Menu
FANZINE.cz
Filmové recenze

RECENZE: Alois Nebel. Černobílá pecka z Čech útočí na Oscary

Oldřich Mánert

Oldřich Mánert

28. 9. 2011

Mluví se o něm všude. Je černobílý, originální a nekompromisní. Filmová adaptace komiksu Alois Nebel zdatně čeří stojaté vody české kinematografie.

[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/alois-nebel/]

Na malém českém filmařském písečku se toho v posledních letech příliš neudálo. Tvůrci zaseklí na volnoběh chrlí vyvoněné a hřejivě teplé filmové produkty pro obyčejné lidičky. Na nesení praporu věhlasnosti našich starších světově proslulých snímků se již bohužel zapomnělo. Ze začarovaného kruhu producentské zaprděnosti tak má šanci vystoupit až filmová adaptace čistě českého komiksu Alois Nebel.

Rotoscoping je speciální animační technika, která využívá klasicky natočeného filmového materiálu, jenž je následně políčko po políčku převeden do animované podoby. Z nejznámějších filmů zpracovaných touto technikou můžeme jmenovat například Temný obraz od Richarda Linclatera nebo na Oscara nominovaný dokument Valčík s Bašírem.

Už samotná komiksová předloha přetéká originálností, ať už obsahovou nebo vizuální. Příběh výpravčího Nebela, který se ještě v roce 1989 stále nevypořádal s traumatickými zážitky při odsunu sudetských Němců, je prodchnut jak hutnou depresivní atmosférou, tak vtipnými chvilkami, jež staví hlavního hrdinu do trochu lidštější polohy.

Čaj o páté v černobílé, Zdroj: distributor filmu

Tvůrci filmové verze tak stáli před zapeklitým úkolem, jak přenést charakteristickou atmosféru z komiksových políček na filmové plátno. Na české poměry zvolili prudce originální animovanou formu, která je výjimečná i ve světovém měřítku. Speciální animační metoda zvaná rotoscoping jim umožnila zachytit nejen myšlenkový základ příběhu, ale zejména vizuální podobu snímku.

Průvodčí ze Sin City

A právě vizuální stránka je to, co diváka okamžitě upoutá. Ostře kontrastní černobílá animace umožňuje tvůrcům vykouzlit hutnou a v mnoha momentech až hypnotickou atmosféru, jaká nemá v českém filmu obdoby. Tam, kde by se ostatní spokojeně plácali po zádech, jde Alois Nebel ještě dál.

Zajímá vás, jak se Alois Nebel natáčel? Čtěte exkluzivní rozhovor s představitelem hlavní role Miroslavem Krobotem

Nejpřekvapivější totiž je, že film by s přehledem fungoval sám o sobě, i bez originální vizuální prezentace. Snaha o co možná nejvěrnější převedení komiksu na filmové médium tedy nenaráží na klasickou otázku proč?, jako tomu bylo například u drsného Sin City, ale nastartovává spíše myšlenkové pochody typu, jaký by byl zážitek bez vizuálního kabátku.

Očima Pavlíny Nouzové: Moc nechápu, jak takový snímek mohl být v české kotlině schválen a jakým způsobem získal peníze pro svůj vznik. Nulová podprahová reklama, žádná prsíčka okukovaná Bolkem Polívkou, místy náročné záběry a pouhé náznaky místo doslovných scén. Kdybychom za tohle dílo dostali alespoň nominaci na Oscara, vůbec bych se nestyděla.

Hodnocení: 5*****

Kdo by jen na okamžik pomyslel na odsouzení filmu coby animované blbiny pro děti, krutě by se mýlil. Drsné prostředí, málomluvní hrdinové a ponurá obrazová stránka sednou spíše dospělému publiku. Směrem k regulérnímu psychologickému snímku pak tlačí Aloise Nebela zejména styl vyprávění, který je jeho skutečně nejzdařilejším elementem.

Nečeský film z Čech

Celovečerně debutující režisér Tomáš Luňák jde totiž ostře proti současným trendům v české kinematografii a namísto polopatického směřování děje volí vyprávění v jemných náznacích a nechává většinu prostoru pro výklad na divákovi. O to více pak pouze naznačené zápletky a motivace postav ve výsledku působí.

Tereza Voříšková v mlze

Styl, který nemusí sednout každému, ale je v souznění se smýšlením autora, je tak trochu zacílen na zahraniční publikum. V artové zamyšlenosti a koncepčnosti si Nebel nezadá se špičkovými evropskými uměleckými počiny a ne nadarmo je vyslán jako český zástupce do bojů o letošní Oscary.

Jen těžko lze samostatně rozebírat herecké výkony nebo bezchybně padnoucí hudební podkres od kapely Priessnitz. Vše je totiž přizpůsobeno jednomu bezchybnému celku, ve kterém i opakující se záběry a vločky nad Hlavním nádražím mají svůj smysl.

Alois Nebel působí ve srovnání se současnou českou filmovou produkcí jako zjevení. Ať už svou nezaměnitelnou vizuální formou nebo radikálně nekomerčním příběhem. A co je nejchvályhodnější, po dlouhé době byl v českém ďolíčku natočen snímek, který ve vás zanechá alespoň malou naději, že i u nás se stále mohou dělat světové filmy.

Alois Nebel

Animovaný / Drama
Česko / Německo, 2011, 87 min

Režie: Tomáš Luňák
Hrají: Miroslav Krobot, Karel Roden, Václav Neužil ml., Tereza Voříšková, Marie Ludvíková, Leoš Noha, Alois Švehlík, Ondřej Malý, Ján Sedal, Ivan Trojan, Klára Melíšková, Simona Babčáková, Jan Vondráček, Jiří Štrébl, Miloslav Maršálek, Jan Nebeský, Lenka Zogatová, Tobiáš Jirous, Jan Holík, Marek Pospíchal, Martin Myšička, Thomas Zielinsk

Hodnocení: 5*****

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Alois Nebel. Černobílá pecka z Čech útočí na Oscary

Hide picture