Menu
FANZINE.cz
Filmové recenze

RECENZE: Hunger Games: Síla vzdoru 1. část je zatím nejlepším dílem série

Petr Bělecký

Petr Bělecký

22. 11. 2014

První část finále s názvem Hunger Games: Síla vzdoru patřil mezi nejočekávanější snímky roku 2014. Jako takový se musel potýkat s nadměrnými očekáváními, která umocňovala virální kampaň řízená autoritativním Kapitolem. Naplnil třetí díl série svůj potenciál?

Hlavní hrdinkou série (potažmo literární trilogie, která posloužila jako předloha) je Katniss Everdeenová (Jennifer Lawrence). Původně řadová obyvatelka 12. kraje země Panem (post-apokalyptické USA) se v rámci rituálního obětování stala účastníkem vražedných Hladových her. Díky své kuráži a především lidskosti se jí podařilo v utiskovaném lidu rozdmýchat dlouho doutnající touhu po svobodě. Katniss se tak stala symbolem započaté revoluce – stala se Reprodrozdem (v originále Mockingjay, také originální podtitul snímku).

V prvním filmu sledujeme, jak Katniss zápolí v aréně o svůj život, zatímco se její nitro rozhoduje mezi dvěma okouzlujícími nápadníky (na scénáři k se podílela i spisovatelka série Suzanne Collinsová, takže romantická nota je tu výrazná). Možná i proto je série přirovnávána k populární trilogii Twilight a možná i proto u diváků první díl víceméně selhal.

Druhý díl s podtitulem Vražedná pomsta tuto chybu neopakoval. Spisovatelka se již na scénáři nepodílela a na režisérskou stoličku posadili producenti ostříleného režiséra a rakouského rodáka Francise Lawrence (shoda jmen s hlavní hrdinkou čistě náhodná), který se s post-apokalyptickou budoucností popral již ve snímku Já, legenda.

Ten proměnil sladký příběh romantického trojúhelníku pro teenagery v temný dystopický příběh na pozadí krvavé revoluce (nejen pro teenagery). Třetí díl vznikal také pod jeho režisérskou taktovkou a ukázal, že kouzla existují. Není totiž běžné, aby se vícedílná série pyšnila vzestupnou kvalitou. Sérii Hunger Games se to však podařilo.

V Síle vzdoru začínáme tam, kde jsme v předchozím díle skončili. Katniss unikla z arény, kterou při té příležitosti zničila, a nachází se v bezpečí 13. kraje, jenž má být dle kapitolské propagandy srovnán se zemí. Opak je však pravdou a obyvatelé specializovaní na výrobu zbraní, jimž není vojenský režim cizí, se po kapitolské čistce postavili na vlastní nohy.

13. kraj se tak stává nejsilnějším článkem revoluce, když zásobuje rebely z ostatních krajů a daří se jim mobilizovat velkou část podrobeného národa. Tyranský prezident Snow (Donald Sutherland) a jeho Kapitol však stále budí strach a tak je třeba, aby rebelové rozjeli vlastní propagandu, jejíž tváří se má stát právě Katniss.

Přesně tak se odvíjí přibližně první dvacetiminutovka filmu a díky svému pozvolnému tempu může nudit. Čtenáře předlohy zas mohou iritovat některé násilně dosazené scény a motivy, protože popravdě – občas to prostě hapruje. Jakmile se však děj přehoupne přes úvodní slovo a na plátno se dostanou další známé postavy, v čele s Haymitchem (Woody Harrelson), Peetou (Josh Hutcherson) a Caesarem (Stanely Tucci), dostává příběh spád a začíná bavit.

Válka a propaganda: Tahy a protitahy

Síla vzdoru se svým dystopickým pojetím zřejmě nevyrovná myšlence 1984, Matrixu, Blade Runnerovi ani jiné klasice filmového plátna, či literárního světa, přesto se snímku daří bravurně uchopit téma boje za svobodu.

Izolovaní obyvatelé 13. kraje se snaží z podzemních úkrytů narušovat propagandistické vysílání Kapitolu (především díky Beeteemu) a nahrazovat jej svou vlastní propagandou. Tváří tzv. proklam (propagandistických reklam) je Katniss, navenek odhodlaná svrhnout tyranský režim, uvnitř však zlomená drastickými zážitky z Hladových her.

„Tahy a protitahy,‟ konstatuje v jedné chvíli prezident Snow a trefně tak charakterizuje boj obou táborů, připomínající šachovou partii. Kapitol má však v rukávu několik trumfů.

Jedním z nich je přeživší Peeta. Dříve, po boku Katniss, chápaný jako symbol vzdoru, nyní využíván jako hlas Kapitolu. Ačkoli se daří plamen revoluce zažehnout v mnoha krajích, začne být brzy jasné, že je třeba Peetův hlas umlčet. Katniss však přesvědčí prezidentku Coinovou, že záchrana jejího partnera z Hladových her je jedinou možností, jak si získat Reprodrozda na svou stranu.

Sázka na obsazení známých tváří se vyplácí, což je v Síle vzdoru ještě zřetelnější, než v předchozích dílech. Nudný a šedivý 13. kraj je peklem na zemi pro módní guru Effie (Elizabeth Banks), stejně tak pro abstinujícího Haymitche. Jejich vtipné glosy a atypické chování fungují jako živá voda pro vojenskou rutinu režimu prezidentky Coinové (Julianne Moore). Její chladné vypočítavé chování a plamenné proslovy zas plasticky vykreslují tvrdou realitu krvavé revoluce. Při výčtu nesmíme zapomenout na Jennifer Lawrence, jejíž ztvárnění zlomeného a uměle vytvořeného nástroje revoluce působí velmi skutečně.

Verdikt

Pokud divák přivře očko nad hrstkou nelogičností a přežije krátké nenásilné romantické dialogy (koneckonců milostný trojúhelník je všudepřítomným leitmotivem knižní předlohy, a ve filmu se jej podařilo osekat na naprosté minimum), dostane se mu dynamického příběhu na pozadí krvavé revoluce. Režisér Francis Lawrence vytvořil plastický antiutopický svět, kde je utrpení a strach každodenním chlebem a špetka naděje tím nejcennějším artiklem.

Jennifer Lawrence úspěšně rozšiřuje své portfolio o další psychicky narušenou postavu, ačkoli nejpůsobivějším dojmem působí zřejmě Josh Hutcherson (Peeta), na kterém bude pravděpodobně stát i finálové zakončení série. Síla vzdoru je zatím nejlepším dílem série a nezbývá než s nadějí v očích očekávat poslední díl, který ukáže, jestli se boj za svobodu dočká vítězství a pokud ano, jaká je jeho cena.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Hunger Games: Síla vzdoru 1. část je zatím nejlepším dílem série

Hide picture