4 fotky 
Ve čtvrtém díle manga série Crying Freeman – Plačící drak se čtenář dočká dokončení příběhu o podivném kultu a okusí nový. Přibude erotiky, tetování už bude nosit téměř každý, a Freemanova dobrodružství se zbytečně prodlužují.
Na začátku čtvrté knihy série Crying Freeman – Plačící drak čeká čtenáře přesně to, na co si zvykli. Dokončení příběhu z předešlé knihy, s tím se pracuje vždy. Uvnitř číhá kult uctívající medvěda, na nějž naváží zelené barety a ostrovní organizace specializované na únosy.
Kazuo Koike
Japonský manga scenárista narozený roku 1936 se stal opravdovou legendou. Svými drsnými komiksy, sahajícími od pulpu až k samurajům, ovlivnil spoustu tvůrců (i Quentina Tarantina). To on napsal klasiky jako Crying Freeman, Lady Snowblood či Lone Wolf and Cub.
Nejen v tom, že druhá půlka povídky čeká na čtenáře vždy až v následující knize, se nic nezměnilo. Kazuo Koike představuje stále stejný mafiánský příběh. Nedochází k žádnému osudovému celkovému zvratu, servíruje stále dokola stejné schéma. Ačkoli daný motiv zvládá dobře – také v něm má notné zkušenosti, po nějakém čase se stejně zají.
S tímto faktem se váže vyčpělost. Série postupně získává vlastnosti tisíckrát louhovaného sáčku čaje, nic člověka nepřekvapí, vše už tu bylo.
Absencí něčeho důležitého komiks také ztrácí na hodnotě. Jak třetí, tak i nynější čtvrtá kniha působí jen jako zbytečné natahování. Příběhy samy o sobě sice docela dobré, ale zbytečné. A zdlouhavé. Daly by se dovyprávět na polovičním, občas i menším rozsahu stran.
Mít série o knihu méně, fungovala by lépe, nicméně nevydělala by tolik peněz a Koike by nemohl honem využít všechny nápady a musel by třeba počkat. No, to by byla opravdu hrůza.
Sama postava Freemana vyvolává dojem mafiánského japonského Supermana. Ze všeho se vyhrabe, s každým problémem si vždy poradí, nic ho nevyhodí z klidu, každou ženu sbalí a vždy několikrát uspokojí (dobrá, tohle se Supermanem možná společné nemá). Černobílý. Povrchní. Přehnaný.
Mockrát louhovaný sáček čaje a neviditelné penisy
S klátivostí hlavního hrdiny se pojí i erotická stránka komiksu. Erotických scén ve čtvrté knize přibylo opravdu hodně. Ale není to na obtíž, výtvarník Rjóiči Ikegami se oprostil od neduhů mangy a jeho ženy a lechtivé scény působí jakostně. Pokud tedy člověk buď přehlíží, nebo si už zvykl na typickou japonskou cenzuru ve formě neviditelnosti pohlavních orgánů.
Vedle sexuálního náboje nakynul spolu s počtem obnažených těl i počet tetování. Snad každá důležitější záporná postava má na těle vytetovaný nějaký drsný obrázek. Což o to, ona jsou ta tetování opravdu dobře zvládnutá, ale když ho má tolik figur? Už ztratí na kouzlu. A co na to pan Vladimír Franz?
Sama o sobě si každá kniha drží kvalitu. Stále buduje velice dobrou atmosféru i správný mafiánský děj. V kontextu celé série ale kniha působí jen jako zbytečné, otravné prodlužování, které si ale člověk stejně přečte, protože by už rád věděl, jak to, sakra, skončí.
Originální název: Crying Freeman #4
Český název: Crying Freeman – Plačící drak #4
Scénář: Kazuo Koike
Kresba: Rjóiči Ikegami
Překlad: Ľudovít „Turlogh“ Plata
Obálka: Rjóiči Ikegami
Počet stran: 408
Vazba: Paperback
Rozměry: 130 x 180 mm
Vydal: Crew, Praha 2012
Doporučená cena: 389 KčHodnocení: **** (70 %)
