Bacigalupi, Beagle i Harrison. Fantastická literatura pro náročné roku 2011

Jsou knihy, knihy a knihy. Ne každý čtenář dokáže všechny skousnout, některé jsou složitější, komplexnější, s bohatým podtextem. Od člověka už předem něco očekávají. Vybrali jsme ty nejlepší oříšky z letošní fantastické produkce.

Ač skryta, občas na čtenáře vykoukne i náročnější kniha. Autor: John Howe

Začněme klasikou. Science fiction (ať už té pro náročné nebo obyčejnější) se v letošním roce příliš neurodilo, neboť pulty zaplavila především vlna mnoha typů fantasy. Jak osvěžující je pak zjištění, že i milovníci klasické hard sci-fi, plné technických termínů a brilantních vědeckých teorií jako středobodu příběhu, si přijdou na své.

Takovou představuje sbírka povídek Grega Egana s dvojitým názvem Luminous (Světelný), jež nabízí hned několik příběhů, kde hrají hlavní roli přírodní vědy. Nezapomíná však ani na humanitní myšlenky a také na to hlavní, co by měla každá dobrá povídka mít – kvalitní příběh a postavy. Titulní superpočítač, narkobaroni v amazonské genetické džungli, homosexualita nebo kořeny lidského bytí, to jsou v Eganově podání neotřelé motivy, které neznudí.

Čtěte také:  TOP 10 dětských fantasy a sci-fi knih roku 2011

Druhou povedenou letošní sci-fi pro náročnější čtenáře představuje mnohými opěvovaný debutový román Paola Bacigalupiho, který za něj sklidil plnou náruč literárních ocenění. Navzdory neúnosně pomalému rozvíjení dějových zápletek dokáže kniha skutečně zaujmout, a to především skrze motivy, které rozvíjí. Několik naprosto rozdílných postav se tu snaží přežít v kulisách Thajska sto padesát let v budoucnosti, ve světě, kde se energie skladuje v kaloriích a kde se změnilo všechno, jen ne lidská morálka. Pro nadšené čtenáře autorových povídek ze sbírky Čerpadlo 6 je Dívka na klíček jasná volba.

Magický realismus místo fantasy: V hlavní roli neskutečno

Omílaná čtenářsko-recenzentská poučka tvrdí, že ta skutečně nejlepší literatura se rodí na pomezí všech možných žánrů. Jako zářný příklad slouží hned trojice knih z letošní překladové fantasy produkce. V první řadě je to souborné vydání letitých příběhů o Viriconiu, městu, které nikdy nezůstává stejné. Trojice románů a několik povídek z pera Brita M. Johna Harrisona obsahuje myriády vzletných obrazů pečlivě zašifrovaných do každé řádky textu, příběhy, které na každé další počtení nabízejí zbrusu nový úhel pohledu na metropoli, jež se stala studnicí nápadů pro mnoho jiných spisovatelů.

Ke čtení doporučujeme poklidné a tiché místo

Krásný jazyk s důrazem na všechny podstatné i nepodstatné složky knihy nabízí i Poklidné a tiché místo Petra S. Beagla, autora na první pohled pohádkového opěvovaného románu Poslední jednorožec. Dosud nepřeložený příběh se silnými postavami se odehrává na hřbitově, kde hlavní hrdina vede už čtrnáct let ničím nerušený samotářský život. Ten je ovšem přerušen vpádem tří nových neklidných duší, které se smrtí vyrovnávají každá po svém. A všechny do toho zatahují hlavního hrdinu.

Přečtěte si: Krásná, smutná, poetická a někým odsuzovaná pohádka Poslední jednorožec

Jako magický realismus by se dala onálepkovat i další kniha, tentokrát od Johna Crowleyho. Malý, velký (recenzi plánujeme) pojednává o jedné velké rozvětvené rodině, která žije kdesi na venkově, v izolovaném bezčasí, kde nic není nemožné a kde všichni hrají své malé role v Příběhu. Stejně jako jednotlivé tápající postavy, ani čtenář po většinu stránek netuší, kam se vlastně obsáhlý román opět plný jazykových a intelektuálních dokonalostí ubírá. O to větší dopad má na člověka finále, kde dostane každý své zasloužené rozhřešení.

Co s tím vlkodlakem?

Posledním tipem na dobré počtení pro náročné fantastiky je chameleonská kniha, kterou vlastně může číst kdokoli, a tak do tohoto výběru náleží jen okrajově. Kromě filozofického přesahu a mnoha odkazů na velké světové myšlenky obsahuje totiž také akční linii s řízným přídělem krve a především s jedním z masově nejoblíbenějších motivů dnešní doby – vlkodlaky.

Přestože fascinující Poslední vlkodlak od nežánrového spisovatele Glena Duncana má hrubé nedostatky ve výstavbě příběhu, představuje výborně napsaný a relativně vyvážený mix, který dokáže vtáhnout, i přes možnou počáteční čtenářovu skepsi. Neboť i ti nároční potřebují občas něco lehčího.

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Jan Nohovec
Student Masarykovy univerzity v Brně, obor Mezinárodní vztahy a Anglický jazyk a literatura, se narodil v Plzni, ale v současné době se pohybuje po různých místech České republiky. Má rád cestování a kromě češtiny a angličtiny se v rámci možností dorozumí i francouzsky a španělsky. Mezi jeho oblíbené koníčky patří tanec (od těch klasických přes latinskoamerické až po square dance), žonglování s poi a s holí a DDR. Na Topzine.cz působil přes rok a půl jako editor rubriky Hry a fantastika a v současné době zastává pozici reportéra a literárního recenzenta na Fanzine.cz, magazínu o sci-fi, fantasy a hororu při Topzinu, a na podobně zaměřeném internetovém portálu Fantasya.cz.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Bacigalupi, Beagle i Harrison. Fantastická literatura pro náročné roku 2011