RECENZE: Už potřetí stripová série Macanudo předvede, že není Macanůďo

Většina stripových sérií jede na to, aby čtenáře dohnala k výbuchu smíchu. Trochu jinde je Macanudo Riccarda Lenierse, které přináší spíše jemnost, něhu a absurdnost, jež čtenáři na tváři vykouzlí jen hřejivý úsměv. A zabírá to.

Když vycházelo první Macanudo, přijel na křest jeho autor Riccardo Liniers. Vtipný týpek, sympatický a vyzařující pozitivní náladou. Vše vypadalo růžově. Když se pak rok a půl nic nedělo, fanoušci už ale začali smutnit. Vyšlo Macanudo 2. Radost nezmizela, čtenáři jásali. Deset měsíců nic. Snad tu brzy bude trojka. A hle, opravdu. Radujme se a buďme šťastni, Liniers tu má třetí sbírku pozitivní nálady.

Ricardo Liniers
Jeden z nejslavnějších argentinských komiksových tvůrců se narodil roku 1973. Ve svých pracích čerpá z osobního života a vlastních postřehů. Tři roky tvořil stripy Bonjour, ale věhlas získal s denním publikováním Macanuda. Dokonce při příležitosti vydání prvního dílu navštívil Českou republiku.

Zapomeňte na touhu Jima Davise rozesmát čtenáře. Když do stripů vložíte kus sebe, nebudete to brát moc vážně a nebudete se snažit za každou cenu vyvolat smích, možná vám to půjde lépe. Takto ke stripům přistupuje Liniers. A dost možná kvůli tomuto stylu se periodicita nepovedených stripů v jeho Macanudu zmenšuje.

Síla Macanuda je právě v kombinaci a kontrastu opravdu obyčejného života a surrealistických absurdit. Proč k tomu přistupovat vážně, vezměme to jako hru.

Čtenář sám sebe vidí v tolika běžných věcech. Neubrání se nejednomu vcítění a vedle osobní Liniersovy roviny tak může pozorovat svou vlastní. A tím, že jde vlastně o úplně obyčejné věci, jejichž poetičnosti si člověk běžně nevšímá, oslní ho více. Najednou si uvědomí, jak denně prožívá tolik krásných věcí. Jednotlivé stripy působí jako milé básničky.

Sám sebe čtenář sice neuvidí v absurdních hříčkách, ale zaujmou ho též. Svou potřeštěnou groteskností, nesmyslností a nevinným vtipem si opět vytváří osobité kouzlo. Člověk se jim nechce bránit a přijme je jako normální, vlastně mu ani nepřijde, že by se nemohly stát.

Velice silnou Liniersovou stránkou je kresba. Spousta stripů si vystačí s pouhými několika obrázky, které se dále kopírují, případně sice kreslí nové, ale jejich výtvarná úroveň není nijak vysoká. Ne tak Liniers. Se vším si dává záležet a samotné obrázky působí na čtenáře velice přívětivě, takový ten příjemný pocit tepla a objetí.

Tentokrát grafické pojetí ještě vyzdvihují vlídné vyšívané motivy (a viditelné jsou i druhé strany, na kterých jsou vidět smotky za obrázkem), jeden takový se objevuje i na obálce.

 Stripy jako milé básničky

Díky velice hezkému a sympatickému zpracování pak člověk ani tolik neregistruje opakování těch slabších. Ono dělat strip každý den není žádná sranda, ale co se dá dělat. Člověk pak musí vařit z vody a v tomto čísle už je to trochu vidět. Několikrát se sice nic povede zpracovat vtipně, poněkolikáté už to ale otravuje.

Snad ve čtyřce chytne Liniers novou mízu a tenhle jediný zápor na jinak krásné sbírce pro děti i dospělé (kteří ale kupodivu podobně nevinné příběhy raději) zmizí.

Název originálu: Macanudo #3
Český název: Macanudo #3
Scénář a kresba: Riccardo Liniers
Překlad: Markéta Pilátová
Obálka: Riccardo Liniers
Počet stran: 96
Vazba: Paperback
Rozměry: 190 x 190 mm
Vydal: Meander, Praha 2013
Doporučená cena: 268 Kč

Hodnocení: **** (70 %)