl mobil. Zvedl ho.

„Pan Pergl Adam?”

„Jo.”

„Váš bratr měl před hodinou těžkou havárii.”

Stop. ticho. Svět se zastavil.

Nemohl se nadechnout. Vzduch zhoustl. Zkoušel proniknout jeho těžkou clonou a prolomit ji a přitom zjistil, že to nejde, mluvit.

„Jste tam? Haló!”

„Já jo…”

„Bylo by dobře, kdybyste tady teď byl. Chtěl bych s vámi mluvit.”

Cítil, jak se mu obrací žaludek. Propiskou načmáral na ruku adresu nemocnice. Pak mobil típnul.

„Nejezdi.”

„Cože?”

„On nebo ty. Světla není pro vás dva dost.”

Díval se, jak se jí tmavé vlasy odrážejí od tváře.

Otočil se a rychle odešel.

Zesmutněla. Tohle se jí stávalo často. Měla ho zadržet, nenechat ho jít. Tohohle ne.

Vyšel ven. Nevěděl co dělá, spěchal. Ani si nevšiml červený, co na chvíli ozářila ulici.

Zaslechl zaskřípění brzd, ucítil prudkej náraz.

Pak byl najednou pryč, ani nevěděl jak.

Když Johny v noci procitl, bylo mu hned divný, že u něj nesedí brácha. Byli jedna ruka, vždycky a pořád spolu. Nad ním se skláněli cizí lidi a sestra mu řekla, že je mimo nebezpečí. Z jejich vzrušených výrazů poznal, že to s ním v jedný chvíli vypadalo vážně zle. A teď se to najednou zlepšilo.

Skoro jako by mu někdo daroval svůj vlastní život.

Janine Pečenková

Odmala nesnášela matematiku, o to víc ji bavilo psaní a kreslení. Minulý rok ukončila vysokou školu, Literární akademii Josefa Škvoreckého, obor tvůrčí psaní mediální komunikace. Během studia působila v několika časopisech. Do budoucna by se ráda dále věnovala psaní. V současnosti studuje Filmovou univerzitu v Londýně.

Poznámka redakce: Další finálové povídky z literární soutěže Fantastická povídka 2011 společně s ilustracemi budeme publikovat každý týden vždy v neděli ve 20:00.

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.